Muzeum v Karlových Varech má velmi dlouhou historii. Bylo založeno už po roce 1865 na popud významného balneologa Med. Dr. Josefa Löschnera jako jednotná městská instituce společně s regionální knihovnou a archivem. Základem sbírek se staly typická karlvoarská řemesla- kolekce lázeňských koflíků a karlovarských hornin, zejména rozličných forem vřídlovce.Díky karlovarským patriotům a sběratelům se postupně podařilo shromáždit rozsáhlé sbírky dokumentující typická karlovarská řemesla. Nejstaršími muzejními sbírkami se staly kolekce lázeňských koflíků a karlovarských hornin, zejména rozličných forem vřídlovce. VPřed druhou světovou válkou rozšířily fondy městského muzea soukromá sbírka lázeňského lékaře dr. Karla Davida Bechera a sbírka terčů a střeleckých trofejí karlovarského střeleckého spolku. Fondy muzea rozšířilo také několik soukromých sbírek, které byly muzeu darovány. Krajské muzeum Karlovarského kraje je dnes moderním informačním a badatelským centrem. Muzeum dokumentuje karlovarské lázeňství, tradiční výrobu skla a porcelánu, jáchymovské medailérství a mincovnictví, regionální národopis a cínařství. Mimo tohoto poslání spravuje další své pobočky v Karlovarském kraji se specializovanými expozicemi v Jáchymově, Nejdku, Žluticích a Horní Blatné. Stálá expozice Dějiny a příroda Karlovarska s důrazem na specifika lázeňského města. Prezentuje živou a neživou přírodu s poukazem na ekologii, archeologické nálezy, vývoj osídlení kraje, počátky měst a hornické činnosti v regionu, cenné středověké a barokní plastiky, historii a rozvoj lázeňského města od 15. století po dnešek, slavné karlovarské lékaře i návštěvníky, karlovarská řemesla, umělecko-historické sbírky a produkci karlovarských porcelánek a sklárny Moser.V přízemí muzea jsou výstavní sály, kde jsou pořádány pravidelné výstavy.Délka prohlídky 60 minut Průvodce pro skupinu s min. počtem 10 osob. V pokladně k dispozici zkrácený průvodce v AJ,NJ, RJ

Mezi zajímavé domy Jungmannovy ulice patří dům, který nás zaujme svou neobvyklou fasádou z neomítaných cihel vsazených do železobetonového rámu. Je to stavba geometrické moderny – Mozarteum. Pro nakladatele hudebnin Mojmíra Urbánka ji navrhl v letech 1911-12 architekt Jan Kotěra. Do září 1913 byla budova postavena. Součástí domu byla koncertní síň adaptovaná Kotěrovým žákem Josefem Kalouskem pro maximálně 400 osob, který se stal v Praze pojmem. V jeho pamětní knize jsou zapsáni význační skladatelé jako Leoš Janáček, Arthur Rubinstein, Edvard Grieg a další. V domě také vzniklo prodejní gramofonové oddělení. V letech 1933-38 mělo v koncertním sále působiště avantgardní divalo D 34 Emila Františka Buriana. Po znárodnění v roce 1949 zůstalo prodejní oddělení hudebnin zachováno. Sál Mozartea byl ale adaptován na nahrávací studio Supraphonu později Pantonu. V restitucích byl objekt vrácen rodině Urbánkových, který v duchu kulturních tradic pronajali síň Mozartea, zbavenou již balkonu a lóží na zřízení galerie.

TIC působí v obci od roku 2006 , poskytuje informace turistům i místním obyvatelům  o možnostech návštěvy kulturních i sportovních akcí v místě i okolí, tipy na výlety, ubytování, prodej upomínkových předmětů, zabezpečuje přístup na internet, spolupracuje s ostatními TIC okresu Rychnov.Otevírací dobadle sezony červen – září     PO-PÁ 8.00 – 17.00                            SO-NE 9.00 – 12.00                        říjen – květen    PO-PÁ 8.00-16.00                            SO-NE ZAVŘENO

Baťův mrakodrap nebo také správní budova č. 21 stojící na okraji baťových závodů byl postaven v letech 1936-1939 jako ústředí obuvnické firmy Baťa. Sedmnácti etážová budova má železobetonovou konstrukci tvořící spirálově armované kruhové sloupy, příčné průvlaky a podélné stropní trámy. Konstrukční výška podlaží činí 4,5 m. Skelet budovy byl vybudován za pouhých 160 dní pomocí standartního ocelového bednění a čtyř věžových jeřábů. Náklady činili v tehdejší měně 12 milonů korun. Budova byla vybavena na tehdejší dobu na vysoké úrovni zónovou klimatizací se samočinou regulací, výtahy s odstuňovanou rychlostí, potrubní poštou, telefonními ústřednami Siemenes a rozhlasem. V budově se nacházely 4 rychlovýtahy (3,5 m/s), Baťův výtah (1,75 m/s) doplněné páternosterem, nákladním výtahem a výtahem pro hosty. Celou budovou vede hlavní schodiště se 439 schody. V osmé etáži se nacházely reprezentativní ředitelské prostory. Dispozice ostatních běžných etáží byla střídmá, účelová, zdůrazňující efektivitu. Velkoprostorové uspořádané kanceláře pro cca 200 lidí. Raritou byl Baťův výtah tvořící vlastně takovou pojízdnou kancelář o rozměru 5x5 metrů vybavená klimatizací, tekoucí teplou a studenou vodou, telefonní ústřednou. Po zřízení samosprávních krajů na počátku 21. století byla budova v letech 2003-2004 velmi dobře rekonstruována pro potřeby úřadu Zlínského kraje. Pokud to šlo bylo zachováno a obnoveno vše co pocházelo z původní stavby. V šestnácté etáži byla částečně obnovena střešní zahrada. Střední část je zastavěna zasedacím sálem krajského zastupitelstva a přilehlou kavárnou. Z průchozí šatny lze nahlédnout do garáže tzv. kočky, což je pojízdný mycí koš na mytí oken celé budovy. Zařízení je po renovaci opět funkční. Poslední sedmnáctá etáž je veřejnosti nepřístupná. Nachází se zde technologické prostory včetně zrekonstruované strojovny Baťova výtahu s původním a funkčním strojem Otis New York. Skupinové prohlídky včetně funkčního unikátního baťova výtahu zajišťuje blízké obuvnické muzeum.