Bez Hradní stráže si Pražský hrad a sídlo prezidenta republiky již neumíme ani představit. Není pouhou ozdobou a turistickou atrakcí, i když pro mnoho návštěvníků Prahy z celého světa mezi pražské specifičnosti patří. Hradní stráž je, ale především tradice a odkaz naší novodobé historie.Hradní stráž je téměř stejně tak stará jako náš stát. Bezprostředně po vzniku samostatného Československa bylo Vrchním velitelstvím nařízeno, aby 28. pěší pluk vyčlenil jednu pěší setninu pro ochranu Pražského hradu. V dobovém dokumentu se doslova uvádí: „Mužstvo pro tuto setninu budiž zvláště vyvoleno, bezvadně vyzbrojeno a oblečeno. Celek setniny musí být v každém ohledu representativním: velké postavy, rázné, bezvadné vojenské chování“. A tak započala tradice, která je pro dnes pro mnohé již přežitkem, ale všichni víme, že bez vysokých mužů, kteří stojí u bran Pražského hradu by nám něco chybělo.Složení Hradní stráže prošlo změnou po návratu legionářů. Právě oni se stali novou hradní stráží. Od roku 1929 začala Hradní stráž používat historické uniformy československých legionářů z francouzské, italské a ruské fronty. Hradní stráž plnila svou funkci až do roku 1939, po okupaci byly její pravomoci značně zeštíhleny. Po válce se Hradní stráž navrátila k prvorepublikovým tradicím. Netrvaly ovšem dlouho. Byly násilně přerušeny únorem 1948. Zvolením Klementa Gottwalda prezidentem ztrácí postupně Hradní stráž své výsadní postavení při ostraze prezidenta republiky a stává se víceméně jen symbolickou jednotkou určenou k plnění reprezentačních úkolů. Zlomem byl rok 1952, tehdy Hradní stráž přestala být součástí armády, ale stává se součástí Ministerstva vnitra. Tento stav trval prakticky po celou komunistickou éru.Rok 1989 a společenské změny které přinesl, mohl odstartovat postupný návrat Hradní stráže k tradicím První republiky. Součástí těchto přeměn byly i nové uniformy, které navrhl světoznámý výtvarník Theodor Pištěk. Dnes je Hradní stráž plně profesionalizovanou jednotkou. Hradní stráž se podílí na zabezpečení vnější ostrahy a ochrany objektů a organizování a zajišťování vojenských poct. Také plní vítací funkci při příjezdu významných státních návštěv na Pražský hrad. Součástí Hradní stráže je také Hudba Hradní stráže. Ta hudební produkcí doprovází vojenské pocty při protokolárních a reprezentačních akcích a pietních aktech. Dále svou hudební produkcí zahajuje každodenní otevírání zahrad Pražského hradu a doprovází slavnostní střídání stráží na I. nádvoří Pražského hradu. Hradní stráž zabezpečuje i letní sídlo prezidenta na zámku v Lánech.

Raně barokní zámek Letohrad je dominantou stejnojmenného města, které leží nedaleko Ústí nad Orlicí. Historie zámku Do roku 1950 mělo město název Kyšperk podle hradu Kyšperk, ze kterého jsou dnes patrné jenom zbytky. Dalším panským obydlím v obci byla tvrz, kterou roku 1554 postavil majitel panství Zdeněk Žampach z Potštejna. Tvrz byla dřevěná, jednoduchá, bez jakéhokoliv opevnění. Právě na jejím místě nechal dědic panství Hynek Jetřich Vitanovský roku 1680 vystavět pohodlný barokní zámek. Zámek byl v pozdějších letech několikrát rozšířen a přestavěn. Posledními šlechtickými majiteli zámku byl rod Stubenberg-Nimptsch, který ho vlastnil do roku 1945, kdy byl znárodněn. V současnosti je ve správě města Letohrad.  Dispozice zámku Zámek v Letohradu je slohově nevýrazná dvoupatrová budova obdélníkového půdorysu vrcholící věžičkou s cibulovitou střechou. Západně od hlavní zámecké budovy byla postavena jednopatrová budova, která byla v přízemí na východní straně otevřena arkádou. K této budově, v níž bylo umístěno hospodářské příslušenství zámku, přiléhala na západní straně umělecky nejhodnotnější stavba zámeckého areálu, jednolodní barokní zámecká kaple sv. Václava, v r. 1726 změněná ve farní kostel. Nejcennější částí interiéru kostela je bohatá štuková výzdoba stropu jejímž autorem byl Giovanni Maderna. Zámecká budova je spojena se západní budovou zdí s branou. Tato zeď uzavírá nádvoří mezi oběma budovami. K jihu přechází nádvoří v romanticky upravený zámecký park. Dnes v zámku sídlí hotel, restaurace, soukromé gymnázium, Městská knihovna a Základní umělecká škola. Tipy na výlet Navštívit můžete zříceninu hradu Potštejn, zříceninu hradu Lanšperk, zříceninu hradu Žampach, rozhlednu Rozálka u Žamberka, zámek Žamberk nebo Městské muzeum Žamberk. Hrad Litice nad Orlicí stojí jistě také za vidění. Ubytovat se můžete v Ústí nad Orlicí.

