Klášter minoritů v Chebu založili měšťané Hechta z Podhradu a Honnigara ze Seeberku, někdy před rokem 1247. Stavby konventu, které byly postaveny bezprostředně po jeho založení, byly i s kostelem zničeny během velkého požáru celého města v roce 1270. Již 26. dubna 1285 byl však za přítomnosti krále Rudolfa Habsburského vysvěcen řezenským biskupem Heinrichem nový kostel ve jménu Zvěstování Panny Marie. O čtyři dny později proběhla v jeho zdech svatba českého krále Václava II. s Rudolfovou dcerou Guttou. Další úpravy proběhly na počátku 14.století. Byla dostavěna věž mezi lodí a presbytářem, k severní chrámové lodi byla přistavěna kaple, která sloužila jako oratoř klariskám, které sídlily v blízkosti kláštera. Také byl dostavěn ambit konventu, uzavírající nepříliš rozlehlý rajský dvůr.Výraznou změnou v dějinách kláštera byl rok 1464, tehdy papež Pius II. vydal příkaz, aby byl klášter předán přísnější odnoži řádu – františkánům. V 16. století potkal chebský klášter podobný osud jako většinu klášterů ve střední Evropě. Úpadek klášterního života, spojený s luterstvím, znamenal, že konvent začal pustnout a v letech 1592-93 byl i nakrátko opuštěn. Znovuožívá až po roce 1607, kdy připadl štrasburské františkánské provincii. Doba rozkvětu kláštera spadá na počátek 18. století. Z té doby pochází i dnešní podoba kláštera. Stavební úpravy probíhající v letech 1707-33 daly areálu dost nevýraznou podobu. Františkáni  přečkali i nepříznivou dobu josefínských reforem a tak definitivně ukončili své působení v Chebu až roku 1951, kdy byl žebravý řád z kláštera vyhnán. V roce 1991, byl klášter i kostel, které za socialismu značně zchátraly, vrácen církvi. Dnes se areál otevírá turistickému ruchu. Navštívit lze celý areál a zahradu, unikátní je zejména gotická křížová chodba. Dochovaly se v ní i zbytky nástěnných maleb z 15.století. Bude otevřena klášterní knihovna a bude se zde pořádat řada kulturních akcí. Kostel Zvěstování P. Marie je trojlodní stavba s klenutou křížovou klenbou. Hlavní oltář je novogotický. 

Jizerské hory jsou nejsevernější české pohoří, které leží mezi Lužickými horami a Krkonošemi, v Libereckém kraji. Jeho podstatná část se nachází v Polsku, kde také leží nejvyšší vrchol celých Jizerských hor, kterým je Wysoka Kopa. Pohoří bylo nazváno podle řeky Jizery, která pramení na svazích Smrku 1124 m. n.), což je nejvyšší hora české části hor. Řada dalších vrcholů přesahuje 800 m.n.m. (Jizera, Smědava, Bukovec, Špičák). Pohoří bylo kdysi proslulé bohatstvím smrkových i bukových lesů, mohutných žulových skal a zejména rašelinišť. Příroda Jizerských hor uchvacuje návštěvníky svým drsným severským rázem a množstvím překrásných míst s ojedinělými přírodními výtvory. Charakteristickým rysem jsou náhorní plošiny. Chloubou kraje je soustava kamenných a železných rozhleden s fantastickými výhledy do okolí. (Královka, Slovanka, Bramberk, Černá studnice, Petřín a také rozhledna na Smrku). Díky své poloze mají Jizerské hory velmi hustou síť vodních toků. Po hřebenech pohoří probíhá rozvodí mezi Baltským a Severním mořem. Na východě je páteří řeka Jizera, na západě pohoří odvádí vodu Nisa. Je zde taky velké množství umělých vodních ploch – přehrad, které jsou převážně sypané. K největším patří Josefův Důl, Souš a Bedřichovská přehrada. Turisty je velmi vyhledávaná tzv. protržená přehrada ležící na říčce Bílá Desná, jejíž protržení v roce 1916 bylo velkou tragédií. Jizerské hory jsou dnes vyhledávány zejména milovníky aktivně strávené dovolené. Jsou ideální místo pro letní turistiku - a to jak pěší tak i cyklistickou - a zejména pro zimní sporty. Jizerské hory jsou doslova rájem pro běžecké lyžování. Desítky upravených tras, pro než se vžil název Jizerská magistrála jsou každoročně vyhledávány tisíci vyznavačů tohoto sportu. Velmi tradiční a populární je závod na běžkách – Jizerská padesátka. Řada míst, např. Tanvaldský Špičák, nabízí možnosti i vrcholového sjezdového lyžování. Současné hraniční přechody pro pěší přímo v horách umožňují rozšířit letní i zimní návštěvy hor i na polskou stranu. O turisty je při jejich putování po horách výborně postaráno. Občerstvit se mohou v rozličných hospůdkách, mezi nejvyhledávanější patří Smědava, Jizerka, Nová louka, Bedřichov, Královka a Hřebínek. Kolem hor se nacházejí města Liberec, Frýdlant, Nové Město pod Smrkem, Hejnice, Desná, Tanvald a Jablonec nad Nisou. Jizerské hory jsou od r. 1967 chráněnou krajinnou oblastí.

