Rozhledna na Doubské hoře (609 m) je poslední ze čtveřice karlovarských rozhleden. Vypíná se na nejvyšším místě okolí Karlových Varů, které je spíše známé pod jménem Aberg. Toto oblíbené výletní místo má bohatou historii vyhlídkových staveb. Jako první tu byl v roce 1845 postaven dřevěný vyhlídkový altán nazvaný Art Turm. I v těchto pravěkých dobách turistiky, se Doubská hora stala velmi rychle častým cílem lázeňských hostů. V červnu 1958 zachvátil ovšem okolní lesy požár a plameny sežehly kromě stromů i vyhlídku. V roce 1862 se městská rada rozhodla, že na Abergu vystaví novou kamennou rozhlednu. Na stavbu vyčlenila 1430 zlatých a za tři měsíce již první návštěvníci stoupali po jejích 87 schodech. Výhled, který 20 metrů vysoká věž nabízela, byl pěkný a zájem o rozhlednu prudce stoupal. Pro lepší pohodlí výletníků byla v roce 1878 postavena kamenná hrázděná kavárna. Lázeňské hosty k ní vozily fiakry nebo vozíky tažené osly. Později se však ukázalo, že rozhledna má vážné nedostatky a je nebezpečná svému okolí. Proto musela být roku 1904 zbourána. V roce 1904 proto městská rada rozhodla, že na Doubské hoře bude postaven nový, reprezentativní objekt. Architekt Rudolf Melichar navrhl stavbu moderní budovy s restaurací, tanečním sálem, verandou a 22 m vysokou vyhlídkovou věž. Stavba za 113000 korun byla slavnostně otevřena 16. července 1905. Do konce 40. let pak rozhlednu vlastnilo město. To se změnilo po roce 1945. Rozhledna změnila název na Gottwaldovu vyhlídku a do správy ji převzal podnik Restaurace a jídelny. Pak vyhlídku spravoval Svazarm a nakonec se dostala do vlastnictví Severočeských chemických závodů Lovosice. Objekt začal sloužit jako rekreační zařízení a byl přístupný nepravidelně. V devadesátých letech se rozhledna vrátila do vlastnictví města, které ji zprivatizovalo. Nový majitel provedl rekonstrukci a přeměnil objekt na luxusní hotel s názvem Aberg. Ve věži bylo zřízeno apartmá a přístup byl za účelem výhledu možný jen po domluvě a v případě, kdy nebyl pokoj obsazený. Výhled z věže se tak zkomplikoval. V případě, že pokoj není obsazený lze spatřit Krušné a Doupovské hory, část Slavkovského lesa, zahlédnout lze také hrad Andělskou horu a nad Karlovými Vary rozhlednu Dianu a Goethovu rozhlednu.

Krnovská synagoga je jedna z mála synagog na Moravě, která je přístupná turistům. Můžeme tuto výjimečnou stavbu navštívit v Krnově, v Moravskoslezském kraji, na Soukenické a Barvířské ulice. V Krnově, na rozdíl od tradičních židovských obcí, neexistovala synagoga středověkého původu. Nezachovaly se žádné doklady o místech náboženských obřadů v minulých stoletích, šlo však pravděpodobně o soukromé prostory. O stavbě vlastní synagogy bylo rozhodnuto v roce 1870. Budova byla postavena roku 1871 stavitelem Ernestem Latzelem, který v Krnově realizoval i řadu jiných významných veřejných staveb. Celkové náklady na výstavbu chrámu dosáhly 26 tisíc zlatých, z toho částečně přispěl i sám císař František