Dnešní zřícenina bývalého letohrádku nazývajícího se podle anglického vzhledu Windsor stojí nedaleko obce Siřejovice při dalničním odpočívadle (D8). Stavba bývalého letohrádku byla dříve mlýnem holandského typu, doloženém poprvé v roce 1843. Jako mlýn sloužil do okru 1870 a poté chátral. Následně jej zakoupil průmyslník Tschinkel z Lovosic. Ten stavbu mlýna nechal přestavět na lovecký letohrádek v anglickém stylu.  Ještě kolem první světové války byl obyvatelný, posléze začal chátrat. Dnes tu stojí obvodová zeď s okenními otvory kdysi třípodlažní stavby, bez střechy, vysoká 12 m a v přízemí o průměru 8,7 m. Objekt je volně přístupný.

Muzeum Antonína Dvořáka tvoří součást Českého muzea hudby, jež náleží do celku Národního muzea. Muzeum od svého vzniku v roce 1932 sídlí v Praze, v barokním letohrádku zvaném Amerika. Letohrádek je významné dílo architekta Kiliána Ignáce Dienzenhofera z počátku 18. století. Expozice seznamuje návštěvníka se životem a dílem významného  představitele novodobé české hudby.  Obsahuje dokumenty k jednotlivým fázím skladatelova vývoje a řadu zajímavých předmětů osobního charakteru.   Z historie Muzeum A. Dvořáka (1841-1904) založil roku 1932 Spolek pro postavení pomníku Mistra Antonína Dvořáka v Praze. Základem sbírek se staly různé předměty z původní skladatelovy pracovny: viola, klavír, několik kusů zařízení včetně psacího stolu, talár z promoce v Cambridge, pamětní věnce a jiné trofeje. Ty spolku darovala skladatelova choť Anna Dvořáková. Ve 30. a 40 letech se v Muzeu Antonína Dvořáka pořádaly pouze příležitostné výstavy, neboť historický objekt nedisponoval potřebným zázemím. To se změnilo v roce 1956, kdy Muzeum Antonína Dvořáka přešlo do rukou státu. První stálá expozice zde byla slavnostně otevřena roku 1961. O patnáct let později se stalo Muzeum A. Dvořáka součástí Českého muzea hudby v rámci Národního muzea.Muzeum představuje důležité centrum dvořákovského bádání, spolupodílí se na různých typech vědecké činnosti, pořádá koncerty, přednášky a výstavy. Popis expozice Stálá, celoročně přístupná expozice mapuje detailně Dvořákův život, dílo i jeho koncertní a pedagogickou činnost. Jsou zde prezentovány ukázky rukopisů, korespondence, dokumentů, fotografií a osobních památek, obrazů, nástrojů a bytového zařízení. Muzeum disponuje unikátním souborem mistrových notových rukopisů a korespondence. Dále uchovává podstatnou část Dvořákova notového archivu a knihovny. Bohatý fond tiskové dokumentace ukazuje nejen skladatelovy dobové úspěchy, ale svědčí také o neustále vzrůstající popularitě jeho díla až do současnosti. Významný sbírkový celek představuje též rozsáhlá pozůstalost předního dvořákovského badatele Jarmila Burghausera. V malé prodejně lze zakoupit různé suvenýry, nototisky i četné nahrávky Dvořákových skladeb. Dvořákova Nelahozeves Mezi tradiční aktivity Muzea Antonína Dvořáka náleží pietní vzpomínková slavnost u skladatelova hrobu na Vyšehradském hřbitově v předvečer Dvořákova úmrtí (1. 5. 1904) a slavnostní matiné předcházející datu Mistrova narození ( 8.9.1841), známé jako Dvořákova Nelahozeves, které se koná v Památníku Antonína Dvořáka v Nelahozevsi.   Na co se můžete těšit Barokní letohrádek AMERIKA v Praze na Karlově, postaven 1717–1720 podle projektu K. I. Dienzenhoffera Expozice Antonín Dvořák (1841–1904) – skladatelův klavír, nábytek, předměty z osobního majetku Zahrada muzea s plastikami z dílny Matyáše Brauna V sále muzea oblíbené koncerty  

