Nádrž dokončena v roce 1957 měla za úkol chránit před velkou vodou nedaleký lom na železnou rudu. Po několika letech byla činnost v lomu ukončena a v roce 1975 lom zatopen. Vodní nádrž tak ztratila svůj původní význam a dnes slouží k zajištění minimálního průtoku, ochraně před velkou vodou a k rekreaci. Hráz nádrže je sypaná zemní o délce 404 m a výšce 12,6 m. Celkový objem je 5,664 mil. m3 a zatopená plocha 128 ha. Vstup na hráz je zakázán.

Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur patří mezi objekty, kde jsou vystavovány sbírky Národního muzea.  Muzeum najdeme na Betlémském náměstí, v souboru budov v areálu bývalého pivovaru a vinopalny „U Halánků“ v městské části Praha 1 na Starém městě pražském.   Historie muzea V roce 1826 zakoupili staropražský dům U Halánků s pivovarem a vinopalnou manželé Fingerhutovi. Jejich mladším synem nebyl nikdo jiný než český vlastenec, mecenáš, politik a národní buditel Vojtěch Náprstek. Vojta Náprstek po porážce revoluce roku 1848 raději unikl před perzekucí na deset let do Spojených států amerických. Po návratu chtěl své zkušenosti, vědomosti a navázané kontakty využít ve prospěch české společnosti. Jednou z jeho nejdůležitějších aktivit bylo vybudování soukromého Českého průmyslového muzea, které mělo pomoci zaostalé české výrobě. Muzeum a knihovna se zakrátko staly centrem české inteligence a díky Náprstkovým kontaktům s Čechy žijícími mimo vlast se proslavily i v zahraničí. Mnoho sbírkových předmětů pochází z darů jak od zakladatele muzea Vojtěcha Náprstka, tak i od jeho přátel a známých z řad českých exulantů, cestovatelů a etnografů. Po jeho smrti se muzeum stalo národopisným a po r. 1946 bylo jeho zaměření orientováno výhradně na neevropské kultury.   Stálé expozice  Kultury Austrálie a Oceánie Originální doklady života a kultury etnik těchto oblastíZa více než 130 let se Náprstkovu muzeu podařilo shromáždit z oblastí Austrálie a Oceánie více než 6000 sbírkových předmětů. NIAS - OSTROV PŘEDKŮ A MÝTŮ nová stálá expoziceExpozice přibližuje svébytnou kulturu indonéského ostrova Nias tak, jak ji poznal cestovatel Pavel Durdík na konci 19. století. Pavel Durdík vytvořil za svého dlouhodobého pobytu jedinečnou sbírku obsahující 1100 exponátů, ze které bude na výstavě zahrnuto na 250 sbírkových předmětů. Tato sbírka je jedna z největších a nejucelenějších sbírek niaské megalitické kultury na světě.   Na co se můžete těšit   Soubor budov bývalého pivovaru a vinopalny „U Halánků“ na Betlémském náměstí v Praze Expozice Kultury Austrálie a Oceánie – doklady života a kultury etnik těchto oblastí Expozice Nias – ostrov předků a mýtů Sbírky prvních misionářů, průzkumníků a cestovatelů: Holuba, Vráze, Friče a Kořenského od r. 1862 Základní kámen tichomořské kolekce – dřevěný kyj ze souostroví Fidži Historický interiér knihovny Vojty Náprstka a „Amerického klubu dam“ Interaktivní výtvarné dílny pro širokou veřejnost, bohatá přednášková činnost

