Zámek Radnice, okres Rokycany.

Štěchovická přehrada se nachází v blízkosti stejnojmenné obce zhruba 28 kilometrů jižním směrem od Prahy. Historie stavby je velmi dlouhá a poznamenaná druhou světovou válkou. Pro spory o koncepci přehrady bylo promarněno její nejpříhodnější období pro stavbu v době první republiky. Až teprve v roce 1937 bylo přikročeno k zadání stavby zdymadla ve Štěchovicích. Místo stavby bylo poměrně úzké a na pravém břehu nepřístupné, silný proud, proměnlivé vodní stavy a problémy se zamrzáním. Také protože musela být zajištěna plavba pro vory a lodě byla celá stavba rozložena do tří etap. Pro výrobu betonové směsi byly na obou březích zřízeny betonárky, které na celou stavbu vyrobily 186.000 m3 betonu. Celá Štěchovická přehrada s hydrocentrálou byla uvedena do provozu v roce 1945. Přehrada je přímá, tížná, betonová, obložená žulovými kvádry. Sestává se z betonového tělesa s pěti přelivnými poli po 20 m. Výška ke koruně je 22,5 m  a šířka v základech 20 m. Délka hráze je 124 m. Přelivy byly dimenzovány na povodeň v roce 1890 pro statický výpočet tělesa zatížení z bezpečnostních důvodů zvýšeno ještě o 50%. Takové povodni byla přehrada vystavena v roce 2002. K ochraně betonových konstrukcí je celé vodní dílo obloženo kopákovým žulovým zdivem. U pravého břehu je umístěno plavební zařízení sestávající se ze dvou komor za sebou. Plavidla na nich překonávají výškový rozdíl hladin 20 m. Vrata komor jsou vzpěrná a svojí výškou představují unikát ve vodním hospodářství v Evropě. Obtoky i výtoky byly provedeny ze železobetonu obloženého kvádrovým zdivem a jsou pro toto své provedení dodnes v perfektním stavu. Součástí stavby je středotlaká a v roce 1942 bylo rozhodnuto vzhledem k příznivé terénní konfiguraci k výstavbě i vysokotlaké přečerpávácí elektrárny. Ve středotlaké elektrárně pracují dvě Kaplanovy turbíny o výkonu 2 x 11,25 MW. Vysokotlaká elektrárna měla původně dvě Francisovy turbíny o výkonu 2 x 21 MW, v roce 1992-1995 prošla zasádní rekonstrukcí kdy byly turbíny nahrazeny jedním reverzibilním soustrojím typu Francis – FR 180, její dnešní výkon je tak 50 MW. V tomto důsledku bylo i upraveny i přivaděče vody z akumulační nádrže umístěné na vrchu Chlum. Dva přivaděče vedoucí z akumulační nádrže jsou těsně nad elektrárnou spojeny do jednoho tzv. „kalhotovým“ kusem, vedoucím k turbíně. Celá přečerpávací elektrárna byla umístěna 29 m pod úrovní spodní vody, pro novou turbínu byla vyhloubena jáma 45 m hlouboká. Dnešním hlavním účelem vodního díla je vyrovnávání špičkových odtoků z vodních elektráren Slapy a Orlík. Zatopená plocha přehrady je 95,7m. Své využití našla pro rekreaci, plavbu i sport. K jejímu většímu rozšíření však nedošlo. Důvodem je nejen horší dostupnost, zejména motorovými vozidly, ale také chladnou vodou a to i v letních měsících. Zásobována je totiž spodní studenou vodou, odebíranou ze Slapské turbíny a v poměrně krátkém úseku je zastiňována vysokými svahy, voda tak nestačí příliš změnit svoji teplotu. Díky tomu však zůstalo toto údolí, které přišlo o svoje pověstné Svatojánské proudy alespoň trochu stále romantické. Skalnaté svahy dokreslují stále původní sruby, trampské osady, včetně svých totemů a šerifů. Od Slapské přehrady až po Štěchovickou vede po levém břehu turistická cesta, vedená místy pohodlně a místy po skalnaté stráni se skalními tunely.

Slavíček, text v přípravě

Vinohradské divadlo bylo postaveno v letech 1905 – 1907 podle projektu A. Čenského a bylo po Národním divadle druhým největším v Praze. Průčelí secesní budovy je zakončeno pylony s plastikami Pravda a Skutečnost od M. Havlíčka z roku 1906. Terasa druhého poschodí je vyzdobena hermovkami od B. Kafky. Strop hlediště je vyzdoben obrazem Hold umění od F. Urbana. Sochařskou výzdobu proscénia a lóží vytvořil A. Mára a foyeru A. Popp. Opona divadla je dílem V. Županského vytvořeného v letech 1906 – 1909. Před budovou divadla jsou umístěny zdobené kandelábry.  V divadle je umístěna pamětní deska Anny Letenské.