Klánovice jsou jednou z okrajových lokalit Prahy. Jsou známy spíše jako letovisko Pražanů. V první polovině 19. století zde byla postavena řada výletních středisek. Lázně, tenisové kurty, golfové hřiště, koupaliště apod. I dnes patří Klánovice k poklidným částem hlavního města. K Praze byly připojeny v roce 1974. Název Klánovic je odvozen od jména podnikatele Klána, který zde postavil na zakoupených pozemcích několik domků určených pro letní pobyt.

Další z mnoha rozhleden Děčínska stojí na Chlumu. Obliba a četnost rozhleden v tomto regionu se dá vysvětlit jednoduše tím, že se dá na co koukat. Dramatická krajina Českého středohoří na jedné straně a Krušné hory s Labskými pískovci na druhé straně přináší potěchu oku. Chlum je specifický tím, že má vrcholy dva. Malý Chlum (447 m n. m.) a Velký Chlum (507 m n. m.).  Specifický je také tím, že rozhledny stály v historii na obou těchto vrcholech. Na nižším zbudovali členové Horského spolku pro České Švýcarsko svou první spolkovou stavbu. Byla to malá turistická chata, která měla plochou střechu, jenž sloužila k vyhlídce. Otevřena byla 27. dubna 1879 v rámci celonárodních oslav stříbrné stavby Františka Josefa I. a jeho manželky Alžběty. Stavba na Malém Chlumu se těšila velkému náporu turistů a vedení horského spolku začalo pomalu uvažovat o rozšíření objektu o opravdovou rozhlednu. Ačkoli se původně plánovalo s věží kamennou, omezené finanční prostředky nakonec dovolily pouze rozhlednu ze dřeva, vysokou 14 metrů. Ta byla slavnostně otevřena 20. listopadu 1898, v roce kdy celá monarchie slavila 50. let vlády Františka Josefa I. Událost ovlivnil i sklon panovníkovy choti, na jejíž paměť byla věž nazvána rozhlednou císařovny Alžběty. Samotná rozhledna si moc velkou oblibu nezískala, několikrát ji vyvrátil vítr a definitivně se zřítila v roce 1915.Přesuňme nyní pozornost k vyššímu vrcholu. Pozornost společně s námi začali k tomuto vrcholu pomalu přesouvat i turisté. Pod Velkým Chlumem stála již od roku 1893 chata, nahrazena roku 1924 velkou restaurací s ubytováním. Bylo přirozené, že se začalo uvažovat i o stavbě rozhledny. Stavba z lomového a kamene a betonových tvárnic byla dle projektu děčínského architekta Jahnela zbudována v letech 1928 – 29. Šestnáctimetrová rozhledna nacházející se v nadmořské výšce 488 metrů byla slavnostně otevřena 18. května 1930. Po roce 1945 se rozhledna ocitla na okraji zájmu. Začala částečně sloužit jako vysílač a vystoupit šlo jen na dolní ochoz. Změna přišla až v roce 1996. Město Děčín provedlo rekonstrukci a rozhledna byla znovu zpřístupněna. Stalo se tak 12. Července 1997.   Rozhledna je volně přístupná a z Děčína se a po zdolání 83 schodů, uvidíte na jihu kopce Kukla s telekomunikační věží, Varhošť s rozhlednou a další vrcholky v Českém středohoří – Kletečnou, Milešovku, na západě pak pásmo Krušných hor a na severozápadě věž na Děčínském Sněžníku. Severní výhled omezují částečně stromy, přesto lze spatřit vrcholky Českého Švýcarska.