Věž na kopci Rosička (645 m), kousek od Sázavy v okrese Žďár nad Sázavou, je další z řady moderních telekomunikačních stožárů sloužící zároveň turistům pro daleké výhledy. První vyhlídkovou stavbou na tomto kopci byl kovový letecký maják. Když podlehl korozi, byl za druhé světové války stržen. Po válce zde turistům sloužila provizorně pro výhledy do kraje dřevěná triangulační věž s vyhlídkovou plošinou. Počátkem 90. let se starostové blízkých obcí, Sázavy a Nižkova, zajímali o možnost výstavby rozhledny. Finanční náročnost celého projektu je přiměla oslovit všechny tři mobilní operátory. Nabídli jim pronájem obecního pozemku na vrcholu Rosičky s tím, že na svůj vysílač umožní přístup veřejnosti. Stavbu vzal pod svá křídla nakonec Český Mobil, který finančně pokryl náklady na výstavbu věže i příjezdové cesty a první návštěvníci se mohli z nové ocelové rozhledny poprvé do kraje rozhlížet 11. srpna 2001. Projekt věže vypracovala firma Giltek Czech Praha, realizaci pak společnost Ericsson. Věž je sestavena z pěti dílů. První dva jsou vysoké 12 m, mají průměr 2 m a nesou schodiště. Další tři jsou vysoké 6 m a jsou na nich upevněna technologická zařízení. Celková výška věže tak činí 42 metrů, přičemž vyhlídkový ochoz je umístěn 24 metrů nad zemí. Vede na něj 140 schodů, po jejichž vystoupání si můžete prohlédnout Žďárské vrchy či Posázaví. Obdobnou stavbu je možné nalézt u obce Kozárov na Blanensku. Věž je volně přístupná.

Na okraji města při panelovém sídlišti, na konci ulice Pod Vrchy se nachází jindřichohradecký židovský hřbitov. Byl založen v 15. století a později několikrát rozšiřován. Mimo jiné v roce 1773, kdy při rozšíření byl zároveň ohrazen kamennou zdí. Poslední rozšíření proběhlo v druhé polovině 19. století. Na současné ploše 3.314 m2 se nachází několik stovek náhrobků. Plocha hřbitova se ve druhé části svažuje. Ve svahu se nacházejí starší typy náhrobků (barokní a klasicistní), nejstarší z roku 1638. V horní části jsou pak převážně novodobé žulové náhrobky. Součástí ohrazení je funkcionalistická obřadní síň z roku 1937 s původním zařízením (tahara s omývacím stolem, vozovna s dochovaným vozem aj.). Zde se konají příležitostné výstavy. Na protilehlém rohu se nachází obývaný hrobnický domek. Na hřbitov se pak vstupuje branou situovanou mezi obřadní síní a hrobnickým domkem. Hřbitov je uzamčen, hlídán pověřenou osobou a monitorován městskou policií. Přístupný je na požádání pověřenou osobou obývající hrobnický domek, mimo soboty a židovské svátky.

