Kousek jihovýchodně za obcí Starý Vestec se nachází Břístevecká hůra (240 m.n.m.) a na ní zřícenina kaple Povýšení sv. Kříže Kaple byla vystavěna v roce 1714 z příspěvků farníků. Kaple centrálního typu ve tvaru kříže (11,92 x 10,4 m) měla delší osu orientovanou sever-jih. V roce 1818 při pálení čarodějnic vyhořela a dále již nebyla obnovena. Ještě na počátku 20. Století zde byly patrny zbytky klenby a barokní výmalby. Po obojím již není památky a kaple postupem času podléhá zkáze. Přímo pod vrchem vede dálnice Praha – Hradec Králové, takže zde není příliš klidu na rozjímání. Ke kapli vede turisticky značená cesta ze Starého Vestce (BUS).

V obci Křinec, u zdejšího volně přístupného zámeckého parku, stojí původně barokní zámek, který nechal postavit v letech 1649 - 1659 Pavel z Morzina, první hrabě tohoto rodu. Stavitelem objektu byl Carlo Lurago. Později byl zámek spolu s parkem zmodernizován a přestavěn bankéřem Bethmannem, který nechal k budově také dostavět další boční křídla. Za zámkem se rozkládá hospodářský areál, který zde stával už za doby před třicetiletou válkou. V hospodářské části objektu sídlí dnes akciová společnost zabývající se zemědělstvím. Zámecký objekt však není veřejnosti zcela volně přístupný, slouží jako depozitář Národního Muzea. Novinkou však je, že Křinecký zámek je od 19. července 2009 částečně zpřístupněn veřejnosti, kdy každý pátek, sobotu a neděli do 4. října je zde možné vidět zajímavou výstavu secesních cyklistických plakátů. Nedaleko od Křince najdete také židovský hřbitov. Ubytovat se můžete v Rožďalovicích, kde také naleznete barokní zámek. Za návštěvu stojí i samotné město Rožďalovice.

Klášter minoritů v Chebu založili měšťané Hechta z Podhradu a Honnigara ze Seeberku, někdy před rokem 1247. Stavby konventu, které byly postaveny bezprostředně po jeho založení, byly i s kostelem zničeny během velkého požáru celého města v roce 1270. Již 26. dubna 1285 byl však za přítomnosti krále Rudolfa Habsburského vysvěcen řezenským biskupem Heinrichem nový kostel ve jménu Zvěstování Panny Marie. O čtyři dny později proběhla v jeho zdech svatba českého krále Václava II. s Rudolfovou dcerou Guttou. Další úpravy proběhly na počátku 14.století. Byla dostavěna věž mezi lodí a presbytářem, k severní chrámové lodi byla přistavěna kaple, která sloužila jako oratoř klariskám, které sídlily v blízkosti kláštera. Také byl dostavěn ambit konventu, uzavírající nepříliš rozlehlý rajský dvůr.Výraznou změnou v dějinách kláštera byl rok 1464, tehdy papež Pius II. vydal příkaz, aby byl klášter předán přísnější odnoži řádu – františkánům. V 16. století potkal chebský klášter podobný osud jako většinu klášterů ve střední Evropě. Úpadek klášterního života, spojený s luterstvím, znamenal, že konvent začal pustnout a v letech 1592-93 byl i nakrátko opuštěn. Znovuožívá až po roce 1607, kdy připadl štrasburské františkánské provincii. Doba rozkvětu kláštera spadá na počátek 18. století. Z té doby pochází i dnešní podoba kláštera. Stavební úpravy probíhající v letech 1707-33 daly areálu dost nevýraznou podobu. Františkáni  přečkali i nepříznivou dobu josefínských reforem a tak definitivně ukončili své působení v Chebu až roku 1951, kdy byl žebravý řád z kláštera vyhnán. V roce 1991, byl klášter i kostel, které za socialismu značně zchátraly, vrácen církvi. Dnes se areál otevírá turistickému ruchu. Navštívit lze celý areál a zahradu, unikátní je zejména gotická křížová chodba. Dochovaly se v ní i zbytky nástěnných maleb z 15.století. Bude otevřena klášterní knihovna a bude se zde pořádat řada kulturních akcí. Kostel Zvěstování P. Marie je trojlodní stavba s klenutou křížovou klenbou. Hlavní oltář je novogotický. 