Josef. V roce 1898 instalovala místní firma Rieger v synagoze varhany. Po obsazení Krnova německou armádou v  roku 1938 přestal objekt sloužit k bohoslužbám. Avšak jako jedna z mála synagog v regionu byla uchráněna před zničením v době nacistické okupace. Člen krnovské městské rady Franz Irblich prosadil v době německé okupace přeměnu synagogy v tržnici, tím byla uchována pro budoucí generace. Svitky Tóry a kultovní předměty byly zachráněny. Po válce sloužila budova jako státní archiv. Po povodni v roce 1997, která poškodila archivní materiály, a rovněž samotný objekt, byla synagoga vyklizena. Dnes podporuje Židovská obec Olomouc využití budovy pro kulturní účely. Na podzim roku 2003 se do synagogy začal pomalu vracet duchovní a kulturní život v podobě písní a tanců v tradičním židovském duchu. Krnovská synagoga společně s krnovským židovským hřbitovem připomíná historii židovské obce na území města. Vnějším výrazem se chrám podobá spíše kostelům než starým synagogám z období před zrovnoprávněním Židů. Synagoga byla postavena v novorománském slohu, s interiéry v maurském stylu, inspirovaném stavbami sefardských Židů. Jedná se hlavně o dřevěný vyřezávaný kazetový strop  a loubí ženských galerií (ochozů, balkonů) v úrovni prvního patra nad hlavním sálem. Galerie jsou neseny litinovými sloupy, na kterých byly umístěny plynové lampy. Přízemí sálu bylo vyhrazeno mužům. Budova je 17 metrů široká a 24 metrů dlouhá. Dvě věže čtvercového půdorysu 5x5 metrů jsou přibližně 22 metrů vysoké. Severovýchodní věž synagogy nabízí nádherný výhled na střed města. Přístupná je skrze jihovýchodní věž točitým dřevěným schodištěm. Objekt má tři vchody – hlavní vchod z jihozápadního rohu z Barvířské ulice, boční vchod do věže v jihovýchodním rohu také z Barvířské ulice, a zadní vchod ze zahrady na západní straně. Přes zádveří u bočního vchodu v jihovýchodní věži se vchází do centrálního sálu synagogy. Venkovní dveře v přízemí, vedoucí do Soukenické ulice, jsou pouze dekorativním prvkem fasády, za nímž se nachází zdivo. V těchto místech uvnitř sálu visel aron ha-kodeš, dřevěná skříň se svitky Tóry. Na půdě je uložena kamenná deska, do níž je hebrejsky vytesáno deset přikázání.  Desatero, důkaz víry v Boha, bylo až do roku 1938 umístěno na venkovním střešním soklu mezi věžemi, směrem do Soukenické ulice. Zadní západní část synagogy zahrnuje přízemní chodbu, navazující na hlavní vchod a dvojramenné schodiště do prvního patra, na kterém se nacházejí prostory kdysi zasedací místnosti, později kanceláře archivu a vchod na galerie. V sále synagogy jsou dnes umístněné více než sto let staré lavice původně z olomoucké synagogy, odkud byly demontovány krátce před jejím vypálením v roce 1939. Mají se stát živým památníkem obětem šoa z Krnova a Bruntálu. Každé ze 49 míst v lavicích bylo symbolicky přiděleno jedné ze 49 vybraných obětí, které tak zosobňují vyvražděnou komunitu (ve skutečnosti bylo těchto obětí mnohem více).

