Romantické zříceniny majestátního hradu Boskovice se nacházejí přibližně půl kilometru jižně od stejnojmenného města. Z centra Boskovic k hradu, přístupném v návštěvních hodinách, vede turistické značení. Historie hradu Boskovice od dob známých z pramenů vlastnil rod pánů z Boskovic, první se po nich píše Jimram již roku 1222. Zatím není zcela jisté, zda již tehdy hrad stál. Nejstarší nálezy z lokality hradu i tzv. Bašty pocházejí až z počátku 14. století. Bašta, opevnění stojící na vrcholu Zámeckého kopce, je současnými badateli považována za předchůdce dnešního hradu. Předpokládá se, že jeho staviteli mohli být Archleb a Oldřich z Boskovic, kteří se v pramenech zmiňují roku 1298. Kdy byl založen dnešní hrad není vůbec jasné. Páni z Boskovic zde sídlili až do konce 14. století. Za tu dobu byl dvakrát dobyt, neboť se Boskovští odbojně chovali vůči českému králi a jeho zástupcům. Stalo se tak v letech 1312 a 1389. Po druhém úspěšném dobytí markrabě Jošt hrad zabavil, roku 1398 je pak jako jeho držitel uváděn Heralt u Kunštátu, který jej musel obnovit. Páni z Kunštátu Boskovice drželi až do roku 1458, kdy se navrátil zpět do rukou rodu zakladatelů, konkrétně Vaňka Černohorského z Boskovic. O necelé století později, roku 1547, hrad mění majitele – kupuje ho Šimon Ederer ze Štiavnice. Velkolepou renesanční přestavbu hradu podnikli další majitelé páni ze Zástřizl. Sňatkem s vdovou po posledním z rodu pánů ze Zástřizl se roku 1690 stal vlastníkem hradu František Walter z Dietrichštejna, který byl zároveň jeho posledním obyvatelem. Další majitelé již sídlili na zámku vybudovaném ve městě. Hrad pak ještě chvíli sloužil jako úřednický dům, nebyl však udržován a posléze začal sloužit jako levný zdroj stavebního materiálu. V současnosti patří hrad hrabatům Mensdorf-Pouilly. Podoba hradu Tzv. Bašta, která mohla být předchůdcem dnešního hradu a později sloužila jako předsunuté opevnění, se skládala z paláce, hradby, příkopu a valu. V roce 1567 se o ní mluví jako o zřícené, ale ještě na počátku 18. století byla provizorně opravována. Dnešní hrad původně tvořila do přibližného kruhu zalamovaná hradba, která v sobě obsahovala na jihu a jihovýchodě palác a v západní části cisternu. Vstupní brána byla patrně na severní straně. V roce 1398 byl hrad rozšířen o parkánovou hradbu a hradní palác prošel náležitou přestavbou. Na západní a východní straně jádra pak přibyly další obytné objekty. Po navrácení hradu do rukou pánů z Boskovic proběhla další přestavba. Hrad získal nový hradební okruh s hranolovými a dovnitř otevřenými baštami. Tento nově vzniklý prostor vyplnily hospodářské budovy. Obytná část hradu byl přizpůsobena moderním, raně renesančním nárokům na bydlení. Další, tentokrát již plně renesanční úpravy, provedli páni ze Zástřizl (viz nápisové desky s kartušemi z roku 1568 a erbovní desky z počátku 17. století). Nechali též vystavět východní polygonální baštu a jižní předhradí. Ještě později před hradem vznikla dlouhá hospodářská budova. Zříceniny hradu Boskovic jsou dodnes impozantní. Kulturní dění na hradě V červenci je boskovický hrad jedním z tradičních míst, kde se koná festival Boskovice - festival pro židovskou čtvrť.  Tipy na výlet V Boskovicích dále najdete výstavu Historické zemědělské stroje, Muzeum Boskovicka, empírový zámek Boskovice, synagogu a židovské město. Vydat se můžete také na zámek Černá Hora, zříceninu hradu Rychvald nebo na zříceninu hradu Nový Hrad. Podívat se můžete také na vodní nádrž Boskovice, rozhlednu Malý Chlum nebo větrný mlýn v Kořenci. Ubytovat se můžete přímo v Boskovicích. M.K.

Archeologické naleziště Hradiště se nalézá na katastru Zbraslavi na vyvýšenině na pravém břehu Vltavy. Byly zde nalezeny pozůstatky starověkého osídlení. Místo je přístupné pro turisty a je také vyhlídkou na Zbraslav, Radotín a údolí Vltavy.

Na konci Baťova kanálu nedaleko Sudoměřic u Hodonína stojí zajímavá stavba výklopníku. Byl postaven na konci třicátých let 20. století a v letech 1939-1945 sloužil k překládání lignitové uhlí ze železničních vagónů do lodí plujících po Baťově kanálu do Otrokovic. Stavba byla konstruována tak aby vydržela velké chvění a tlak vysypávané uhlí. Vagon s uhlím byl pomocí navijáku vtažen dovnitř na důmyslné zařízení (kolébku), které se pak sklopilo a uhlí bylo rovnou z vagónu vysypáno přímo do lodě. V arálu byly s budovou výklopníku postaveny ještěb dvě stavby. Jedno sloužilo jako zázemí pro správce a jeho rodinu, druhé pak pro zaměstnance s dílnou a konírnou. Dnes slouží výklopník jako muzeum, vyhlídková stavba a jako relaxační zóna. Nachází se zde občerstvení, přístaviště a půjčovna lodí.

Přesná doba vzniku větrného mlýna u Příčov není známa. Jeho vznik je kladen do 16. či 17. století. Stejně tak není znám jeho zakladatel, kterým mohl být podle některých údajů Jakub Krčín nebo Lobkovicové. Postaven byl z lomové žuly. Každopádně jde o zbytky jednoho z nejstarších, nejkrásnějších a největších větrných mlýnů holandského typu nejen u nás, ale dokonce i v celé Evropě. Nebýt iniciativy občanů z blízké obce v 90. letech 20. století zmizel by mlýn nadobro. Mohutné zdivo vysoké 10 metrů má sílu při zemi 1,2 metru. Vnější průměr dosahuje úctyhodných 13,5 metru. Nejen dob a vzniku, ale i doba kdy došlo k opuštění mlýna není známa. K poboření pravděpodobně došlo někdy kolem poloviny 18. století.