Nejstarší zpráva o Dejvicích pochází ze druhé poloviny 11. století a to ze zakládací listiny vyšehradské kapituly. Na přelomu 13. a 14. století na území dnešních Dejvic existovala ještě osada zvaná Újezdec. Zmínky o ní se dochovaly z roku 1334. Její název se v průběhu 14. století změnil na Šárka. V 16. století na území Dejvic vznikla třetí osada, která dostala název podle vrchu Bába Podbaba. Na území Dejvic byla řada dvorů, vinic, usedlostí a mlýnů. V roce 1830 byla zprovozněna koňská železnice k Buštěhradu, která sloužila převážně pro přepravu dřeva. V roce 1853 byl koňský pohon nahrazen parním strojem. V 19. století zde vznikly také první průmyslové podniky. K Praze byly Dejvice připojeny v roce 1922. Od té doby také začal jejich výraznější urbanistický rozvoj, který se do té doby soustřeďoval pouze na vilovou výstavbu směrem k Bubenčí a ke Střešovicím. Původně se Dejvice nazývaly Dehnice. Výraz dehna ve staročeštině znamenal ďábel nebo také zlý duch.

Centrum města obepínal pás hradeb zbudovaný již ve 13. století. Ve své vrcholné době ho tvořil dvojitý pás hradeb s parkánem. Hlavní hradební pás byl zpevněn okrouhlými věžemi v rozestupu 15-20 m. Vstup do města umožňovaly dvě brány (Horní a Dolní) a dvě branky (Pardubská fortna a Tmavá fortna neboli „Myší díra). Do dnešní doby se z městského opevnění dochovaly pozůstatky zdí při ulici Lázeňská, za budvou okrasního soudu a na jihozápadním a jižním okraji centra nad mlýnským náhonem. Dále pak bašta „Prachárna“ stojící v hradbách severovýchodně od Resslerova náměstí nedaleko budovy okresního soudu a obě fortny (Pardubská a Tmavá). Obě brány se bohužel nedochovaly. Bašta „Prachárna“ je to kruhová bašta stojící v parkánové části. Má vnitřní průměr 7 metrů a síla zdiva dosahuje až 215 cm, v přízemí je zachováno pět střílen. První zmínka o ni pochází z roku 1435, v letech 1777-1779 byla přestavěna na sklad střelného prachu. Zaklenuta cihlovou klenbou a do interiéru vložen strop. V současné době se zde nachází expozice věnovaná městskému opevnění. Tmavá fortna neboli „Myší díra“ (Štěpánkova 85/I): je úzká chodba dlouhá téměř 28 m s valenou klenbou, vystavěná kolem roku 1435. Bývala zabezpečena trojími bytelnými dveřmi. Dříve jí mohl projít jen jeden člověk, v roce 1841 byla ale rozšířena, opravena a doplněna o kamenné schody. Pardubská fortna (Fortenská 43/I): komplex který vznikl v 15. století (první zmínka z roku 1459) se skládal z hranolové věže a předsunutého barbakánu se zalomeným vstupem. Věžovitá část má gotické zaklenutí a nachází se zde drážka po spouštěcí mříži. Na místě barbakánu dnes stojí dům čp. 98/IV. Horní brána (nedochovaná) uzavírala konec dnešní Břetislavovy ulice. Byl to vlastně komplex tří bran. První (vnější) stávala poblíž domu čp. 105/II a byla zbořena roku 1879. Druhý průchod se nacházel v trase dnešních Širokých schodů, poslední třetí brána (vnitřní) byla situována v sousedství věže zvané Hláska. Zbořena byla roku 1717. Místa kde brány stávaly jsou v dlažbě vyznačeny bílými kostkami. Dolní brána (nedochovaná) se nacházela na konci dnešní ulice Široká. Také komplex této brány tvořila trojice nestejně vysokých průjezdných věží.

