Vstup do města zajišťovaly tři brány z nichž tato s názvem Pražská je ve své dispozici nejzachovalejší, chybí je ale předbraní. Do velké věže vysoké 48 m se dá stále vstoupit pouze po točitém schodišti malé věže přes můstek nad branou. V malé věži je k vidění prastarý typ klenby tzv. přečnělkové. Zde každá cihla přesahuje cihlu níže položenou, čímž se prostor postupně uzavírá. Dnešní podoba pochází z roku 1883 kdy byla puristicky restaurována. Věž je v sezonně přístupná veřejnosti a slouží hlavně jako vyhlídková.

Klášter v malebné obci Rabštejn nad Střelou byl založen v roce 1672 řádem servitů. Již předtím zde byl na konci 15. století uveden karmel obutých karmelitánů, který zde vystavěl kostel Zvěstování Panny Marie. Tento řád však v roce 1532 byl z neznámých důvodů zničen a v polovině 17. století byly stavby již téměř znatelné. Konvent servitů byl čtyřkřídlý, stál západně od dnes stojícího kláštera a severně od něj se nacházel malý kostelík, připomínající svou velikostí spíše kapli. Na počátku 18. století již areál nevyhovoval potřebám řádu a tak v roce 1730 byla započata výstavba nového východního křídla, plánovaného daleko většího konventu. Stavbou pozdně barokního kostela (1766-67) pak starý konvent s kostelíkem zanikl. Jednolodní stavba navazuje svým presbyteriem na budovu nového kláštera. Dnešní klášter má půdorys protáhlého obdélníka. Stavba je jednopatrová bez výrazného architektonického členění. V sále bývalého refektáře se zachovalo štukové zrcadlo. V přízemí je budova dvoutraktová s chodbou zaklenutou plackami, místnosti mají stropy valeně klenuté. V roce 1787 byl klášter císařem Josefem II. zrušen, byla zde zřízena fara a škola, posléze byty. V současné době je zde hotel.

Expozice Lapidária Národního muzea na pražském výstavišti se nazývá "Památky kamenosochařství v Čechách od 11. do 19. století". Objekt byl postaven v roce 1891, pro Jubilejní výstavu, Antonínem Wiehlem a upravený v roce 1908, s plasticky zdobným průčelím, jako Pavilon hl. města Prahy. Lapidária v Evropě vznikala právě nejčastěji v průběhu 19. století. Tedy v době, kdy se započala rekonstrukce mnoha gotických katedrál a bylo nutné uchovat originální, nesmírně cenné, architektonické články a skulptury, které byly při těchto opravách nahrazovány kopiemi. Lapidárium Národního muzea v Praze má sice také fragmenty z pražské katedrály, ale to je jen malá část jeho sbírek, jejichž skladba je mnohem bohatší.V současnosti se sestává kolekce Lapidária Národního muzea asi ze dvou tisíc sbírkových předmětů, z nichž mohou návštěvníci shlédnout přes čtyři sta nejlepších kusů. Jedná se o doklady kamenického řemesla a sochařských prací v kameni z českých zemí, zejména však z Prahy, v časovém rozsahu 11. až 19. století, výjimečně i z počátku 20. století. Jsou to vesměs práce z materiálů užívaných v českých zemích nejčastěji: z opuky, různých pískovců a ze známého sliveneckého mramoru, výjimečně i ze žuly. Ve dvou největších sálech dokreslují atmosféru historických sbírek také gotické, renesanční a barokní trámové stropy pocházející ze zbořených pražských budov. Právě budovy zboořené během velké asanační vlny, která zasáhla Prahu na přelomu 19. a 20. století, se staly hlavním základem sbírky Lapidária Národního muzea.   Popis expozice Expozice Lapidária Národního muzea, nazvaná "Památky kamenosochařství v Čechách od 11. do 19. století", seznamuje návštěvníka v úvodních vitrínách se způsobem těžby, s užitím a zpracováním hornin využívaných pro kamenosochařské práce a s péčí o poškozené kamenné artefakty.V dalších sálech jsou prezentovány v chronologickém sledu od konce 11. do konce 19. století památky pocházející z rukou obyčejných i vynikajících kameníků a průměrných i nejlepších sochařů. Nalezneme tu architektonické články prosté i náročně zdobené, jako sloupky, okna, portály, svorníky, klenáky, chrliče, fiály, konzoly, baldachýny, dále ryté i reliéfní náhrobky, vodní nádrže a kašny i fontány, pamětní desky, reliéfy, zahradní vázy a sochy, sousoší a pomníky atd.K nejcennějším exponátům patří fragmenty z krypt Svatovítské a Svatojiřské baziliky na Pražském hradě, Braunovy a Brokofovy sochy z Karlova mostu, Bendlova jezdecká socha sv. Václava z Václavského nám. Pozoruhodné jsou i dva z nejstarších pražských bronzových pomníků, oslavujících císaře Františka I. a maršála Radeckého, práce bratrů Maxů.V roce 1997 bylo Lapidárium v mezinárodní soutěži zařazeno mezi 10 nejkrásnějších muzejních expozic v Evropě.   Na co se můžete těšit Expozice Památky kamenosochařství v Čechách od 11. do 19. století Památky na domy zničené v husitských bouřích Gotické sochy Parléřovy dílny a Mariánský sloup ze Staroměstského náměstí v Praze Originály sousoší z Karlova mostu – např. Matyáš Bernard Braun: Vidění sv. Luitgardy Lapidárium na pražském výstavišti je stálou expozicí Národního muzea.

Nýznerovské vodopády se nacházejí na Stříbrném potoce asi 5 km jihozápadně od Žulové při turisticky značené cestě. Dolní část vodopádu protéká úzkou skalní soutěskou, která je obtížně přístupná. Horní část je zpřístupněná schodištěm, kterým se lze dostat až na dno jakéhosi „kotle“. Vodopády vznikly v místě, kde voda naráží na skalnaté prahy tvořené horninou odolávající erozi. Voda zde padá po jednotlivých stupních do hloubky 14 m a nejvyšší stupeně dosahují 3 m. Od roku 1968 jsou vodpády vyhlášeny jako chráněný přírodní výtvor. Obzvláště působivé jsou při větším stavu vody a také v zimním období.