Na pravém břehu řeky Labe stojí přímo ve stejnojmenném lázeňském městě renesanční zámek Poděbrady. Historie zámku                       Historie Poděbrad sahá daleko před počátky českého státu. Na obchodní cestě z Prahy do Kladska vznikla osada a malá strážní tvrz, který chránila brod přes Labe. První zmínka o Poděbradech pochází z roku 1199, kdy se uvádí jako zdejší pán Arnošt z Poděbrad. Samotné město vzniklo za Přemysla Otakara II. v polovině 13. století a společně s ním byl vystavěn i vodní hrad. Král na hradě rád pobýval, po něm také Václav II. a Jan Lucemburský. Roku 1375 získal Poděbrady Hynek z Lichtenburka. Sňatkem se pak dostaly do majetku pánů z Kunštátu. Za husitských válek byl poděbradský zámek dvakrát bezvýsledně obléhán. Podle písemných pramenů se zde narodil v den sv. Jiří roku 1420 Jiří z Kunštátu, budoucí král Jiří z Poděbrad, který zdejší sídlo zdědil roku 1427. Za jeho synů přešly Poděbrady do majetku královské komory a zůstaly v ní až do roku 1840. V 16. století byl hrad přestavěn na renesanční zámek. V letech 1723 - 1724 zámek upravoval F. M. Kaňka. Největší a poslední přestavba sídla proběhla v letech 1751 - 1754 podle požadavků Marie Terezie podle plánů J. Hübnera. Touto přestavbou se zámek změnil v bezvýrazný celek. V roce 1839 koupil poděbradské panství vídeňský bankéř baron Jiří Sina. Ten v roce 1848 zapůjčil zámek městskému úřadu na umístění hejtmanství, okresního soudu a státních úřadů. Po něm vlastnil panství kníže Ypsilanti a kníže Hohenlohe. V roce 1920 zámek koupila Akciová společnost uhličitých lázní a zřídel v Poděbradech. Dnes je zámek v rukou Karlovi Univerzity v Praze a sídlí zde Polabské muzeum v Poděbradech - Památník krále Jiřího.    Expozice Polabského muzea             Expozice zahrnuje dvě přístupné prostory – středověká kaple a tzv. rodná síň krále. V bývalé zámecké kapli se zbytky pozdně gotických nástěnných maleb jsou soustředěny doklady k osobě a době krále Jiřího, doplněné listinami, keramikou, sochami, zbraněmi aj. V tzv. rodné světnici jsou uchovány doklady ke královým mírovým snahám. Ve sklepních prostorách zámku jsou instalovány exponáty z vykopávek, kamenné zbytky starého hradu, kamenné dělové koule a prastaré lodě, dlabané z jednoho kusu dřeva. V současnosti se v zámeckém objektu nachází také restaurace, divadlo Na Kovárně, známé Neumannovými Poděbrady a Jazyková škola Univerzity Karlovy. Zajímavostí je památná deska a železný poklop označují místo, kde byl 31. 7. 1905 navrtán první pramen poděbradské minerální vody. Nedaleko odsud můžete navštívit Libice nad Cidlinou a v nich Pamětní síň Slavníkovské Libice. Na kole nebo na bruslích se můžete vydat po známé bruslařské stezce Poděbrady - Nymburk a navštívit tak i město Nymburk. Výběr z ubytovaní najdete přímo v Poděbradech, případně v Nymburce.  

