Bývalý konvent minoritů u kostela sv. Anny v Kuklenách se nachází na západním okraji města Hradce Králové. V současnosti je spravován kongregací Dcer Panny Marie Pomocnice (salesiánky). Minorité se usadili v Kuklenách poté, co byl v letech 1776–1778 při výstavbě nového opevnění Hradce Králové zbořen jejich původní konvent na Pražském předměstí. O výměně místa se patrně nějakou dobu již uvažovalo, o čemž svědčí dochovaný (ale nerealizovaný) projekt Josefa Jedličky z roku 1767. Základní kámen k novému klášternímu areálu byl položen 2. července 1777, přičemž samotná stavba probíhala poměrně rychle. Již roku 1784 byl vysvěcen nový kostel sv. Anny, bohužel budova konventu se své konečné podoby nedočkala. Důvodem bylo zrušení zdejší komunity v rámci josefínských reforem v roce 1789. Před zánikem ji neochránilo ani zřízení fary při konventu. Kostel sv. Anny zůstal nadále jako farní a část kláštera byla proměněna ve školu. Bývalý klášterní areál, vystavěný dle plánů Matouše Walcha, tvoří jednolodní kostel sv. Anny (orientovaný k severu) s iluzivní malbou hlavního oltáře z roku 1779 od Josefa Kramolína. Ke kostelu přiléhá na západní straně nově zrekonstruovaná budova konventu. A. Š.

Expozice v Dolních Věstonicích - Věk lovců a mamutů nabízí moderní formou výsledky archeologických výzkumů pod Pálavou.  Starší část expozice (1. patro) nabízí informace o jednotlivých fázích vědeckých výzkumů a ilustruje metody bádání. Dokumentovány jsou geologické a pedologické poměry na severovýchodním předpolí Pavlovských vrchů, rostlinstvo a zvířena dob ledových. Předvedeny jsou kamenné a kostěné předměty s náznakem technik jejich výroby. Zastoupeny jsou ukázky kosterních pozůstatků tehdejších lidí a také významné nálezové situace. Zvláštní pozornost je věnována umělecky zpracovaným výrobkům (např. čelenky, náhrdelníky) a plastikám z kostí a hlíny. Novější část expozice (přízemí) vychází z objevů posledních let. Prezentovány jsou aktuální poznatky o vývoji člověka. Představu o možnostech interpretace nálezových situací na různých nalezištích doplňuje rekonstrukce paleolitického obydlí. Zvláštní místo má rekonstrukce hrobu tří mladých jedinců, nalezeného v Dolních Věstonicích v roce 1986 a výklad o antropologickém výzkumu věstonické populace.  Expozice patří pod Regionální muzeum v Mikulově. 

Oproti jiným metropolitním městům se Praha se stavbou svého planetária poněkud opozdila. Dokončeno bylo až v roce 1960. Bylo postaveno podle projektu arch. Jaroslava Fragnera. Byla poplatná době a to do jisté míry vyjadřoval i sloh nazývaný socialistický realismus. Ještě dnes jsou zvenku pod kupolí po celém obvodovém plášti vidět mělké výklenky, tvářící se jako zazděná okna. Je jich celkem 12 a podle původního záměru měla být v každém výklenku socha budovatele socialismu. Měly představovat různé dělnické profese jako slévač, havíř, stavař atd. Z finančních důvodů k tomu nedošlo. Po svém dokončení měla budova půdorys o průměru 24 m a celkovou výšku 23,90 m, tři podlaží, ochozy a terasy. V suterénu byly dílny a přednášková síň pro 240 osob. V přízemí laboratoře, šatny a bufet. Vlastní planetárium mělo prostor v prvním patře. V sále pro 467 osob byly instalovány složité přístroje, vesměs od firmy Carl Zeiss Jena. Stejná firma vyrobila i projekční planetárium, které promítalo přes 9.000 hvězd pomocí 32 projektorů umístěných ve dvou velkých koulích. Celý přístroj vážící 2 tuny, vysoký 5 metrů byl mistrovským dílem jemné optiky a mechaniky. Střecha kupole byla sestavena z 216 kusů prefabrikovaných dílců. Hned od otevření nemělo planetárium o návštěvníky nouzi. V letech 1988-90 prošlo planetárium rekonstrukcí. Největší změnou byl nákup nového přístroje. Jde o absolutně špičkový optický přístroj Kosmorama, taktéž výrobek firmy Carl Zeiss Jena. Po uplynutí záruční doby Kosmoramy byla do přístroje nainstalován nový řídicí systém. Změnila se i doplňková projekční technika, přibyla širokoúhlá, celooblohová a panoramatická projekce, kvalitní velkoplošná videoprojekce a nový laserový projekční systém. Planetárium nabízí desítky programů a má také svoje vlastní nahrávací studio, ve kterém se vystřídalo mnoho umělců, mezi nimi i takový mistr hlasového projevu, jakým je Radovan Lukavský.

Neznámý bojovník Padl v boji s německými okupanty v květnovém povstání 1945.