Největší pískovcová skalní brána výklenkového typu v Evropě se nachází jen 3 km od Hřenska. Je jedním z nejznámějších útvarů Českosaského Švýcarska a je dokoce symbolem Národního parku na české straně. Výška klenby brány je 16 m, šířka 27 m a šířka oblouku dosahuje 7-8 m. Kdysi byl přístup přímo na skalní bránu, ale jelikož eroze stále pokračuje byl sem v roce 1980 v rámci ochrany přístup zakázán a oblouk zpevněn speciální směsí. Přístup (placený) je na vyhlídkové plošiny nad restaurací, odkud jsou ty nejlepší výhledy na tuto přírodní památku. Budova restaurace nazývaná Sokolí hnízdo je tu od roku 1881.

Stanice metra Kobylisy je situována mezi ulicemi Klapkova a Nad Šutkou v osmém pražském obvodu, stanice byla v plánu již za minulého režimu pod názvem Rudé armády. Zprovozněna byla v červnu roku 2004 Hloubka nástupiště je 31,2 m pod povrchem. Stanice je ražená, jednolodní provedená novou rakouskou technologií s dvouplášťovým ostěním a mezilehlou izolací. Obklad stanice tvoří smaltované plechy v barvě bílé a žluté. Ze stanice vedou dva výstupy do vestibulů z nichž jeden je povrchový a druhý podzemní. Povrchový se nachází u křižovatky ulic Klapkova a Střelničná, druhý podzemní vestibul se nachází pod Kobyliským náměstím. Obestavěný prostor: 80.000 m3.

Sv. Jan Nepomucký Sv. Jan Nepomucký je vyobrazen jako stojící postava světce v kanovnickém hávu. V levé ruce drží kříž, v pravé zlacenou ratolest. U nohou má dva puti s knihou a se svitkem. Socha je umístěna na vysokém zdobeném podstavci a je orientovaná na východ. Autor: M.J.Brokof,1709.

Tachovský hradební systém vznikl ve 14. století. Středověké město uzavírala okružní hradba vysoká 8-10 m a široká 140-150 cm. Po celém obvodu bylo 26 věží vysokých zhruba 11-14 m a dovnitř města otevřených. Spojení mezi nimi zajišťovala úzká ulička (široká 2,5-4 m) vedená při hradbách po celém jejím obvodu. Opevnění doplňoval hluboký příkop, široký 43-45 m a val. Na jihu protékal příkopem mlýnský náhon a opevnění zde posilovalo ještě koryto řeky Mže. Vstup do města zajišťovaly tři brány. Na severu to bylo tzv. Horní (Horská) v prostoru dnešní ulice Husitská. V jižní části pak Zámecká (Říšská) v ulici Rokycanova a Dolní (Nízká) v dnešní ulici Boženy Němcové. Horní brána se skládala ze dvou objektů. Hlavní část měla nad průjezdem ještě dvě patra. Na ni pak navazoval koridor 40-50 m dlouhý ukončený menší branou se strážnicí a závorou. Tato brána byla zbořena jako poslední v roce 1871. Dolní brána se skládala ze dvou nevysokých staveb spojených hradbou. Venkovní opevnění brány tvořily dvě oblé bašty vytvářející podobu barbakánu. Brána byla zbořena v letech 1864-1865. Zámecká brána se také skládala ze dvou samostatných staveb spojených koridorem hradeb. V 19. století již tyto brány nestačily provozu města a tak v roce 1822 byla Nová brána z náměstí do prostoru ulice na Světce a v roce 1838 na konci dnešní Hradební ulice tzv. Psí brána směřující k Václavskému hřbitovu. Tyto brány měly však jen krátký život. V průběhu druhé poloviny 19. století byly odstraněny některé části hradeb a již zmíněné hradby. Od 70. let 20. století probíhá rekonstrukce dochovaných částí. Do dnešní doby se dochovala nejvíce západní část hradeb při Zámecké ulici a severovýchodní část v blízkosti Václavského parku. Zachovalo se na 21 dovnitř otevřených věží a v severozápadní dochované části hradeb u bašty č. 3 a 4 spojovací komunikační hradební ulička včetně obranné chodby.