Hornický skanzen Mayrau se rozkládá asi 30 km západně od hl. města Prahy. Skanzen svým návštěvníkům nabízí prohlídku technických památek zaměřených na dokumentaci a prezentaci hornické činnosti na Kladensku a Slánsku. Její historie započala 23. 7. 1874. Tehdy začala Pražská železářská společnost na vrchu Homolka u Vinařic s hloubením jámy. Uhelná sloj o mocnosti 9 m byla odkryta 28. září 1878 v hloubce 515,2 m. Důl byl slavnostně pojmenován po tehdejším předsedovi správní rady JUDr. Kajetánu Majerovi - Mayrau. V současné expozici byl uplatněn model „posledního pracovního dne“, tzn. je zde zachován stav, jako by lidé, kteří zde pracovali, právě včera odešli. Návštěvníci procházejí autentickými prostorami a prožívají s horníkem jeho pracovní den (od kantýny až po štolu). Na jejich prohlídce budou mít ty nejkvalifikovanější průvodce. Průvodcovského žezla se totiž ujali bývalí horníci, kteří ještě před pár lety na šachtě pracovali. V areálu skanzenu se konají výtvarná sympózia – nachází se zde skulptury Ateliéru veškerého sochařství Kurta Gebauera VŠUP Praha, koncerty, autorská čtení, odborné přednášky, divadelní představení, výtvarné výstavy.   Expozice Tři těžní stroje (secesní Ringhoffer je předváděn návštěvníkům v provozu), ve 130 m dlouhé štole expozice plně mechanizovaného porubu, expozice báňského záchranářství, lampovna a zámková kontrola, řetízkové šatny, pro děti strašidelné podzemí plné skřetů. Putování po starých důlních dílech Vrapické oblasti – procházka s bývalým horníkem – současným dokumentátorem panem Grubnerem; 4 okruhy; vhodné i pro školy.          

Kostel sv. Bartoloměje se nachází uprostřed obce Kočí, asi 4 km východně od Chrudimi. Značená cesta sem nevede. Původně gotický kostel byl založen královnou Žofií, druhou manželkou Václava IV. roku 1397. Byl filiálním k hlavnímu chrudimskému kostelu. Roku 1467 zakoupen k němu dvůr s pozemky. U kostela byl v roce 1505 vysvěcen roubený hřbitov, určen pro Kočí, Topol a Vestec. Za třicetileté války byl kostel patrně z části zničen. V současné době je kostel v dobrém stavu a přístupný na požádání. Vstupní část do kostela tvoří 18 m dlouhý barokní dřevěný most na pilířích z roku 1721. Věž kostela je pětiboká, do výše zúžená, ve výšce 29 m zakončená osmibokým jehlanem. Ve veži se nacházejí dva starobylé zvony Bartoloměj (1496) a Vavřinec (1562). Vstup do lodi dlouhé 9 m a široké 7 m je gotickým portálkem. Strop lodi je plochý, dřevěný, datovaný do roku 1678. Nachází se na něm pestrý dekor z květů, tulipánů, zvonků, růží a jiřin. Triumfální oblouk je doplněn malbami ze 16 století – Kalvárie, sv. Vojtěch a sv. Gotthard. Prebytář je sklenut gotickou křížovou klenbou s původním portálkem.Hlavní novogotický oltář pochází z roku 1882 a nahradil barokní z roku 1682, jehož části jsou uloženy v Chrudimském muzeu. Boční dřevěné oltáříky jsou barokní z roku 1676 a 1681. Interiér dále doplňuje dřevěná kazatelna s postavami evangelistů (1680), obrazy ze 16. a 17. století, varhany z roku 1678.

Čertův odpočinek je geologická pozoruhodnost nacházející se na hlavní vrcholové skále Černé hory (1085 m.n.m.) v Jizerských horách.Nazývá se tak skalní útvar s bohatým výskytem skalních hrnců a rýh. Podle legendy vznikl když zbožní lidé s kříži vyháněli pekelné síly z hor. Některé kameny čerti upravili tím, že si na ně sedli (tak vznikly skalní hrnce) a zanechali i při tom otisky  svých ocasů (což jsou odtokové rýhy skalních hrnců).

Protáhlý vrch Svinec (546 m.n.m.) se nachází 3,5 km jihozápadně od Nového Jičína. Masiv vrcholu je tvořen Křetínskými slepenci a pískovci s prostoupením žilami vyvřelých hornin těšínské asociace. Vrch poskytuje nádherné výhledy na Beskydy, Hostýnské vrchy, Oderské vrchy, Moravskou bránu i vrcholy Hrubého Jeseníku. Rostou zde poloteplomilná trávo-bylinná rostlinná společenstva i se vzácnými a ohroženými druhy. Na vrcholu se nachází Boží muka, na severním svahu o něco málo níže sjezdovka dlouhá 470 m a při turistické cestě vedoucí ke Starému Jičínu rovněž na úpatí poutní kaple sv sochou Panny Marie Lurdské u Oční studánky. K názvu vrchu se váže legenda o vzpurném pasáčku ovcí, kterému když jednou přinesla sestra oběd, tak na ni zvolal, že než aby toto jídlo snědl, to radši ať zkamení a sežerou svině. Jakmile to dořekl, vyběhly z lesa dvě svině, pasáčka ubily a snědly. Chléb, který mu byl přinesen zkameněl a ze džbánku vytryskla voda. Od té doby se vrchu nad studánkou říká Svinec.