Zdymadlo Smíchov tvoří plavební komory Smíchov a Mánes, Štítkovský a Staroměstský jez a plavební kanály. Současnou podobu nabylo v letech 1911 – 1922. Slouží u umožnění splavnosti Vltavy v tomto úseku.

Lomnický židovský hřbitov se nachází kousek od centra bývalé židovské čtvrtě na svažitém pozemku, založený patrně počátkem 18. století. Dnes se na pozemku o velikosti 3.550 m2 ohrazeném zdí z lomového kamene nachází zhruba tisícovka náhrobků. Starší tvoří pískovec či bílý mramor, novější jsou ze žuly. Některé starší jsou zdobeny barokním rostlinným motivem. Nejstarší by měl pocházet z roku 1716. Na okraji hřbitova je situována menší márnice v níž se nachází drobná expozice. Hřbitov je volně přístupný.

Kostel sv. Mikuláše souvisí s kupeckou osadou Újezdec, která se kolem něj rozkládala. Tehdy byl vybudován jako románský kostelík někdy na počátku 12. století. Roku 1190 je darován nově vzniklému louckému opatství. Při obrovských požárech v první třetině 14. století byl zničen. Následně již jako gotický byl postupně budován v 14. a 15. století. Od roku 1569 se vzrůstajícím rozmachem protestantů, zde začali působit jako katolický kněz tak luteránský pastor. Ovšem soužití protestantů a katolíků vedlo k řadě neshod. V roce 1576 ukradli protestanti chrámový poklad a o tři roky později vyvolali při procesí Božího těla výtržnosti. Situace se vyhrotila na konci 16. Století natolik, že v kostele začal kázat sám loucký opat. Roku 1619 byl kostel předán do správy protestantům a loucký opat byl uvězněn. Dlouho to však netrvalo, zlom nastal po Bílé hoře v roce 1620. Opat byl propuštěn a kostel navrácen do správy premonstrátům. Později pak byli všichni protestanti vyhnáni. V polovině 19. století byla přistavěna věž a to netradičně na východní straně za kněžištěm. Poslední velká rekonstrukce proběhla v letech 1996-2007. Kostel je tak jedinečnou ukázkou gotické sakrální architektury v celé jihozápadní Moravě. Hlavní část gotického kostela tvoří vysoké trojlodí členěné vysokými válcovými sloupy se síťovou klenbou. Hlavní oltář sv. Mikuláše pochází z konce 17. století. Jeho dřevěná konstrukce byla zhotovena v roce 1679. Obraz sv. Mikuláše namaloval v roce 1754 J.L.Deyssinger. V nástavci se nachází obraz Boží Trojice a oltář dále doplňují sochy sv. Václava, sv. Leopolda, sv. Cyrila a Metoděje. Vrcholek oltáře pak tvoří Kalvárie s postavami Panny Marie a sv. Jana Evangelisty. V kněžišti se nachází zajímavé gotické fresky namalované někdy po roce 1425, objevené roku 1897. Znázorňují Bolestného Kristuse s důtkami a ratolestí vystupujícího z tumby, Veroničinu roušku s otiskem obličeje mučeného Krista nesenou anděly, Poslední večeři Páně a namalovaný oltář sv. Aichla. Poblíž hlavní oltáře najdeme další vzácnou památku: do zdi zapuštěné gotické sanktuárium z let 1470-1490. Deset metrů vysoká schrána v podobě gotického sloupu s fiálami na ukládání nejsvětější svátosti oltářní. Dalšími památkami v kostele jsou gotická plastika bičovaného Krista u kůlu z první třetiny 15. století, barokní kazatelna z roku 1760 v podobě zeměkoule, oltář Nanebevzetí Panny Marie z první třetiny 17. století, oltář sv. Rodiny, na kůru novogotické varhany a další. Mezi kostelem a blízkou Svatováclavskou kaplí stával karner kruhového půdorysu, dnes vyznačen odlišnou dlažbou. Šlo o hřbitovní stavbu s podzemní prostorou sloužící jako kostnice (dochovaná), kde byly ukládány kosti vykopané ze hřbitova. Horní část pak sloužila jako kaple, kde byly slouženy mše za zemřelé. Tato část byla zbourána při výstavbě Svatováclavské kaple. Kostel je tradičním místem konání Hudebního festivalu Znojmo - krásné přehlídky historické hudby. 

Jméno vsi je odvozeno od slova vrše, nástroje na chytání ryb, neboť podle historických pramenů oplýval rybami potok Botič, který zde nedaleko teče. Nejstarším doloženým vlastníkem je vyšehradská kapitula, té patřily Vršovice až do začátku 13. století. K roku 1328 se zde uvádí dvůr s vinicí, který koupil řád německých rytířů. Vršovickému údolí se také říkalo Viniční údolí a to podle velkého množství vinic, které zde byly založeny za Karla IV. Od hustistkých bouří se majitelé Vršovic docela střídali, byli mezi nimi Granovští z Granova, Trčkové z Lípy, Šternberkové, Párové, Jakub Wimmer a další. V roce 1902 byly Vršovice povýšeny na město. Vzhledem k poměrně velké vzdálenosti od Nového Města si obec dlouho podržela vesnický ráz. Nejstarší továrna byla postavena až roku 1889, vyráběla prádlo. V roce 1902 pak následovala Waldesova továrna dodnes slavná svými patentními knoflíky. V roce 1922 se staly Vršovice součástí Velké Prahy. V druhé polovině 40. let a v 50. letech 20. století probíhala intenzivní výstavba především ve východní části Vršovic, kde vzniklo sídliště. V roce 1953 byl otevřen nový stadion Slavie, který v poslední době prošel velkou rekonstrukcí a v roce 2008 byl otevřen nový velký reprezentativní stadion. V letech 1972-1977 bylo na pozemcích někdejších vozatajských kasáren naproti Waldesově továrně postaveno nové sídliště Vlasta. Mezi nejvýznamnější památky Vršovic patří kostel sv. Mikuláše, jehož historie sahá až do doby románské, moderní kostel sv. Václava na náměstí Svatopluka Čecha a tzv. Rangherka, častěji zvaná spíše jako vršovický zámeček.