Zřícenina hradu Dobronice se vypíná na ostrožně nad pravým břehem Lužnice ve stejnojmenné obci, kousek od Bechyně.  Samotná ves je písemnými prameny doložena již koncem 12. století. Historie hradu Samotný hrad vznikl patrně až počátkem 14. století. Od roku 1322 byl sídlem vladyckého rodu, který se po něm psal. V roce 1455 přešel do rukou Rožmberků. Tento mocný jihočeský rod držel Dobronice ovšem jen po čtyři léta. Již roku 1459 jej využívali Vítové ze Rzavého. Ti také Dobronice přestavěli ve stylu pozdní gotiky. Od roku 1528 byli majiteli hradu Hozlauerové, kteří jej držel do třicetileté války. Hrad se poté stal pobělohorským konfiskátem a roku 1691 se stal majetkem jezuitů, kteří ho do roku 1727 užívali jako letní rezidenci. Po zrušení řádu byl ponechán svému osudu a změnil se ve zříceninu. Podoba hradu O původní podobě a rozsahu předhradí doposud nic nevíme. V čele jádra hradu se vypíná okrouhlý bergrift vevázaný do čelní hradby. Již v prvé fázi hrad obsahoval dvě palácové budovy. Jedna se nacházela v nejlépe chráněné zadní poloze. Druhý, troj prostorový palác ležel při boční straně nad řekou tak, že jeho čelní strana tvořila část čela jádra. Pozdně gotická přestavba, kterou si vynutila vzrůstající potřeba šlechty o pohodlnější obydlí, opatřila starý hrad dostatečným množstvím reprezentativních a komfortních obytných prostor. Téměř celou západní stranu jádra zaujalo nové křídlo, jehož součástí se stala i místnost zaklenutá sklípkovou klenbou. Rozšířen byl i zadní palác. Rozšíření předního paláce si vynutilo posun čela hradu do šíjového příkopu. Jádro bylo zřejmě od předhradí původně odděleno dvěma příkopy. Na úzké ploše mezi nimi nyní vznikl nový „přední zámek“, jehož část byla podsklepena a který v přízemí kromě rozlehlé průjezdní klenuté místnosti obsahoval i rozměrnou roubenou komoru. Dle starých popisů na hradě existovala ještě jedna ve starém paláci. Dnešní stav je smutným resumé necitlivých památkových zásahů v době nedávno minulé. V nedalekém okolí můžete navštívit zříceninu hradu Příběnice. Za návštěvu jistě stojí také zámek Bechyně a samotné lázeňské město Bechyně, kde se můžete také ubytovat.

Bar, restaurant, jazzový a bluesový klub, to vše najdete U malého Glena.

