Kostel sv. Cyrila a Metoděje na Karlínském náměstí byl postaven 1854 – 1863. Vnitřní úprava byla dokončena v roce 1897. Průčelí kostela je prolomeno kruhovým oknem a ozdobeno obloučkovou galerií se sochami Krista a českých patronů. Plastiky jsou dílem Č. Vosmíka z roku 1913. Kostel má tři vstupní portály. Vrata středního vstupního portálu zdobí osm medailonů zachycujících výjevy ze života českých patronů. Podle návrhů J. Mánese je vytvořili K. Dvořák a L. Šimek. Tympanony nad portálem jsou dílem V. Levého. Interiér je polychromován. Okna jsou vyzdobeny obrazy českých patronů. Kartony pro tyto malby jsou díly F. Ženíška, F. Sequense a J. Mockera. Klenby kostela zdobí malby znázorňující české patrony a další světce. V arkádách jsou obrazy ze života sv. Cyrila a Metoděje. Ve vlysu nad oblouky arkád jsou zachyceny výjevy ze života Kristova a apoštolů. Apsidu zdobí obrazy Spasitele, Panny Marie a apoštolů. Pravá loď kostela je vyzdobena výjevy ze života sv. Václava a levá výjevy ze života Panny Marie. Jedná se o vzácná díla P. Maixnera. Na predele oltáře sv. Václava v pravé boční lodi jsou obrazy sv. Vojtěcha, sv. Radima, sv. Ludmily a sv. Prokopa. Jsou dílem J. Mánesa. Hlavní oltář kostela je baldachýnový. Obrazy evangelistů na retablu jsou dílem F. Sequense. Sochy zdobící oltář vytvořil J. Klíma v roce 1916. Chrám je výraznou dominantou Karlína a svým způsobem i pražskou kuriozitou. Jeho projekt vypracoval vídeňský architekt Karel Rösner za účasti českého stavitele Vojtěcha Ignáce Ullmanna. Na výzdobě se mimo jiné podílel malíř Josef Mánes a sochař Václav Levý. Stavba byla dokončena 10.10.1863, v roce tisícího výročí příchodu slovanských věrozvěstů na Velkou Moravu. Nákladná stavba pseudorománské baziliky, z větší části budovaná z tesaného kamene, má úctyhodné rozměry 75x31x27,5 m. Široké schodiště ústí do trojice bronzových vrat v krásných portálech. Nejbohatší výzdobou se pyšní vrata hlavního, středního portálu. Nejvýše nacházíme vlevo sv. Metoděje a vpravo sv. Cyrila, pod nimi ve velkých medailonech odshora: vlevo sv. Cyril hlásá křesťanství Slovanům, sv. Václav žehná stavbě chrámu (stavitel má tvář I. Ullmanna); sv. Ludmila vyučuje malého Václava; sv. Vojtěch prosí za déšť. Vpravo pak sv. Metoděj křtí knížete Bořivoje; smrt sv. Václava; smrt sv. Ludmily; kníže vítá sv. Vojtěcha při jeho návratu z Říma. V menších kulatých medailoncích je 12 apoštolů, ve čtverhranných hlavičky andělů. Andělské hlavičky zdobí také oboje vrata krajní. V tympanonech nad vraty spatřujeme jemně modelované výjevy Zvěstování, Adam a Eva, Kristus mezi sv. Cyrilem a Metodějem. Autorem plastik je Václav Levý. Interiér se vyznačuje vznostností, členitostí a hlavně rozsáhlou malířskou výzdobou. Hlavní oltář je velice dekorativní, baldachýnový. Baldachýn z bílé opuky je zakončen korunou a křížem z carrarského mramoru. Oltářní mensa je z mramoru sliveneckého a do něho je jako intarzie vloženo pět křížů z bílého egyptského mramoru.  

