Podivínský židovský hřbitov je situován nedaleko centra obce v blízkosti Palackého ulice. Byl založen v 17. století a naposledy rozšířen kolem roku 1871. Za druhé světové války byl poškozen. Dodnes slouží svému účelu což není obvyklé. Na kamennou zdí ohrazené ploše o výměře 7.525 m2 se nachází přibližně 600 náhrobků a je tak zaplněn přibližně z poloviny. Najdeme tu převážně náhrobky barokní a klasicistní, nejstarší pochází z roku 1694. V rohu je situována obřadní síň postavená ve druhé polovině 19. století v maursko orientálním stylu. Nachází se v ní menší expozice o historii židovské obce. O hřbitov je pečována, je uzamčen a přístupný po dohodě se starostou OÚ.

Nedaleko zámku při centru obce Blatná stojí kostel Nanebevzetí Panny Marie. Dnešní gotický kostel byl vystavěn na místě původního románského kostelíka z konce 13. století. Dnešní stavba gotického kostela byla vysvěcena roku 1515 a v této podobě se víceméně dochovala dodnes bez výraznějších přestaveb. Dvoulodní kostel je osvětlen vysokými okny se bohatou kružbou. Z původního románského kostelíka se zachovala sakristie, které je také sklenuta křížovou klenbou. Presbytář má klenbu síťovou a loď sklípkovou klenbu hvězdového vzorce podepřenou třemi štíhlými sloupy. Vyzdoben byl 13 barokními oltáři, z toho hlavní oltář s obrazem Nanebevzetí Panny Marie pochází z roku 1744. Významné náhrobní kameny byly přesunuty z podlahy do zdí. V areálu kostela stojí kaple sv. Michaela (dnes Boží hrob) z roku 1515 a ambity se šesti arkádami vystavěné roku 1764. V popředí při kostele stojí ještě barokní zvonice vystavěná v roce 1723, pseudogoticky upravená roku 1835.

Hrad Loket je nádherný gotický hrad ležící ve stejnojmenném městečku, na ostrohu nad řekou Ohří v chráněné krajinné oblasti Slavkovský les. Gotický skvost Místo, kde hrad stojí, bylo osídleno již od pradávna. Nacházelo se zde staré slovanské hradiště zvané Starý Loket. Prvá písemná zmínka o Lokti pochází z roku 1234 kdy v českém státě vládl Přemysl Otakar I. Vzhledem k nálezu románské rotundy, která patří ke stavbám nejstaršího českého typu, je ovšem možné datovat vznik hradu dříve - asi do 3. čtvrtiny 12. století. Byl tedy původně vystavěn v románském slohu. Do gotické podoby, ve které ho můžeme vidět dnes, byl Loket přestavěn za vlády Václava IV. koncem 14. století. Loket nabyl na významu zejména po roce 1230, kdy sloužil jako hraniční pevnost a také jako správní centrum pohraničního území mezi Čechami a Chebskem, které bylo zalidňováno novými kolonisty. Přemysl Otakar II. nechal vybudovat nové hradební zdi a bašty. Klíč ke Království českému Význam hradu potvrdil Jan Lucemburský a také Karel IV., který ač zde byl v útlém věku vězněn, na Loket nezanevřel a často v něm pobýval. Loket dokonce zařadil mezi města, která nesmějí být zcizena od české koruny. Po již zmíněném rozšíření za Václava IV. patřil Loket k nejpevnějším hradům ve střední Evropě. Přelom v dějinách hradu byly husitské války. Husité hrad několikrát marně dobývali, ale jeho hradby osvědčily svou pevnost a odolaly. Zikmund Lucemburský poté hrad i panství zastavil svému kancléři kašparu Šlikovi a v roce 1434 přešel tento majetek do rodu Šliků definitivně. Šlikové Loketsko drželi až do roku 1547 a zasloužili se o jeho přestavbu na reprezentační sídlo. Vláda Šliků byla provázena neustálým bojem mezi nimi a městem, které se chtělo z panství vykoupit. Definitivně se jejich cesty rozešly roku 1547 za šmalkaldské války. Spojení s evangelíky přivedlo Šliky do tábora císařových odpůrců, naopak město zůstalo věrné králi. Loketsko bylo Šlikům zkonfiskováno a Loket se tak opět stal svobodným královským městem. Nastal úpadek hradu, který byl zčásti využíván hospodářsky, a další úpadek přineslo i poničení za třicetileté války. Roku 1822 byly některé budovy zbořeny, jiné sníženy. Byl tu uložen archív, roku 1889 zřízena věznice a v roce 1898 instalovány sbírky městského muzea. Dnes už je hrad Loket opět majetkem města. Středověká mučírna Prohlídka hradu Loket nabízí pohled na stavební vývoj hradu, s prvky ranně gotickými a pozdně gotickými a renesančními přístavbami. Tvoří ho komplex budov na oválném půdorysu, dominantou je hranolová věž z poloviny 13. století. Východní část tvoří palác se dvěma křídly a s baštami ze 16. století. Nejstarší stojící částí dnešního hradu, pocházející ze samých počátků jeho výstavby, je pozdně románská rotunda. Proti věži je hejtmanství a purkrabství. Návštěvníky jistě potěší prohlídka sbírek porcelánu. Hrůzy středověku lze zažít v expozici útrpného práva ve vězeňských kobkách. Útrpné právo, neboli způsob jak vymoci z obžalovaného doznání, mělo několik stupňů. K nejmírnějším patřilo zastrašování slovem (territio verbalis), k nejhrůznějším pak mučení mučícími nástroji. Řada způsobů týrání je barvitě popsána v knize Malleus Maleficarum neboli Kladivo na čarodějnice, kterou vydala katolická inkvizice. Pohybující se figuríny v životní velikosti předvádí několik způsobů mučení spolu s nervy drásajícím zvukovým doprovodem. Tipy na výlet V Lokti se nachází Muzeum knižní vazby. V nedalekém Sokolově můžete vystoupit na rozhlednu Hrad. Ve městě také najdete zámek Sokolov a v něm Krajské muzeum. Ubytovat se můžete v Sokolově nebo v Lokti.

Technická památka ze 16. století s dobovým zařízením. Vodní hamr se nachází u Huťského rybníka na severovýchodním okraji obce Dobřív. Vodní hamr pochází ze 16. století, trvale je v provozu od roku 1656. Dnešní podoba pochází z přestavby z let 1825-30. Původně bylo vodou poháněno pět kol, dnes jsou čtyři. Ty pohánějí stroje i elektrický generátor. Zpracovávalo se tu železo na polotovary a za třicetileté války kromě nářadí i dělové koule pro vojsko. Od roku 1724 se zde vyrábělo železo pro hřebíkovské a cvočkářské zboží. Po druhé světové válce se zde vykovávalo nářadí a radlice pro pluhy. Svoji klasickou zpracovatelskou činnost ukončil hamr okolo roku 1956. V současné době plní hamr expoziční a ukázkovou činnost, přístupný je v otevírací době od dubna do října.  Ve vodním hamru se každoročně v květnu konají „hamernické dny“ s ukázkami prací uměleckých kovářů a doprovodným programem. Vodní hamr patří pod muzeum Dr. Bohuslava Horáka v Rokycanech.