Délka toku: cca 33,5 km, z toho na území Prahy cca 21 km. Povodí: cca 134,85 km2. Průměrný průtok u ústí: 0,47 m3 za sekundu. Botič pramení mimo území Prahy, cca 1,5 km od Křížkovského Újezdce, v nadmořské výšce 478 m. Je významnou součástí Průhonického parku, v jehož blízkosti vtéká na území Prahy. Do Vltavy se vlévá pod Vyšehradem v nadmořské výšce 186 m. Botič protéká několika rybníky, hostivařskou nádrží a část jeho toku je chráněným územím. V minulosti dával pohon třem desítkám, dnes již neexistujících mlýnů. Cca osmnáctikilometrový úsek od Průhonic do Záběhlic je využíván vodáky. Pojmenování Botiče je zaznamenáno již ve 12. století. V 15. století se nazýval Cebron, v 18. století se nazýval Potanka. Vyskytly se i názvy Podanka nebo Zasav. Protéká katastry Újezd, Křeslice, Petroviče, Hostivař, Záběhlice, Michle, Vršovice, Nusle, Vyšehrad.

Lovecký zámeček Mcely, z konce 17. století, se nachází uprostřed legendárního Svatojiřského lesa na Viničním vrchu nad malou vesničkou. Obec Mcely leží cca 15 km severně od okresního města Nymburk v krásné přírodní scenérii Loučenského hřbetu a čítají přibližně 368 obyvatel. Název vznikl pravděpodobně od slovesa "mčieti", které znamená těžký úděl tehdejších obyvatel. V obci se nachází krásný gotický kostel sv. Václava, dřevěná zvonice a stylově velice čistý objekt fary a především mcelský zámek. V minulosti zde pobývali český básník Josef Svatopluk Machar i spisovatelka Božena Němcová. Historie zámku Obec patří mezi vyhledávané rekreační oblasti, zdejší region je pověstný svými legendami a zázraky ze středověkých časů. Obec Mcely byla od roku 1623 v majetku Adama z Valdštejna a od roku 1672 patřily Oktaviánovi Ladislavovi z Valdštejna. Ten zde v roce 1698 nechal postavit lovecký zámeček. I na zdejším panství se majitelé postupně střídali. V roce 1840 byl zámek přestavěn v jednopatrový objekt a v roce 1863 byla ještě přistavěna dvě příčná třípatrová křídla. V roce 1869 kupuje zámek kníže Thurn-Taxis a připojuje Mcely k Dobrovicím. V roce 1938 bylo strženo jedno křídlo a zámek získal dnešní, neoklasicistní podobu. Zámek dnes V současné době je mcelský zámek kompletně renovovaný, od roku 2006 slouží jako atraktivní místo pro konání svateb, firemních akcí, školení, konferencí i pro rekreační účely. Na zámku se nachází i galerie, která zahrnuje historické fotografie z archivů, také fotografie z průběhu rekonstrukce, ale i ilustrace od mistra designéra Oty Bláhy. V současné době je zámek v soukromých rukou paní Inéz Cusumano. Navštívit v okolí můžete zámek Loučeň. Ubytování se nabízí přímo v Loučni nebo vzdálenějších Rožďalovicích.  

Městská část Praha - Běchovice je součásti správního obvodu Praha 21.

Rozsáhlé zříceniny zajímavého skalního hradu Valečov jsou jednou z dominant západní části Českého ráje. Jeho charakteristická silueta na pískovcových skalách u obce Boseň náleží k dominantám okolí Mužského. Valečov je spíše výjimkou mezi názvy hradů v Českém ráji, neboť většina tehdejších hradů nese název německý. Páni na Valečově Přesná doba založení hradu není známa. První písemné zprávy o jeho majitelích jsou z let 1316 – 1318, takže pravděpodobně jeho zakladateli byli místní šlechtici, kteří jméno hradu užívali ve svém predikátu. Hrad byl v té době pravděpodobně jen dřevěný a z části vytesaný do skály. Nejznámější příslušníky tohoto rodu představují Bernard a Bartoš z Valečova, významní husitští hejtmané a přátelé Jana Žižky z Trocnova. Nejkritičtější okamžiky přišly pro Valečov roku 1439. Tehdy se jej lstí a zradou zmocnil Jindřich z Vartemberka a Valečov byl vypálen. Valečov byl v rozvalinách až do pol. 15. stol., kdy jej Vaněk z Valečova, královský úředník Jiřího z Poděbrad, znovu vybudoval a řádně opevnil. V té doby bylo také vybudované podhradí s kamennými hradbami a hospodářskými budovami. Předhradí sloužilo jako zimoviště vojska. Páni z Valečova zde sídlili až do vymření rodu v roce 1481 a poté hrad rychle střídal majitele.  V 16. století byl hrad dokonce rozdělen mezi dva majitele. Bylo to po smrti Jiřího Vančury z Řehnic, kdy bylo panství i hrad rozděleno mezi jeho syny Hynka a Zikmunda. Rozdělením vznikly z kdysi celistvého hradního komplexu dvě torza s podstatně menší možností využití. Palácové jádro ztratilo svůj pevnostní charakter a hrad sloužil jako přechodné sídlo panstva a sídlo správy obou částí panství. Tento stav trval i za dalších majitelů Kapounů ze Svojkova, jímž hrad roku 1622 císař zkonfiskoval. Tímto aktem Valečov ztratil rezidenční funkci, známý vojevůdce Albrecht z Valdštejna ho pak připojil k nedalekému Mnichovu Hradišti.  Poté hrad pustl a sloužil jako obydlí chudiny a zdroj levného stavebního materiálu.  Poslední obyvatelé skalních bytů na Valečově se museli vystěhovat na základě nařízení c. k. okresního hejtmanství v Mnichově Hradišti z 5. října 1892. Největší skalní hrad Pro stavbu hradu bylo výhodně využito přírodní konfigurace pískovcových skalních útvarů.  Kromě jádra a dvou předhradí k němu náležela ještě zvláštní, rozsáhlá opevněná část s množstvím obytných objektů, z velké části vytesaných v měkké skále.  Tyto pukliny sloužily také jako pomocné prostory - vinné, pivní a chlební sklepy, kuchyně a komunikace. Valečov s tak představuje nejrozsáhlejší a nejkomplikovanější skalní hrad v Čechách, doplněný i o zděnou zástavbu. Jeho jádro, přes nesporné ovlivnění jedinečnou terénní situací, zjevně navazuje na hrady s palácem jako hlavní obrannou a obytnou stavbou. Valečov se nachází na Zlaté stezce Českého ráje a jeho návštěvu lze spojit s nedalekým zámkem Mnichovo Hradiště či s dalším velmi zajímavým skalním hradem Drábské Světničky. Ubytování jistě najdete v Mnichově Hradišti.