Kostel Panny Marie Sněžné byl založen společně s klášterem karmelitánů jako klášterní a korunovační chrám Karlem IV. Podle původního projektu měl sahat až do míst, kde dnes stojí pomník Josefa Jungmanna. V roce 1397 však byl dokončen pouze chór. I tak je kostel Panny Marie Sněžné nejdelším kostelem v Praze. V 16. století kostel zchátral tak, že se zřítila jeho klenba a průčelí. Poškozená stavba byla opravena řádem františkánů, který kostel získal v roce 1606. Do kostela se vstupuje z Jungmannova náměstí nádvořím vyzdobeným sochami sv. Jana Nepomuckého a sv. Prokopa z Alkantary. Průčelí kněžiště je nad portálem vyzdobeno mozaikou Madony od V. Foerstera z roku 1715. Interiéru kostela dominuje hlavní oltář, který je největší v Praze. Jeho raně barokní architektura pochází z let 1649 – 1651. Při stěnách kostela jsou rozmístěny sochy františkánských světců. Jejich autorství je přisuzováno řezbáři A. Heidelbergovi. Cínová křtitelnice pochází z roku 1459. Kaple sv. Antonína je vyzdobena freskou K. Kováře z poloviny 18. století. Boční oltář na levé straně kostela je vyzdoben obrazem Zvěstování Panny Marie od V. V. Reniera z roku 1724. Na oltáři sv. Kateřiny je obraz světce od J. V. Neunherse z roku 1724. V interiéru kostela také bývala klášterní knihovna, která zde byla zřízena již v polovině 17. století.Kostel Panny Marie sněžné je významně spojen s historií Čech, s husitským hnutím. V letech 1419 – 1422 zde kázal kněz Jan Želivský, který byl nekompromisním a odvážným kritikem nepravostí katolické církve a nespravedlnosti ve společnosti. Soustředila se kolem něj pražská chudina. 30.7.1419 vedl na Novou radnici skupinu svých stoupenců, kteří vyhodili několik katolických konšelů z okna. Tato událost se do dějin zapsala jako první defenestrace. V roce 1422 byl Jan Želivský umlčen popravou. Jeho ostatky byly uloženy právě do kostela Panny Marie Sněžné.

Zřícenina kostela sv. Apoleny se nacházejí kousek od obce Málkov při silnici vedoucí z Přimdy do Nové Vsi, zhruba 4 km jižně od Přimdy. Kostel je pozůstatkem bývalé osady Apolena (Svatá Apolena), ze které bylo v roce 1945 její převážně německé obyvatelstvo vysídleno. Obec pak zanikla a do dnešní doby se z ní kromě tohoto kostela nedochovaly téměř žádné stopy. Raně barokní kostel byl postaven okolo roku 1670 na místě poutní kaple stojící poblíž léčivého pramene. Kostel byl ponechán svému osudu již na počátku 20. století tedy ještě dlouho před vysídlením obce a jeho stav tak nemá s tím nic společného. Již za druhé světové války byl v havarijním stavu. V současné době se zdá, že je snaha alespoň zachovat jeho zbytky. Kostel má z vnějšku obdélný půdorys, vnitřní prostor zaujímá pak půdorys kříže s centrálním prostorem s kupolovou klenbou. Na střední prostor navazoval po východní straně užší pravoúhlý presbytář s vydělenými nárožními čtvrcovými prostorami. Severní měla funkci sakristie, jižní pak jako komora. V patrech pak byly oratoře, šneková schodiště k nim vedoucí byla vestavěna do přilehlých pilířů. Na západní straně navazoval na ústřední prostor podobně o něco užší prostor před kůrem s postranními čtvercovými kaplovými prostorami s emporami v patře, otevírajícími se do lodi půlkruhově ukončenou arkádou. V západním konci kostela byla vstupní předsíň, nad ní v patře trojdílná kruchta, podkruchtí odděleno od lodi plnou zdí s portálem. Kdysi valbová střecha krytá šindelem, dnes již neexistuje. Zdivo je z místního lomového kamene, případně žuly ojediněle bylo použito cihel. Presbytář, loď, sakristie a oratoře byly pravděpodobně sklenuty valenou klenbou s lunetami, podkruchtí, kaple a empory klenbou křížovou. O vnitřním zařízení není nic známo. Přibližně 10 m od kostela západním směrem se nacházejí zbytky kaple Panny Marie Pomocné. Zděná stavba ze které se dodnes dochovaly jen zbytky obvodové zdi měla valbovou střechu krytou šindelem. Zdivo z kamene a žuly bylo kdysi omítnuté. Interiér tvořil obdélný prostor a malá předsíňka otevírající se do kaple obloukovou arkádou. V rozích hlavního prostoru byly trojboké pilířky s nikami s kamennými nádobami na dně, kam vyvěral léčivý pramen.