Na pražské Kampě proti severnímu výběžku Střeleckého ostrova stojí seskupení budov mající čp. 503 a 527. Jsou to objekty bývalých Sovových mlýnů. Dle pověsti zde stál v dávné minulosti vůbec první pražský mlýn, který dodával mouku na Pražský hrad. Pověst vypravuje i původu jména. Při kácení mohutného dubu, který musel uvolnit místo pro stavbu mlýna, vylétla ze jeho dutiny sova, v pohanských dobách ke své užitečnosti považovaná za posvátného ptáka. Tato událost byla považována za příznivé znamení a mlýn byl proto nazván Sovím. Skutečné pojmenování je však prozaičtější. Svůj název získala v polovině 16. století, kdy jej vlastnil význačný staroměstský měšťan Václav Sova z Liboslavě. Velkým nepřítelem Sovových mlýnů, když pomineme válečné události, byly oheň a voda. Objekty několikrát vyhořely většinou zásluhou neopatrnosti obsluhy mlýna. Také každá větší povodeň znamenala vzhledem k jejich poloze zkázu. Poněkud lepší situace nastala poté, co byl ostrov kampa zpevněn sutí z vyhořelých malostranských domů při požáru v roce 1541. Zhruba v polovině 19. století se mlýny dostaly do držení rodiny Odkolků. Podnikavý František Odkolek se pustil do velkých stavebních úprav mimo jiné přivedl část mlýnů na parní pohon, z tohoto důvodu byl v roce 1872 postaven vysoký komín, který byl velikou estetickou závadou nádherného malostranského panoramatu. Svůj špatný den měly mlýny z 29. na 30. ledna 1896. Tehdy zde vypukl rozsáhlý požár, zdaleka viditelný. Žár byl tak silný, že začal tát a praskat i led na Vltavě. Škody byly tenkrát nedozírné. Po roce 1913 mlýny odkoupilo od Odkolka město a v roce 1920 byla východní část mlýna zbořena z důvodu regulačních prací na Vltavě. Dlouho byly mlýny v dezolátním stavu až teprve nedávno byly opraveny. Paradoxně práce skončily krátce před povodní v roce 2002. Opravy však provázely i spory s památkáři zvláště se jim nelíbila skleněná kopulka která měla být původně vyšší a měla zde být vyhlídka.

ORNIS je unikátním muzejním zařízením nejen u nás, ale i v Evropě. Ornitologická stanice se  stará o šest tisíc preparátů, kožek, koster, vajec a hnízd ptáků z Evropy i zbytku světa. Najdeme ji na okraji přerovského parku Michalov. Nejvýznamnější část sbírky je zpřístupněna v expozici Ptactvo České republiky – obsahuje čtyři sta druhů ptáků včetně nejvzácnějších zatoulanců. Po celý rok pořádá ORNIS výstavy a akce pro veřejnost.  Jejich cílem je poznávání skrytých tajemství ze života ptáků a celé bohaté přírody. Postupně vzniká venkovní expozice ochrany ptactva s funkčními hnízdními budkami a krmítky.   Stálá expozice Ptáci České republiky, je v ní prezentováno 392 druhů ptáků z území České republiky v 1087 jedincích. ORNIS je součástí: Muzea Komenského v Přerově.