Staroměstská mostecká věž, je podle mnohých jednou z nejkrásnějších staveb evropské vrcholné gotiky. Stojí na prvním pilíři Karlova mostu u Křížovnického náměstí. Průchod věží na Karlův most zajišťovala brána a padající mříž. Pod věží jsou sklepy, užívané původně jako vězení, stejně jako místnosti ve věži. Věž je proslulá především ojedinělou výzdobou. S výstavbou bylo započato současně s budováním mostu, tedy roku 1357, a dokončena byla patrně kolem roku 1380. Byla postavena podle návrhu stavitele mostu Petra Parléře. V minulosti byla věž často poničena během několika válek. Značné škody utrpěla na konci Třicetileté války, kdy její západní část ostřelovalo švédské vojsko, které se neúspěšně pokoušelo probít z Pražského hradu do Starého Města. Věž byla poškozena i později, během revolučních bouří roku 1848, a tak musela v letech 1874 až 1878 projít velkou rekonstrukcí pod vedením Josefa Mockera. Dnes je Staroměstská mostecká věž jednou z nejvyhledávanějších turistických atrakcí. Je využívána jako vyhlídka na Karlův most, Malou stranu, Hradčany s Pražským hradem a část Vltavy.Věž má tvar dvoupatrového hranolu s cimbuřím a vysokou stanovou, břidlicí krytou, střechou. Sochařská výzdoba se dochovala zejména na východní stěně, tedy směrem od vody. Přízemí nad vchodem je zdobeno pásem znaků zemí Koruny české a Měst pražských. Jsou mezi nimi i Zhořelce a Dolní Lužice, ale už roku 1379 se tyto země od Koruny české oddělily. Také se tu nachází i motiv ledňáčka v kruhu závoje, symbolu Václava IV. V prvním patře jsou sochy budovatelů věže, králů Karla IV. a jeho syna Václava IV. Obě postavy mají na hlavě císařskou korunu, proto musely vzniknout až po smrti Karla IV. Obě sochy jsou autentickými portréty od Petra Parléře a představují tím světový unikát. Uprostřed, mezi oběma postavami, je umístěna socha svatého Víta, patrona mostu, po jehož obou stranách jsou znaky Svaté říše římské a Českého království. Nad touto trojicí se nachází štít se svatováclavskou orlicí a socha lva. Ještě výše jsou sochy sv. Prokopa, patrona země české, a Zikmunda, patrona Lucemburků. Na vrcholu schodiště na ochozu věže je umístěna jedna z nejzáhadnějších gotických soch v Praze, lidově nazývaná „Klíčník“ nebo „Věžník“. Podobným způsobem byla zdobena i západní strana, tedy směrem k mostu, ale v roce 1648 švédské dělostřelectvo při útoku na Staré Město pražské tuto výzdobu tak poničilo, že bylo nutno ji odstranit. Dnes je tu jen deska od Jana Křtitele Spinettiho z let 1650 - 1653 s nápisem oslavujícím hrdinství pražských měšťanů při obléhání města švédskými vojsky. V roce 1621 byla Staroměstská mostecká věž opatřena další výzdobou, ovšem velmi hrůznou. Tvořilo ji dvanáct hlav pánů, popravených za účast ve stavovském povstání proti Habsburkům v letech 1618 - 1620. Šest jich bylo umístěno na západním a šest na východním ochozu věže. Odstraněny byly v roce 1631 a pohřbeny na neznámém místě. Výzdoba věže je plná symbolů a mystérií, které platily v době svého vzniku. Je jisté. že impozantní stavba a její bohaté zdobení sloužila k demonstraci panovnické moci a plnila roli triumfálního oblouku císaře Karla IV. a jeho následníka Václava IV. Při jedné z oprav byly také na věži objeveny dva záhadné nápisy. Nemají mezery mezi slovy a mají stejný text ať už se čtou zepředu či pozpátku. Signate, signate, mere me tangis et angis a Roma, tibi subito motibus ibit amor (Na vědomí tobě znamení, poskvrníš-li mě dotykem, budeš zardoušen; Říme, tobě náhle převraty bude obětována láska). Tyto věty nedávají hlubší smysl, ale je prý v nich ukryta magická formule síly a moci. Podobné nápisy bývaly obvyklé na sakrálních stavbách v Itálii.

Židovský hřbitov se nachází asi kilometr severně od obce Babčice. Cesta k němu vede nejprve z okraje obce po menší asfaltové silnici vedoucí do Osikovce. Asi 500 m v zatáčce silnice se asfaltovka opustí a přejde rovně na polní cestu. Po zhruba dalších 500 m se cesta dostane na okraj lesa, kde vpravo z polní cesty odbočuje do lesa menší zarostlá lesní cesta. Ta již po cca 50 m dovede ke hřbitovu. Hřbitov byl založen mezi lety 1830-1841 pro obce mezi Mladou Vožicí a Pacovem. Hřbitov o ploše 1.200 m2 je ohrazen kamennou zdí s průchozí bývalou marnicí, kterou se vstupuje na hřbitov dodnes. Hřbitov je zhruba ze 2/3 zaplněn asi stovkou náhrobků, seřazených povětšinou v několika řadách. Nejstarší by měl pocházet z roku 1841. Poslední pohřeb se zde konal v roce 1935. Hřbitov je volně přístupný.

Romantický skalní ostroh (693 m.n.m.) se nachází na severním úpatí vrchu Zlatý chlum asi 3 km od Jeseníku. Jeho vrcholová plošina byla upravena jako volně přístupná vyhlídka, opatřená zábradlím a řetězy. I tak je sem přístup pro méně pohyblivé osoby trochu obtížný. Jinak plošina poskytuje dobrý kruhový rozhled do okolí na Jeseník, Českou Ves, část Rychlebských hor, část Zlatohorské pahorkatiny a na blízký vrchol Zlatý chlum.