Nová Bystřice je nevelké městečko s přibližně 3 tis. obyvatel ležící v okrese Jindřichův Hradec při hranici s Rakouskem. Je zde konečná stanice úzkorozchodné železnice z Jindřichova Hradce, otevřené v roce 1897. Historické jádro města je městskou památkovou zónou.Původní obec ležela asi 1 km od dnešního městečka při obchodní cestě a je připomínána již roku 1188. Oblast byla kolonizována johanitskými rytíři jako součást raabského hrabství. Oblast připadla české koruně až roku 1282 kdy se stala majetkem mocného jihočeského rodu Vítkovců, konkrétně Sezemy z Landštejna, kteří zde vystavěli hrad. Když se roku 1348 Vilém z Landštejna stal rádcem Karla IV., moravským hejtmanem a pražským purkrabím, zažívala Bystřice značný rozkvět. Již roku 1341 byla povýšena na město. V letech 1381 - 1575 vlastnil Bystřici rod Krajířů z Krajku. Pro jejich katolictví bylo město i s hradem roku 1420 vypáleno husity v takové míře, že muselo být téměř celé nově vybudováno. Z té doby také pochází nynější označení Nová Bytřice. Krajíři vymřeli po meči roku 1575 a panství 40 let vlastnili Lobkovicové a Kinští. Roku 1615 se Bystřicko dostává do rukou Slavatů. Mezi lety 1870-1939 se řada zdejších rodin v souvislosti s industrializací vystěhovala z venkova do Vídně či do Ameriky a ve zdejším kraje rapidně klesl počet obyvatel. Za komunismu Bystřice díky své poloze kousek od rakouských hranic neprožívala šťastné období. To přišlo až po roce 1989 kdy nastal velký rozkvět města, spojený s turismem. V centru obce je protáhlé náměstí s barokní kašnou a mariánským sloupem Nejsvětější Trojice, který byl zřízen r. 1679 jako poděkování, že přestal mor. Zámek v blízkosti náměstí býval původně gotický hrad, který byl počátkem 17. století přestavěn na renesanční zámek a později byl ještě barokně rozšířen. Nejstarší dodnes zachovalou částí zámku jsou spodní sklepy. Původně gotický kostel svatého Petra a Pavla v 17. století vyhořel a byl přestavěn do dnešní barokní podoby. Nástěnné malby v kostele pocházejí z první poloviny 14. století. Další sakrální stavbou města je renesanční kostelík sv. Kateřiny z roku 1585. Na jižní straně města jsou zachovány zbytky městského opevnění. Velkou atrakcí je úzkorozchodná trať procházející krajinou České Kanady z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice. Na trati byl zahájen provoz 1. 11. 1897, je dlouhá 33 km, rozchod kolejnic 762 mm. K jízdě se používají dva druhy vlakových souprav: novější z roku 1958 a starší vozy tažené parní lokomotivou z roku 1907.

Rozhledna na Suchém vrchu (995 m) je nejmohutnější rozhlednou Orlických hor. Najdeme ji kousek od Jablonného nad Orlicí v Pardubickém kraji. Suchý vrch objevili turisté až mezi válkami. Roku 1928 zde byla postavena turistický objekt, který dostal jméno našeho prvorepublikového předsedy vlády Karla Kramáře. V letech 1931-32 vyrostla v těsném sousedství Kramářovy chaty 32 metrů vysoká vodárenská věž. Architekt Patrman při její realizaci myslel i na výhledu chtivé turisty a koncipoval ji zároveň jako rozhlednu. Pro turisty zde byly dvě vyhlídkové plošiny. Málokterá rozhledna u nás si prošla tolika stavebními a majetkovými peripetiemi jako věž na Suchém vrchu. Po roce 1938 vystřídala řadu majitelů a jmen. Nejdříve ji zabrala německá armáda, po válce tělovýchova Pardubice, poté čs. armáda a nakonec podnik RaJ. To už se jmenovala Tyršova a také změnila vzhled. Nejprve v šedesátých letech byla druhá terasa rozhledny zakryta proskleným pláštěm a o pár let později zmizela celá vrchní část pod kovovou kuželovou nástavbou a vyhlížet šlo již jen ze spodního ochozu. V roce 2003 byla již uzavřená chata poničena požárem a připravuje se její rekonstrukce. Rozhledna zůstala nedotčena a jejích 130 schodů na vyhlídkovou plošiny stále zdolává mnoho turistů, kteří se chtějí pokochat pohledem na Orlické hory a Jeseníky.