Starý liběšický židovský hřbitov se nachází v polích zhruba kilometr jihovýchodním směrem. Nejlépe se k němu dá dostat polní cestou od komunálního hřbitova. Ta nás dovede k remízku mezi poli. Poté je potřeba sledovat tento remízek až malému zalesněnému návrší po levé straně. Zde se dát cestou přes remízek a po polní cestě začít obcházet toto návrší zprava, po cca 50 m se již před námi objeví zarostlý židovský hřbitov s narušenou ohradní zdí. Založen byl zřejmě v 18. století. Na ploše cca 2.949 m2 je dochováno jen několik desítek náhrobních kamenů barokního a klasicistního typu. Hřbitov není příliš udržovaný a dosti silně zarostlý náletovými křovinami i menšími stromy (březen 2010). Hledání náhrobků je tak možné spíše jen v době vegetačního klidu. Hřbitov sice obklopuje masivní ohradní zeď, na několika místech je však již provalená a hřbitov je tak bez obtíží přístupný.   Nový liběšický hřbitov se pak nachází také kilometr od obce, ale více východním směrem než starý, při silnici vedoucí od křižovatky u Dubčan na Tuchořice. Tento hřbitov byl založen v roce 1897. Nový židovský hřbitov je na tom hůř než starý, na jeho ploše 1.800 m2 se dochovalo sotva 7 náhrobků z let 1900-1915. Na okraji hřbitova se pak nacházejí torza dvou hrobnických domků se zbytky maurských oken. V obci se nachází zbytek bývalé synagogy postavené v 18. století. V 19. století byla přestavována a sloužila snad až do počátku 20. století. Na počátku 21. století byl modlitební sál zbořen a to co zbylo slouží jako hospodářské stavení.

Téměř celý Vítkov je pokryt zelení, která sahá až k jeho ubočím na jižní, východní a jižní straně. Východní část jzeleně sazá až k Ohradě. Zeleň je protkána pěšinami, které návštěvníkům umožňují nejen procházku přírodou, ale na mnoha místech i překrásné pohledy na Prahu. Jižní strana Vítkova, směrem k Žižkovu, je upravena jako parková plocha. Stromový porost je zde řidší. V létě je tato část využívána, díky své poloze k jihu, pro opalování a odpočinek.

Semilská

Chrám Narození Panny Marie se nachází při velkém městském hřbitově u Havlíčkova náměstí. Stojí v místech kde po polovině 13 století založili zřejmě Havel z Lemberka a jeho žena Zdislava dominikánský klášter s velkým chrámem. V roce 1424 klášter vypálili husité, přitom zahynuli i mniši žijící v klášteře. Chrám byl obnoven, ale roku 1643 opět vyhořel. V dalších letech byl sice opraven, ale opět zanedbáván. Za josefínských reforem mu hrozilo odsvěcení a zánik. Na přímluvu dvorního knihovníka, turnovského rodáka Fortunáta Durycha byl zachráněn. Ve 20. letech 19. století přistoupili noví držitelé hruboskalského panství k přestavbě chrámu. Podle projektu vídeňského architekta Martina Hausknechta, vznikla čistá, až strohá monumentální trojlodní stavba s hlavní lodí dlouhou 57 m a vysokou 28,5 m, sklenutá žebrovou klenbou. Věž ve východním průčelí se během stavby začala naklánět a tak oproti projektu zůstala nižší o dvě patra. Hlavní křídlový oltář provedl Josef Ondřej Kranner. Do výklenků po stranách svatostánku byly vsazeny jaspisové desky vybroušené ze zdejší suroviny. Hlavní oltářní obraz namaloval Rudolf Miller podle předlohy Kristiána Rubena. Krásný interiér dotváří freska Korunování Panny Marie na klenbě prebytáře.