Bývalý jezuitský kostel sv. Ignáce stojí v rohu Masarykova náměstí. Raně barokní stavba byla vystavěna v letech 1683-1689, autorem Jacopo Brascher. Kostel je jednolodní se třemi páry bočních kaplí a plochým závěrem. Strop je sklenut valeně s výsečemi. Ten pak zdobí nádherná freska od Karla Töppera z roku 1717. Představuje nebeskou sféru, oslavení zakladatele jezuitského řádu Ignáce z Loyoly a další jezuitské světce. Iluzivní oltář je dílem tří autorů: Adama Lauterera, Josefa Kramolina a Františka Moldingera. Dále zde najdeme barokní vyřezávanou kazatelnu z roku 1771 a dvě gotické plastiky: Pieta z konce 14. století a Přemyslovský kříž – socha Ukřižovaného Krista z poloviny 14. století. Kostel je součástí velkého jezuitského komplexu, budovaného na počátku 18. století, jemuž padlo za oběť 23 měšťanských domů, většinou konfiskáty nekatolíků. Ze severu ke kostelu přiléhá bývalá jezuitská kolej vystavěná v letech 1699-1713 a z východu komplex jezuitského gymnázia budovaného v letech 1720-1727. Dnes se tu kromě mší konají také koncerty. Ze zadní části komplexu je pak vstup do jihlavského podzemí.

Pseudogotické sídlo Červený Hrádek stojí ve stejnojmenné obci nedaleko Sedlčan. V případě Červeného Hrádku není jednoduché rozhodnout, jestli se jedná o zámek, tvrz či dokonce hrad. Zámecký objekt působí impozantním a romantickým dojmem, který ještě umocňuje zámecký park s rybníkem. Historie zámku Ves Červený Hrádek se poprvé připomíná již v roce 1285. Za Bohuslava Břekovce z Ostromeče se roku 1508 uvádí zdejší opevněné šlechtické sídlo poprvé jako Červený Hrádek, podle krytiny nebo barvy omítky. Původní tvrz byla patrně jenom věžovitý objekt, stojící nad svahem ostrohu v místech dnešní zadní mohutné věže pětiúhelníkového půdorysu. Věž pochází asi z druhé poloviny 15. století. Pravděpodobně brzy k ní přibyla také druhá, která chránila vstup do ohrazení na jižní straně. V roce 1560 koupil Červený Hrádek Zikmund Valkoun z Adlaru, jehož vdova Magdalena z Říčan se podruhé provdala za Jana Prostiborského z Vrtby. Po ní zdědil Červený Hrádek jejich syn Sezima z Vrtby, který za své zásluhy získal v pobělohorském režimu několik zkonfiskovaných panství. Třicetiletá válka nepoznačila Červený Hrádek velkými škodami. Za Anny Zuzany Kuehnové, rozené z Meggau, která koupila Červený Hrádek roku 1670, objekt vyhořel. Zadlužený statek pak připadl zemskému fyziku Mikuláši Franchimontovi z Frankenfeldu, který nechal sídlo po požáru obnovit. Na zámku se rychle střídali majitelé, až jej roku 1788 koupili poručníci nezletilého Františka Josefa z Lobkovic. Tehdy se stal Červený Hrádek součástí nově vytvořeného dominia Kosova Hora, objekt však sloužil k ubytování úředníků. Teprve až roku 1837 za Františka Mladoty ze Solopysk se stal Hrádek sídlem vrchnosti. Za Mladotů došlo ke dvěma rozsáhlým přestavbám zámeckého sídla. První byla regotizace v roce 1844, druhou pak přestavba jižního křídla, velké věže a secesní úprava interiérů architektem Janem Kotěrou v letech 1894 – 1896. Rodu náležel zámek Červený Hrádek do roku 1948, kdy byl znárodněn a sloužil jako Vlastivědné muzeum Sedlčanska a archiv ONV v Příbrami. V roce 1992 byl v restituci navrácen opět původním majitelům Mladotům. Zámecká knihovna Červený Hrádek se dodnes dochoval v podobě, jakou získal po přestavbách v 19. století. Zámek je dnes přístupný jenom příležitostně. Za pozornost stojí určitě knihovna, čítající 3.000 svazků včetně děl např. J. J. Rousseaua a F. Voltaira. Základ knihovny položil Karel Hugo Mladota (1815 - 1902). Nedaleko odsud můžete navštívit například renesanční zámek Kosova Hora nebo židovský hřbitov také v Kosově Hoře. Ubytování naleznete v Sedlčanech.

Přízemní a z části jednopatrový dům je v jádru stěředověký. Jeho renesanční podobu překryla gotická úprava v 19. století. Dům upoutá zejména svým cimbuřím a nárožním renesančním arkýřem.

Železniční most se nachází v severovýchodním okraji obce Železná. Železniční most příhradové konstrukce překonává tok Blšanky. Postaven byl v 70. letech 19. století. Na okrajích má po jednom kamenném oblouku, samotná konstrukce pak spočívá na společném vnitřním pilíři.