První zmínky o Modřanech pochází z roku 1088 a jsou zaneseny v zakládací listině vyšehradské kapituly. V 16. století zde byla postavena obranná tvrz. V roce 1622 Modřany přešly do vlastnictví zbraslavského kláštera a v roce 1848 do majetku zbraslavského panství. Prvním průmyslovým podnikem, který zde byl postaven v roce 1851, byl cukrovar. V roce 1912 zde byly postaveny strojírny a další průmyslové podniky. K Praze byly Modřany připojeny v roce 1968. Název je odvozen od modři, od modré barvy.

Původně snad gotický dům pochází z počátku 16. století. V 80. letech téhož století prošel renesanční přestavbou. Další stavební zásahy proběhly po třicetileté válce a během požárů v druhé polovině 18. století. Roku 1881 byla tehdy jednopatrová budova zvýšena a zároveň dostala gotizující vzhled. Dnešní stav je výsledkem úprav v letech 1929-1930. V dnešní stavbě se ukrývá renesanční obvodové zdivo a část kleneb v přízemí, rovněž z doby renesančních úprav. Budova je stále využívána jako sídlo městského úřadu.

Kostel sv. Vavřince na Petříně byl vybudován již v románské době. První zmínky o něm se dochovaly z roku 1135. V letech 1735 – 1740 byl rekonstruován a barokizován. Zasloužilo se o to Bratrstvo pražských kuchařů, které zajistilo financování. V rámci těchto stavebních úprav byly postaveny i kopulovité věže. Projektantem byl K. I. Dienzenhofer, stavbu řídil M. I. Palliardi a jeho synovec I. Palliardi. V roce 1784 byl kostel sv. Vavřince na Petříně zrušen. Obnoven byl až v roce 1870. Oltář kostela je zdoben obrazem Umučení sv. Vavřince od J. C. Monna z roku 1693. Levý oltář zdobí obraz sv. Františka Saleského od V. Markovského. Strop sakristie je vymalován výjevy z údajného založení kostela sv. Vojtěchem v roce 991. V interiéru kostela je rovněž socha sv. Vavřince od J. Lederera z roku z roku 1756 a řada dalších děl. Podél kostela vede křížová cesta a v jeho blízkosti stojí dvě kaple Božího hrobu. Jedna z roku 1732 a druhá z roku 1737.Tabulka připevněná na fasádě kostela sv. Vavřince sděluje, že leží ve výšce 327,261 metrů nad hladinou Jaderského moře. Tady na temeni Petřína bývalo staré pohanské obětiště. Vrch byl v té době celý pokryt pralesem a uprostřed hvozdu vynikal mohutný rozložitý dub, pod kterým hořel obětní oheň. Podle pověsti si zdejší lidé, kteří lámali kámen, rozdělali oheň, aby se trochu zahřáli. Rozutekli se však zděšením, neboť v plamenech spatřili tancovat záhadné bytosti. Po Praze se pak rozšířila zpráva, že to budou asi bohové. K dubu pak putovala celá procesí, zapalovat nové ohně a nové oběti. Nakonec zakročil sám pražský biskup Vojtěch. Starý dub dal porazit, ohniště, které pohané založili, nechal rozmetat, aby obětní rituály nepokračovaly dál. Ale pokračovaly dál. Patrně až kníže Soběslav dal místo vymýtit a na planině postavit kostel a tím pohanské zvyky zastavil. Kostel sv. Vavřince, jehož základy pamatují první polovinu 12. století. Svatý Vavřinec umučený na rožni se stal patronem kuchařů, a tak není divu, že kostelík koupili někdy na začátku 18. století kuchařský cech a dal jej barokně upravit. Dnes je katedrálním kostelem starokatolická církev. Vedle kostela stojí kaple Kalvárie s kamennou kazatelnou a „Kristovým žalářem“. Zdobí ji sgrafito Mikoláše Alše Zmrtvýchvstání Krista. Vedle kostela bývalo popraviště. O jeho existenci jsou historické zprávy v souvislosti s vyvražděním Slavníkovců. Ty příslušníky rodu, které na Libici 28.9.995 Přemyslovci nestačili povraždit, vedly prý jako divou zvěř do Prahy a pobíjeli na Petříně. Petřínské popraviště pak bylo až do 14. století vyhrazeno pro trestání velkých politických protistátních přečinů. Teprve po vybudování hladové zdi se popraviště přesunulo na vrch Vítkov. 

Skalní útvar nad řekou Vltavou jen kousek jižně od Prahy. Podklad tvoří převážně kyselé usazené horniny ze svrchních starohor. Oblast s ekosystémy skalních stepí, dubové, dubo-habrové lesy a vřesoviště. Předmětem ochrany jsou především teplomilné ekosystémy  skalních stepí a odkryv skály. Horní plošina s velmi pěkným výhledem na řeku je přístupná lesní cestou z turisticky značené cesty.