Městské muzeum v Čelákovicích, založené v roce 1903, je jedním z nejstarších muzeí Středočeského kraje. Jeho zpočátku skromné sbírky tvoří dnes mnoha set tisícový sbírkový fond, který se z podstatné části nachází v areálu čelákovické tvrze. V tomto bývalém středověkém šlechtickém sídle, vybudovaném kolem roku 1300 na vyvýšeném levém labském břehu v sousedství románského kostela, a to v místech starší raně středověké stavby, je muzeum umístěno od roku 1949. V 15. a 16. století prošla tvrz stavebními úpravami, byla rozšířena a opevněna vlastní hradební zdí s branami na východní a západní straně. V letech 1972 až 1982 proběhla náročná rekonstrukce, kdy po odstranění novověkých stavebních úprav objekt získal opět goticko-renesanční podobu a v roce 1983 v něm byly zpřístupněny nové muzejní expozice. Stálá expozice v tvrzi se dělí na přírodovědnou, archeologickou a historickou část. Ve vstupní přízemní místnosti s pokladnou v jižním traktu se během roku vystřídá kolem pěti výstav, které vychází převážně z vlastních sbírek muzea. Navazující archeologická část stálé expozice dokumentuje nepřetržité osídlení regionu od pravěku. Průchodem do druhého podlaží sousedního severního traktu vstoupí návštěvník do expozice věnované středověkému a novověkému vývoji Čelákovicka. Síň Jana Zacha, umístěná taktéž ve druhém podlaží severního křídla, s plasticky v kameni provedenými znaky držitelů tvrze umístěnými na východní stěně a na západní stěně se znakem města a s reliéfem barokního hudebního skladatele Jana Zacha, slouží ke kulturním a k reprezentativním účelům. Venkovním vchodem se vstupuje do suterénních prostor situovaných pod jižním křídlem, které jsou zasvěceny stavebnímu vývoji čelákovické tvrze. V samostatné nádvorní budově tvrze, která má půdorys písmene „L“, se nachází výstavní síň, kde se vystřídá zhruba devět výstav ročně. Expozice věnovaná čelákovickému košíkářství, kdysi kvetoucí živnosti, se nachází mimo objekt tvrze ve vzdálenosti asi tři sta metrů jižním směrem – v rodném domku čelákovického malíře Čeňka Jandy. Mezi nejzajímavější vystavené exponáty se vztahem k místnímu regionu patří dvě středověké lodi - monoxyly (z řeckého mono – jeden, xylo – dřevo, loď dlabaná z jednoho kusu kmene), kopie vzácné zlaté záušnice z pozdní doby kamenné z Hradišťka v Toušeni (originál uložen ve sbírkách muzea), poklad stříbrných brakteátů (jednostranných mincí) ze 13. století nalezený v Nehvízdkách, soubor středověkých kachlů, okované dveře ze staré čelákovické radnice datované do 16. století, středověké kostěné brusle z Horoušan, pravěké bronzové šperky, zuby nosorožce srstnatého, roh zubra, dolní čelist, kel a stolička mamuta, mnoho dermoplastů (např. sysla obecného, králíka divokého a vydry říční, kteří se dnes na Čelákovicku již nevyskytují). Pozornost upoutá i panel věnovaný nálezu raně středověkého pohřebiště s projevy vampyrismu (tzv. „čelákovičtí upíři“).   Stálá expozice Pravěk, středověk, 17.-19. století Příroda živá a neživá středního Polabí Historie a výzkum tvrze (objektu muzea)

Muzeum jižního Plzeňska v Blovicích sídlí od r. 2000 památkově chráněném objektu pseudogotického zámku Hradiště. Po rozsáhlé rekonstrukci bylo muzeum zpřístupněno veřejnosti v roce 2002. Muzeum vlastní sbírky archeologické, etnografické, umělecko - průmyslové, výtvarné a literárně historické. Stálá expozice Šlechtický interiér (2.pol. 19. stol. - poč. 20. stol.) Měšťanský interiér (druhá pol. 19. stol. - poč. 20. stol.) Národopis, lidová architektura, lidový kroj (1. pol. 19. stol. - poč. 20. stol.) František Raušar (1857-1941), zakladatel muzea Velké prádlo našich prababiček (přelom 19. a 20. století). Jak si kdo ustele...