Bývalý konvent kapucínů při kostele sv. Antonína Paduánského se nachází jihozápadně od historického centra Sokolova. V současné době objekt spravuje Sokolovská bytová s. r. o., přičemž kostel je využíván jako koncertní a výstavní síň. Iniciativu k založení konventu kapucínů dal nejvyšší kancléř Českého království Jan Hartwig hr. Nostic. Roku 1662 se konala v Linci řádová provinciální kapitula, která se založením konventu souhlasila. Ještě téhož roku byl do Sokolova vyslán P. Martin z novoměstského pražského konventu a o dva roky později již kapucíni sídlili ve městě trvale. Stavba konventu, financovaná především rodinou hr. Nostice, postupovala velmi rychle. V roce 1664 přijeli do města řádoví architekti a již roku 1667 proběhlo slavnostní vysvěcení kostela sv. Antonína za přítomnosti litoměřického biskupa. Kapucíni ve městě působili až do roku 1950, kdy byla jejich činnost násilně přerušena komunistickým režimem. Konvent nejprve spravovala Československá armáda, posléze Městský podnik bytového hospodářství (nyní Sokolovská bytová s. r. o.). Kostel sv. Antonína byl silně zdevastován. Určitou dobu sloužil jako sklad, nyní je po rekonstrukci a využívá se jako koncertní a výstavní síň. A.Š.

Volyňská synagoga nacházející se v ulici Žižkova byla postavena v letech 1838-1840 uprostřed nového ghetta. V roce 1890 proběhla úprava interiéru. Svému účelu sloužila až do druhé světové války. Roku 1956 byla adaptována na kino a sídlila zde i hudební škola. Dnes synagoga postavená jako jedna z mála v empírovém slohu slouží jako diskotéka a jiné podobné zábavě.

Dnešní katedrála sv. Mikuláše byla založena současně se založením města. Dokončena byla na přelomu 13. a 14. století. Její tehdejší vzhled není znám. V letech 1518-1535 prošla gotickou přestavbou a svými dvěma věžemi a vysokou střechou nad hlavní lodí se stala výraznou dominantou města. Roku 1641 podlehla stavba včetně svého vybývaní zničujícímu požáru. Následně na to v letech 1641-1649 byl vystavěn nový barokní kostel podle plánů Giovanniho Ciprianiho a Francesca Canevaleho. Práce však nebyly příliš kvalitní, ještě v roce 1683 muselo být opravováno vstupní průčelí. Po zřízení biskupství se kostel stal katedrálou. Trojlodní stavba má presbytář zakončen trojboce. Po stranách presbytáře se nacházejí sakristie a obě boční lodě jsou ukončeny kaplemi. Lodní prostor oddělují tři páry hranolových pilířů. Hlavní oltář pochází z roku 1791 se starším obrazem sv. Mikuláše. Další součástí kostel je křížová cesta namlovaná v letech 1926-1928 českobudějovickým malířem Františkem B. Doubkem. V jižní lodi se nachází freska od Jana Adama Schöpfa, barokní zpovědnice a kamenná kazatelna a barokní oltář Smrti Panny Marie. V protější severní lodi najdeme barokní oltář sv. Anny a rokokovou dřevěnou kazatelnu pocházející z kajetánského kostela na Malé Straně v Praze. Kolem katedrály se rozkládal hřbitov až do roku 1784. Katedrála je přístupná veřejnosti.

Karlovické jezírko označované také jako „mořské oko“ se nachází na turisticky značené cestě, asi 1,5 km východně od obce Karlovice. Jezírko nevzniklo přírodní cestou, nýbrž jde o zatopený břidlicový lom z konce 19. století. Zdejší břidlice byla velmi kvalitní a vyvážela se po celé Moravě, do Pruska i Haliče. Z lomu se musela dovážet až na karlovické nádraží, což zejména v zimě byl docela problém. Konec těžby byl ukončen, když dělníci narazili na mocný pramen, jenž lom zatopil tísici kubíky vody. Podle místní legendy má být prý na dně utopen německý tank, což se nezakládá na pravdě. V hloubce zhruba 16 m se nachází pouze kmeny stromů a vrak osobního automobilu Škoda. Karlovické jezírko je bez problémů přístupné, ke koupání není určeno.