Královská obora, zvaná též Stromovka, byla pravděpodobně založena v roce 1268 českým králem Přemyslem Otakarem II. V nevyšším místě obory stával lovčí hrádek, který byl koncem 15. století přestavěn na letohrádek. V roce 1805 – 1811 byl upraven ve stylu romantické gotiky. Pro zásobování rybníka byla ve druhé polovině 16. století byla vybudována pod Letnou štola zvaná Rudolfova. Patří mezi technické unikáty Prahy. V roce 1804 byla obora zásluhou Jana Rudolfa hraběte Chotka zveřejněna a byla k ní připojena štěpnice, tzv. Baumgarten, nebo-li Stromovka. V 19. století byla částečně upravena v anglickém stylu. Byl také upraven, podle projektu B.Wünschera, Starý park mezi štěpnicí a západní hrází vysušeného rybníka. Po roce 1880 bylo, podle návrhu B. Kozinka, upraveno okolí restaurace a dno odvodněného rybníka. Od roku 1890 začala část Královské obory (Stromovky) sloužit účelům výstavního areálu a to v souvislosti s Jubilejní výstavou, která se v Praze konala v roce 1891.Obora byla ve vlastnictví králů, odtud název Královská.Královská obora (Stromovka) dnes slouží veřejnosti jako odpočinkový a snadno dostupný park. Upravené pěšiny také lákají bruslaře a cyklisty. Území bylo chráněným přírodním výtvorem vyhlášeno v roce 1988. Má rozlohu 104,5 ha a rozkládá se na území katastru Bubeneč.Severovýchodní okraj Královské obory (Stromovky) lemuje slepé rameno Vltavy zvané Malá říčka. Královskou oboru založil Přemysl Otakar II., ale teprve za Jana Lucemburského vznikla skutečně ohrazená obora s jeleny a jinou zvěří. Do té doby byla Stromovka místem kde se konaly rytířská turnaje. Karel IV. si na ně moc nepotrpěl. Když dostal „Otec vlasti“ darem párek zubrů nebo nějaký jiný exotický druh zvířete, dal je vypustit do Královské obory. Husitské války oboru nutně zpustošily. Žižka dokonce nechal v roce 1420 pobořit její zeď, aby se za ní nemohl bránit a ukrývat nepřítel. Trvalo hodně dlouho než byla obora uvedena do pořádku. Velkou péči ji věnoval Ferdinand I. Dal ji obehnat novou zdí a osázet novými dřevinami. Velmi si Královskou oboru oblíbil císař Rudolf II. a v jeho době začal její největší rozkvět. Obora se změnila v „pražské vivárium“ s ostrovy, mýtinami i houštinami, kde se zvěři neobyčejně dařilo. Přibyly asijské ovce a mnoho jiných exotických zvířat. Císař nebyl spokojen s malým rybníkem, a tak dal na jaře roku 1582 hloubit rybník nový, dvacetihektarový, vedle menšího, určeného k chovu pstruhů a mřenek. Aby byl zajištěn dostatek vody, nechal prokopat pod letenskou strání tunel, který do Stromovky přiváděl a dodnes přivádí vodu z Vltavy a je zároveň jednou z nejvýznamnějších technických památek. Kutnohorští havíři na ní pracovali celých 5 let. Je dlouhá 1093 metry, vysoká 3,5 metru a široká 2,2 metru. Největší pohromu utrpěla obora v roce 1741 ve válce o dědictví rakouské. Na polích kolem Holešovic se utábořilo saské vojsko a Stromovku notně zplundrovalo. V roce 1803 dosáhli čeští stavové, zejména zásluhou purkrabího toho že byla obora zpřístupněna veřejnosti. Další velkou pohromu uštědřila Stromovce povodeň v roce 2002. Tehdy dosahovala Vltava v některých místech i několika metrů. Zničena byla veškerá okrasná zeleň, květiny a některé Stromy poté paradoxně uschly. Zničeny byly i rybníky. Pravděpodně by k tomu nemuselo dojít kdyby nebyly ukradeny držáky na hliníkové zábrany v podjezdech pod tratí.Stejně tak jak je dnes romantická poloha i podoba letohrádku, je asi romantická úvaha, že již český král Přemysl Otakar II. založil na tomto místě lovecký hrádek, obehnaný pevnou zdí. Spolehlivější zprávy o tomto objektu jsou až z roku 1471. Vladislav II. Jagelonský si tu nechal postavit lovecký zámeček ve stylu vladislavské gotiky, který je i základem dnešního objektu. Na sloupu zakončující šnekové schodiště ve věži je upomínka, lev držící ve svých spárech kamenný znak s monogramem stavebníka, krále Vladislava. Za císaře Rufolfa II. došlo k přestavbě zámečku především jeho obestavění otevřenou lodžií. Půdorysně se pak již objekt do dnešních dnů nezměnil. Po zpřístupnění obory byl vzhled letohrádku přestavěn ve stylu romantické anglické novogotiky. Dnes je v objektu oddělení časopisů Knihovny Národního muzea. V rohu terasy jsou zajímavé kamenné sluneční hodiny. Na pískovcovém podstavci je koule z červeného mramoru, na níž je vyryta síť s čísly, astronomickými značkami, latinskými nápisy a dvěma letopočty. Z nich se dovídáme, že sluneční hodiny byly zhotoveny v roce 1698 a renovovány 1772. Ukazatelem času byl stín železného půlkruhu, otáčivý kolem osy globu.