Do dnešní oblasti Police nad Metují přišel na počátku 13. století rajhradský mnich Jurik, který zde postavil poustevnu. Po jeho smrti sem přišel břevnovský mnich Vitalis a s několika dalšími bratry vystavěl dřevěnou kapli Panny Marie. V roce 1213 si vyprosil břevnovský opat Kuno u krále Přemysla Otakara I. dárování polického újezdu. Snad již za jeho působení zde vzniklo probošství, doložené v roce 1260. V letech 1255-94 proběhla výstavba kamenného klášterního kostela Panny Marie jehož součástí je dodnes dochovaný raně gotický portál. Na konci 13. století započal opat Bavor z Nečtin s výstavbou dormitáře a refektáře, postaven byl i třetí díl ambitu s obytnými prostory pro probošta, dokončen byl také kostel. V roce 1300 bylo probošství přepadeno a proto byl areál v roce 1306 obehnán zdí. Po založení broumovského kláštera začíná význam tohoto polického upadat. Za husitských bouří bylo probošství vypáleno a pobořeno. Z kostela zůstaly jen boční zdi a presbyterium. Další škody utrpěl při bojích o český trůn v druhé polovině 15. století. Po smrti krále Jiřího z Poděbrad získal Polici jeho syn kníže Jindřich Münsterberský. V roce 1488 vykoupil celé území opat Pavel. Po celé 16. století ohrožovaly klášter požáry. Při stavovském povstání se dostal pod správu direktorů, ale po bitvě na Bílé hoře se vrátil zpět břevnovským benediktinům. V roce 1709 bylo započato s přestavbou kláštera za účasti Pavla Ignáce Bayera. Autory dalších úprav byly Kryštof Dientzenhofer a jeho syn Kilián Ignác. K dalším přestavbám dochází v letech 1753-1757 (konvent) a v letech 1767-1772 (průčelní křídlo prelatury). Za reforem Josefa II. byl v roce 1786 klášter zrušen a majetek přešel do Náboženského fondu. Již v roce 1809 bylo panství a klášterní budovy opět navráceny benediktinům v jejichž vlastnictví zůstaly až do roku 1948. Pak zde bylo muzeum Policka, městská knihovna nebo i pohřební služba. Část kláštera byla přeměněna na byty pro občany města. V roce 2006 byl polický klášter vrácen řádu benediktinů, ale využití budov zatím (2010) zůstalo stejné. Konventní budovy jsou jednopatrové a obíhají kolem dvou obdélných budov. Místnosti jsou většinou plochostropé, největší „Laudonův sál“ pojmenovaný podle generála Giedona Ernsta Laudona (jenž v roce 1758 v klášteře pobýval) je zaklenut valeně s lunetami. Kostel Nanebevzetí Panny Marie je raně gotická trojlodní bazilika s pětiboce uzavřeným protáhlým presbyteriem. Stavěn byl v letech 1253-78 a dokončen v roce 1294. V letech 1894-95 byly provedeny novogotické úpravy týkající se zejména vnitřního zařízení a výmalby interiéru. Na jižní stěně presbyteria se dochovalo sedile s freskou Kristovy hlavy z doby kolem roku 1300. Na severní stěně pak hrotitý portál se zkoseným ostěním. Hlavní loď má barokně gotickou křížovou klenbu z roku 1716, boční lodi klenbu původní gotickou křížovou.

Jedna z nejznámějších a nejnavštěvovanějších přírodních lokalit na jihu Čech. Stěna je tvořena dvojslídnou žulou, rozpukanou do kvádrů bizarních tvarů. Mrazovým zvětráváním a samovolným rozpadem žuly hlavně v době ledových a poledových se některé kvádry uvolnily a sesypaly, tím vznikla rozsáhlá suťoviska. Pod Čertovou stěnou v divokém řečišti Vltavy leží mohutné balvany. Toto místo se nazývá Čertovy proudy a v minulosti bylo ještě více nezkrotnější a divočejší. To se změnilo v roce 1959 po výstavbě tunelu mezi nádržemi Lipno I. a Lipno II. kudy teď odtéká větší množství vody. Podle staré legendy přišel pan Vok z Rožmberka při brodění Vltavy málem o život. V posledním okamžiku však jeho kůň našel pevnou půdu pod nohama. Poblíž toho místa pak nechal Vok vystavět z vděčnosti klášter, dnes Vyšší Brod. Takové počínání se však nelíbilo pekelníkům a vymysleli ďábelský plán, že nad klášterem vybudují hráz, která zadrží vltavskou vodu, a až bude jezero plné, vypustí ji na rozestavěný klášter. Pekelník, který byl tímto úkolem pověřen, však nestihl za jednu noc stavbu dokončit a hráz se s ranním kuropěním rozpadla a zůstaly z ní jen mohutné balvany. 

Dvě zachované věže hradu Freudensteinu (jinak též Šlikova hrádku) může návštěvník obdivovat na okraji města Jáchymov. Z centra města vede ke zřícenině, jejíž areál je volně přístupný, turistické značení. Hrad byl vystavěn na ochranu okolních Jáchymovských dolů v letech 1516-1517, jedná se tedy o jeden z nejmladších hradů v našich zemích. Zadavatelem stavby byl člen ostrovské větve rodu Šliků Štěpán, jenž se zasloužil o slávu a rozvoj zdejších stříbrných dolů. Stavitelem byl Jan Münnich. Brzy po založení (roku 1525) musel hrad čelit útokům rozbořených horníků, bohužel neodolal a byl jimi poničen. Zanedlouho byl opraven a sloužil jako sídlo královských horních hejtmanů. V roce 1548 se stal Jáchymov i hrad majetkem krále. Stejně jako končila sláva Jáchymovských dolů, končil i aktivní život hradu. Počal pustnout a konečnou ránu mu zasadilo švédské vojsko za třicetileté války. Nadále byly udržovány pouze dvě věže, menší sloužila jako skladiště střelného prachu, větší jako městská hláska. Větší věž byla roku 1861 romanticky upravena. Hrad, který se stavebně již blížil zámku, byl pravidelného obdélného půdorysu. Předpokládá se, že ve všech čtyřech rozích stály věže, z nichž dvě se zachovaly dodnes. Zástavba nádvoří je nám dnes téměř neznámá. Předpokládá se, že při větší zachované severní věži stával malý objekt a další pravděpodobně stál v jihovýchodním rohu. Další zástavba, dnes již též zaniklá, byla dílem mladší doby. Kromě dvou zachovaných věží zde z původního hradu zbyla již jen část hradby při větší z věží. Hradním areálem dnes prochází silnice a nedávno zde byla vystavěna novostavba. M.K.