Jeseníky jsou pohoří pokrývající severní část Moravy. Nejjižnější výběžky sahají ke Šternberku a Olomouci, nejsevernější k Polsku. Lze je rozdělit na hornatinu Kralického Sněžníku, Rychlebské hory, Hrubý a Nízký Jeseník a jejich podhůří. Všechna tato pohoří, s výjimkou Nízkého Jeseníku, překračují nadmořskou výšku 1000 m. Nízký Jeseník s nejvyšší horou Slunečná (798 m.n.m) vytváří na východě oblasti mírně zvlněnou náhorní rovinu. Nejvyšší je Hrubý Jeseník v jehož východní části se nachází i nejvyšší hora Moravy a Slezska - Praděd (1492 m). K dalším významným vrcholům patří Keprník (1423 m), Vysoká Hole (1464 m) nebo Mravenečník (1343). Celá oblast hraničící takřka ze tří stran s Polskem. Tato oblast je hlavním rozvodím mezi mořem Baltským a Černým. Výjimku tvoří hora Klepý u Králického Sněžníku, kde pramení Tichá Orlice, která odtéká do Labe a ním do Severního moře. Pod vrcholem Kralického Sněžníku pramení nejdelší moravská řeka Morava. Celá oblast Jeseníků nabízí velmi bohatou faunu i floru. Ne nadarmo se Jeseníky nazývají Botanickou zahradou Česka. Vrcholy jsou pokryty horskými loukami, hřebeny spadají prudce do hlubokých koryt horských říček. Krajinu podhůří tvoří mnohotvárná údolí a pahorkatina přecházející do nížin. CHKO byly Jeseníky byla vyhlášena v roce 1969. Jeseníky poskytují ideální podmínky pro rekreaci, turistiku a sporty, především zimní. Horská oblast zahrnuje oblíbené a frekventované turistické trasy a střediska. Síť značených turistických a cykloturistických cest je velmi hustá. V létě se dá po Jeseníkách toulat pěšky nebo je zdolávat na kole. Zimní období nabízí všechny možné druhy zimních sportů - Jeseníky jsou doslova poseté sjezdovkami a protkané běžeckými trasami. Pohoří nabízí mnoho obdivuhodných výhledů na českou ale i polskou stranu hor. Mezi oblíbené cíle tady patří hojné rozhledny. Nejnavštěvovanější jsou rozhledny na Zlatém Chlumu u Jeseníku a Borůvková hora. Dalším důvodem proč navštívit Jeseníky jsou jejich léčebné účinky. Klimaticky vhodné podmínky a minerální prameny daly za vznik množství lázeňských center Mezi nejnavštěvovanější patří lázně v Jeseníku, Lipové, Karlově Studánce a ve Velkých Losinách. Milovníky jeskyní jistě potěší přítomnost dvou rozsáhlých komplexů. Jeskyně Na Pomezí (délka 410 m) je známá svou krásnou krápníkovou výzdobou. Druhé Jeskyně Na Špičáku jsou známými již od roku 1430. Návštěvníci sice nemohou žasnout nad krápníkovou výzdobou, zato si prohlédnou nečekané skalní převisy s netopýry. Ne nadarmo se Jeseníky jednou z nejvyhledávanějších a nejnavštěvovanějších oblastí ČR, která uspokojí i ty nejnáročnější. Sportovce, milovníky historie, lázeňské hosty ale i turisty kterým stačí samotná krása přírody. Krásné jeskyně, kaskády, vodopády, vyhlídkové skály, pestrá květena a bohatá zvířena to je lákadlo, které do Jeseníků každoročně přivádí tisíce turistů.   

Součástí Národního muzea je také jeho knihovna. Jedná se o prezenční vědeckou knihovnou zpřístupňující své fondy ve studovně k badatelským účelům a sídlí v hlavní budově Národního muzea. Počátky muzejní knihovny jsou spjaty se založením muzea v roce 1818. Počátkem všech sbírek budoucího muzea se staly dary knih a přírodnin z majetku jeho zakladatelů a mecenášů. Zaštiťující osobností byl v případě knihovny Josef Dobrovský. Prvním řádným bibliotékářem Knihovny Národního muzea byl od roku 1822 Dobrovského žák Václav Hanka. Knihovna má tyto oddělení Oddělení základní knihovny - obsahuje bohemikální tiskovou produkci od 19. století do současnosti Oddělení rukopisů a starých tisků Oddělení časopisů - přestavuje nejúplnější sbírku svého druhu u nás, a je umístěno mimo hlavní budovu v tzv. Zámečku, bývalém místodržitelském letohrádku v Královské oboře v Praze 7 Oddělení zámeckých knihoven - specializované pracoviště pro fondy zámeckých knihoven v České republice Oddělení knižní kultury Oddělení služeb (studovna, výpůjční protokol, informační služby, reprografie) Oddělení mezinárodní výměny publikací - zajišťování odborné literatury pro knihovnu formou mezinárodní výměny publikací, nákupem i dary