Zbytky skalního hradu Pustý zámek u Zakšína se nacházejí 4 km jihozápadně od obce Dubá. Vznik hradu je datován před rok 1319. O hradu není mnoho písemných zpráv. Na počátku 15. století byl jeho majitelem Václav Berka z Dubé. Ještě v roce 1456 se zmiňuje v listině Aleše Berky z Dubé. Hrad se skládal ze tří částí, první nejmladší nebyla nikdy dokončena. Od druhé části ji odděluje vytesaný příkop. Ve druhé části se dochovala do skály vysekaná cisterna a pravděpodobně dřevěná věž. Vedle cisterny pak vedl přes přírodní spáru most do třetí části hradu. Na most navazovalo schodiště, které vedlo na plošinu zadního hradu. Hlaní stavbou zde byl rozměrný dřevěný lichoběžníkový objekt. Z něj se do dnešní doby dochovalo podvalí osvětlované okénkem a přístupné lomenou chodbou z východní strany. Většina staveb byla dřevěná a tak se do dnešní doby dochovaly jen zářezy, tesané schody, podvalí staveb a již zmíněná vysekaná cisterna. Areál bývalého skalního hradu je volně přístupný.

Vojenské stanoviště pozemního radiového a radiotechnického průzkumu se nachází na vrchu Velký Zvon (862 m.n.m.) zhruba 10 km jihozápadně od Bělé nad Radbuzou. Nedaleko odtud probíhala ostře sledovaná hranice. Již v 60. letech zde na Zvonu existovala základna, ale až v roce 1976 zde byla postavena dnešní 40 m vysoká věž. I po roce 1989 zůstal tento prostor obsazen armádou ČR a přístup je sem až na výjimky zakázán. Věž byla po roce 1989 mírně upravena, demontován byl ochoz pro původní hláskáře a vyřezano několik oken v anténním prostoru. Přístup do prostoru věže a na věž je jen na pozvání a nebo v době otevřených dvěří, které se konají tak 1-2 za rok, nejčastěji o květnových svátcích.

Počátky muzejnictví sahají v Břeclavi do roku 1928. Tehdy byl založen muzejní spolek, který začal shromažďovat sbírky a vydávat vlastní časopis. Po začátku II. světové války se části sbírek ztratily a tak pokračování snahy spolku na několik let ustalo. Po válce další snahy o založení muzea srážela absence výstavních prostor. Muzeum v Břeclavi tak vzniklo až roku 1995. Sídlo našlo v budově bývalé židovské obecní školy a spravuje také zámeček Pohansko a budovu synagogy, která kromě instalace stálých muzejních expozic z historie židovské obce a města Břeclavi slouží i jako galerie výtvarného umění, koncertní sál a dějiště nejrůznějších akcí. Muzeum se zaměřuje  především na archeologii, historii Břeclavska, národopis a výtvarné umění. Stálá expozice Vývoj židovského osídlení v Břeclavi synagoga, židovský hřbitov, významné osobnosti Historie  Břeclavi v průběhu 19. století - rozvoj města v souvislosti s příjezdem prvního vlaku r. 1839. Podmuzeum v Břeclavi patří také břeclavská synagoga a zámeček Pohansko

Barokní zámek, se kterým si zle pohrál zub času, se nachází na východním konci obce Buštěhrad na Kladensku ve Středočeském kraji. Nedaleko zámku je unikátní zřícenina hradu Buštěhrad. Barokní buštěhradský zámek s půdorysem ve tvaru U či podkovy nechala v l. 1699–1705 postavit velkovévodkyně Anna Marie Františka Toskánská.  Pro jeho výstavbu bylo zvoleno místo v těsném sousedství zničeného buštěhradského hradu. Patrovou stavbu zaštítil pražský stavitel Jindřich Klingenleitner. Ten vystavěl podélnou budovu s věží, k níž od jihu a východu přiléhaly hospodářské budovy. Tato podoba však příliš nevyhovovala dalšímu majiteli, bavorskému vévodovi Klementu Františkovi, který tak v letech 1747 – 1754 nechal provést stavební úpravy ve slohu vrcholného baroka.  Zámecká kaple Věž s kaplí byla snesena a k zámku byla z obou bočních stran přistavěna křídla ve výši dvou pater, čímž se jeho fronta prodloužila, upraveny byly střední rizality a hlavní zámecký sál. Stavební práce prováděl pražský stavitel František Keymel, který se řídil návrhy K.I. Dienzenhofera a Anselama Luragha. Interiér zámku byl vyzdoben freskami pražského malíře Ant. Schmidta a štuky Karla Antonína Ballioriho. Klement František byl zetěm toskánské vévodkyně. Dnešní vzhled zámek získal v letech 1814 – 1816, kdy byla připojena dvě boční křídla a zámecká kaple, která od roku 1897 slouží jako farní kostel. S jeho vzhledem se střídaly i jeho majitelé. V r. 1805 postoupil bavorský kurfiřt Maxmilián Josef buštěhradské panství arciknížeti Ferdinandovi Habsburskému, pozdějšímu velkovévodovi toskánskému. Zajímaví hosté v historii zámku V r. 1847 přešlo buštěhradské panství do rukou císaře Ferdinanda V.  V l. 1832–1836 tu několikrát pobýval také bývalý francouzský král Karel X., jemuž byl Buštěhrad vykázán za letní sídlo. V jeho doprovodu byl též proslulý geolog Joachim Barrande, po kterém je mimojiné pojmenovaný Barrandovský most v Praze. Barrande na Buštěhradě působil jako vychovatel prince Jindřicha z Chambordu. Zámek postupně přestával plnit svou sídelní úlohu a v jeho zdech se postupem času usídlili úředníci. Všechen původní mobiliář byl odtud odvezen. Po vzniku ČSR v r. 1918 byl zámek zestátněn a dnes je majitelem město Buštěhrad.  Zámek není veřejnosti přístupný a je ve velmi špatném technickém stavu. V okolí můžete navštívit například Muzeum památníku Lidice. Ubytovat se můžete hned na Kladně.