Krásná a monumentální stavba, v níž je instalována detašovaná expozice Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě, věnovaná severočeské lidové architektuře, je největším obytným roubeným stavením v našich zemích. Bývala rychtou obce Vísky, malé vesničky, oddělené jen Bobřím potokem od Kravař, s nimiž Víska postupně splývala a k nimž byla v polovině 19. století i administrativně připojena. Po celou dobu, pro niž máme zachovány písemné prameny, tj. od počátku 16. století, patřila zdejší usedlost rodině Kernů, zámožným sedlákům, zastávajícím téměř dědičně ve Vísce rychtářský úřad. Kernové vlastnili rozsáhlá obilná pole, chovali koně, dobytek, ovce, jejich chmelnice patřily k největším v okolí. Tyto skutečnosti významně ovlivnily i vzhled a rozsah domu, který si dal v dnešní podobě postavit rychtář Václav Kern v roce 1797. Pro svou mimořádnou kulturní hodnotu byla Vísecká rychta zařazena mezi památky I. kategorie a po mnohaleté rekonstrukci zchátralého objektu zpřístupněna veřejnosti expozicí severočeské lidové architektury, jejímž představitelem sama rychta bezesporu je. Objekt byl naposledy trvale obýván v poválečných letech, později ho ke svým účelům využívalo JZD. Po rozsáhlé rekonstrukci zde byla v r. 1986 zpřístupněna expozice zaměřená na vývoj lidové architektury a bydlení v severních Čechách.V současné době je značná část expozice věnovaná ukázkám malovaného nábytku z období od konce 18. do poloviny 19. stol. Představena je nejen běžná produkce nábytkářských dílen, ale i unikátní soubor výpravného selského nábytku movitějších vesnických vrstev. Nejstarší vystavená skříň pochází z r. 1761.   Stálé expozice 1. Interiéry základních částí lidového stavení z dob rychtáře Václava Kerna v období od počátku 16. století- hlavní světnice, černá kuchyně, světnička, spížová komora, v chlévu má návštěvník možnost seznámit se s historií domu, obce a rekonstrukcí památkového objektu.2. Expozice „ Severočeská lidová architektura“- charakter a vývoj severočeského lidového domu.3. Expozice „Lidové umění a nábytek“- návštěvník má možnost se seznámit s ukázkami malovaného nábytku, užitkových předmětů, plastik a obrázků z bohatých etnografických sbírek muzea.   Zajímavost Největší roubené obytné stavení v Čechách   Pravidelné akce Masopust na rychtě- sobota před Popeleční středou (pohyblivé datum) 2. února 2008- cílem této akce je přiblížit význam období masopustu a k němu se vážícím zvykům a obyčejům. Snahou VMG je připomínat významy těchto svátků a k nim se vážícím zvykům a obyčejům. - vidění je ukázka tradičních řemesel, prodejní stánky a nechybí ani masopustní občerstvení- Kulturní program zajišťuje Folklórní soubor písní a tanců Horačky Velikonoce na rychtě- sobota před Květnou nedělí (pohyblivé datum) 15. března 2008- cílem akce je přiblížit význam Velikonočních svátků a k nim se vážících obyčejů- k vidění je ukázka tradičních řemesel, prodejní stánky a občerstvení- kulturní program Kravařská Paličkyáda- 3. sobota září 20. září 2008- cílem akce je ukázat návštěvníkům jedno z tradičních lidových řemesel – paličkované krajky; postupně se přidávají i další techniky jako např. krajky šitá, frivolitkování apod.- na objekt se sjedou krajkářky z blízkého i vzdálenějšího okolí, vyměňují si poznatky a zvídavým návštěvníkům předvádějí své umění- návštěvníci mají možnost si předváděné praktiky i sami vyzkoušet- na akci rádi uvítáme i prodejce s potřebami pro ruční práce.    

Barokní poutní areál Kostelní Vydří se nachází zhruba 3 km severně od Dačic. V roce 1694 koupil zdejší panství Gerhard Jindřich Butz z Rolsbergů. V té době se vyprávělo, že na kopci nad vsí se občas objevuje pozoruhodná záře. Na radu Felixe Karla Slavaty vystavěl roku 1709 baron Butz na místě Božích muk kapli a umístil do ní obraz Panny Marie Karmelské. Od té doby sem začínají přicházet poutníci. Po 30 letech přestavuje kapli zakladatelův synovec Matěj Jindřich Butz. V druhé polovině 18. století se střídají majitelé panství. I nový majitelé o toto místo pečují a tak v letech 1787-1789 zde vzniká barokní poutní areál. Postupně byla vystavěna budova kláštera, loď kostela, ambity, ohradní zeď se třemi branami. Původní kapli dnes tvoří presbytář kostela. Za éry socialismu poutní areál chátrá. Po nucené odmlce se sem v roce 1990 karmelitáni vracejí a vrací tomuto místu opět jeho původní obraz a vystavěna byla nová budova kláštera. Interiér kostela je přizpůsoben řádu karmelitánů. Strop byl vymalován obrazy s mariánskou a karmelitánskou tématikou. Ze staršího vybavení pochází křtitelnice, kazatelna a boční oltáře sv. Kříže a sv. Jana Nepomuckého. V areálu funguje karmalitánské knihkupectví, které prodává nejen církevní literaturu, ale běžnou beletrii, průvodce a hlavně klášterní bio produkty jako bylinné sirupy, zavařeniny, víno, pivo apod.