Petřínská lanová drána je dlouhá 510 m a překonává převýšení 130,5 metru. Na trati jsou celkem tři zastávky - Újezd, Nebozízek a Petřín. Přepravní kapacita je až 1400 osob za hodinu. Vůz trať ujede za tři minuty. Lanovka je provozována v rámci městské hromadné dopravy.Stavba lanové dráhy započala již v roce 1890 u příležitosti Zemské jubilejní výstavy. Do provozu byla uvedena 25.července 1891. Stavitelem bylo Družstvo rozhledny na Petříně.Původní trať byla tříkolejnicová a byla dlouhá pouze 396,5 metru a měla převýšení 102 metry. Spodní stanice byla na horním konce ulice U lanové dráhy a trať vedla pouze k restauraci Nebozízek. Stejně jako v současnosti měla dva vozy, každý pro padesát cestujících. Jejich pohon zajišťovala hmotnost dvou nádrží s vodou o objemu 5,5 kubických metrů. Voda se v horní stanici napustila a v dolní vypustila.Provoz lanovky byl ukončen v souvislosti s první světovou válkou v roce 1916.K jeho obnovení došlo až v roce 1932 a to již na prodloužené trati. Spodní zastávka byla přemístěna do domu č. p. 1 a skrz Hladovou zeď byla trať prodloužena až na Petřín. Byla vybavena novými vozy s dvojnásobnou kapacitou cestujících a elektrickým pohonem. Tříkolejnicová trať byla nahrazena dvojkolejnicovou. Úsek pro vyhýbání vozů byl situován ke stanici Nebozízek a byl čtyřkolejnicový. Změnil se také rozchod trati. Z původního jednoho metru byl rozchod kolejí rozšířen na 1,435 m. Zajímavě byla vyřešena kola lanovky. Jedna strana byla opatřena klasickými železničními koly a druhá jen válcovými koly bez nákolků.V roce 1965 se část trati sesula. K dalšímu sesunu došlo i v roce 1967. Provoz lanové dráhy byl opět ukončen. Obnova a modernizace lanovky proběhla v letech 1983-1985. Ve Vagonce Studénka byly vyrobeny zcela nové vozy. Pro jejich pohon však bylo použito původní hnací zařízení. Vozy jsou upevněny na třech lanech o průměru 34 mm.Lanovka je dnes schopná přepravit za hodinu 1 400 osob. Má tři zastávky – Újezd, Nebozízek a Petřín. Jízda trvá 3 minuty.  Pozemní lanovka z Újezdu tehdy jen na Nebozízek byla postavena stejně jako její letenská kolegyně při příležitosti Jubilejní zemské výstavy v roce 1891 jako veřejný dopravní prostředek k budované rozhledně. Trať s provozní délkou 396,5 m překonávala výškový rozdíl 102,2 m průměrným sklonem 26,7 %. Měla i stejný gravitační pohon s tzv. vodní převahou. Slavnostně byla otevřena 25.7.1891. Od roku 1914 do roku 1931 byla lanovka pro technické a finanční potíže mimo provoz. V letech 1931-32 byla rekonstruována na elektrický pohon a současně prodloužena na Petřín. Při tomto prodloužení musel být v Hladové zdi proveden průlom. Lanovka byla přestavěna podle projektu ČKD, byl zvětšen rozchod z 1 m na klasický dnes nejběžnější 1,435 m. Původní staniční budovy z hrázděného zdiva byly zbořeny. Dole byla odkloněna a prodloužena do nové stanice v barokním domě čp. 412, zvaném U Knoflíčků, postaveném pravděpodobně K.I.Dienzenhoferem a býval zde kdysi vinný lis. Délka lanovky se tak prodloužila na 511 m a překonávala již výškový rozdíl 130,45 m. V horní stanici byla zřízena strojovna. Elektrický pohon zajistilo Ward-Leonardovo soustrojí. V době zahájení provozu byla lanovka vybavena tažným lanem o průměru 35 mm, složeným ze 7 pramenů po 133 drátech na konopné duši. Nový byl i brzdný systém schopný zastavit lanovku kdekoliv na trati. Elektrifikovaná lanovka zahájila provoz 5.6.1932 a bez významnějších změn jezdila až do 7.6.1965 kdy byl její provoz přerušen následkem narušení tělesa vlivem dlouho trvajících děšťů o dva roky později byl osud lanovky na téměř 18 roků zpečetěn, do pohybu se dalo na 15.000 kubíků půdy a těleso lanovky doslova zničil. Sesuv byl tak mohutný že se i propadla terasa restaurace na Nebozízku do 5 metrové jámy.  Při průzkumu se zjistila příčina sesuvu, do opuštěných uhelných chodeb a dávno zapomenutých štol tryskala voda desítky let z četných podzemních pramenů. Bylo jich tolik, že při rekonstrukci odčerpávaly pumpy z petřínského podzemí 150 l vody za minutu. To je ostatně problém celého petřínského svahu, který je prošpikován vodními štolami kterých je tolik že je jejich údržba velmi náročná. Při zanesení se voda hromadí a vniká do půdy svahu a tím vzniká klasická eroze. Díky tomu je v deštivějších obdobích svah velmi nestabilní. Veškeré zařízení bylo pečlivě udržováno až do dalšího obnovení provozu. V letech 1983-85 proběhla obnova, při které byla část drážního tělesa uložena na železobetonovou monolitickou mostní konstrukci. Horní stanice byla rozšířena o novou vstupní halu. Strojovna byla vybavena prosklenou stěnou aby cestující mohli vidět původní zařízení opět sloužící s dílčími technickými úpravami. Lanovka byla vybavena novými vozy z vagonky Česká Lípa a Studénka.

Plastika Bedřicha Smetany na Novotného lávce před muzeem tohoto českého hudebního génia je dílem architekta B. Hanáka a sochaře J. Malejovského. Je zhotovena z bronzu. Odlita byla v bývalé umělecké kovovýrobě v Holešovicích. Je vysoká 2,35 m a váží více než jednu tunu. Socha byla odhalena v roce 1984 u příležitosti sta let mistrova úmrtí. Zajímavé je, že spolek, který usiloval o postavení pomníku Bedřichu Smetanovi vznikl již v roce 1909. Trvalo tedy celých 75 let, než byl pomník skutečně odhalen. Sochu je na Novotného lávce umístěna na kruhové plošině a její přítomnost spoluvytváří tento malebný kout pražského nábřeží.