Nejstarší památka Karlových Varů stojí zhruba 3 km od centra města v oblíbeném výletním parku. Dříve románský kostel sv. Linharta byl postaven v roce 1246. V té době byl darován Václavem I. řádů Křížovníků s červenou hvězdou. Kolem něj pak později vznikla středověká ves Obora, jenž neměla dlouhého trvání, kolem roku 1350 byly založeny Karlovy Vary a lidé přesídlili do pohodlnějšího města. Poslední zmínka je ze 16. století. Do dnešní doby se z této vsi dochovaly jen nepatrné zbytky v terénu a hlavně základy kostela sv. Linharta. V letech 1989-1992 provedlo karlovarské muzeum archeologický průzkum, který odkryl do té doby zarostlé zbytky kostela. K nejzajímavějším nálezům patřily kostrové pohřby v kostele, základy oltářů, zbytky podlah s původní dlažbou, desítky mincí a další předměty. V letech 1998-1999 byly zbytky kostela zakonzervovány a okolí pěkně upraveno. Nedaleko základů kostela se nachází restaurace s kavárnou Linhart, kterou měl v oblibě i československý prezident T.G.Masaryk. Nedaleko zříceniny kostela stojí kaplička zasvěcená také sv. Linhartovi. Podle historických pramenů z kláštera Teplá sem přišel poustevník Linhart až ze vzdálené Itálie, coby kajícný hříšník, který svou sobeckostí zavinil smrt nevinné dívky. Až do konce svého života žil zde a léčil termální vodou a bylinami nemocné lidi i zvířata.

Výrazná hora Luž se nachází zhruba 1,5 km severně od Horní Světlé.Znělcová hora Luž je svojí výškou 793 m.n.m. nejvyšší horou Lužických hor. Její německé jméno Lausche je doloženo od roku 1631, český název Luž se poprvé objevuje v průvodci roku 1909. V roce 1823 zde postavil skromný dřevěný hostinec waltersdorfský občan Karel Friedrich Mathäus. V roce 1833 k ní přistavěl malou rozhlednu. Návštěvnost stále více narůstala a tak byla v roce 1882 dokončena stavba prostornější chaty. Z výstavé horské chaty vyrůstala 10 m vyhlídková věž. Hojné návštěvnosti bylo dopřáno i za první republiky. Chata byla provozována i za pochmurné doby druhé světové války. Na počátku roku 1946 chata do základů vyhořela, okolnosti tohoto požáru nejsou dodnes zcela jasné. Ještě dnes jsou zde po ní patrné zbytky základů a schody.Z vrcholu Luže je krásný kruhový výhled: Krušné hory, Děčínský Sněžník, Vlhošť, Ralsko, Bezděz, Trosky, Ještěd, Jizerské hory, vrcholky Krkonoš.

Osada Kbely prošla jednou z největších tragédií 18. století. Byla zasažena morovou epidemií a téměř všichni její obyvatelé této nemoci podlehly. Zmínky o její existenci pocházejí již z roku 1130, kdy zde stávalo popluží vyšehradského kostela. Nového rozmachu nabyla až na přelomu 19. a 20. století. Zejména jí oživila výstavba letiště a s ním spojené průmyslové a vojenské činnosti. Za zmínku stojí to, že zdejší letiště patří mezi chráněná území na němž žije kdysi hojný a dnes ohrožený hlodavec sysel. K Praze byly Kbely připojeny v roce 1968. Název obce Kbel je odvozen od stavidla rybníka, vědra, kbelíku, či škopku.

Dřevěný větrný mlýn stojící na jihovýchodním okraji obce Skalička byl původně postaven začátkem 19. století v nedalekých Dřevohosticích. Přitom již byly použity díly z některých starších větřáků. Sem do Skaličky byl převezen v roce 1850 a od roku 1879 až dodnes patří rodině Červeků. Začátkem 20. století ho postihlo několik pohrom, v roce 1900 zásah bleskem, roku 1906 vichřice ulámala křídla, stejně tak v roce 1941, vždy však byl mlýn opraven. V roce 1942 byl mlýn zamplombován a mletí zakázáno. To trvalo až do roku 1950, kdy byl provoz obnoven. Poté bylo sice mletí obnoveno, u místních se to setkalo spíše se závistí a dokonce byly podány návrhy na rozbrání a použití dřeva při stavbě JZD. Naposledy se v mlýně šrotovalo v roce 1966. Dřevěný mlýn má obvyklé rozměry základny (5,7 x 5,7 m) a výšku 11 m. Střecha šindelová sedlová, na zadní straně vystupuje šalanda s pavláčkou a krytým schodištěm. Větrné kolo má průměr 16 m. Zachované převodové zařízení pohání jedno mlýnské složení a holendr na výrobu krup. Provozuschopný mlýn stojí na soukromém pozemku, pečlivě udržovaný a přístupný po dohodě s majiteli.