Starý židovský hřbitov se nachází v bývalém zámeckém parku téměř v centru obce. Dovede nás k němu cesta z parkoviště od restaurace nacházející se ve skále pod pivovarem. Z konce parkoviště vpravo, po cca 80 m dorazíme k pahorku, který cesta obchází a na kterém se zbytky hřbitova nacházejí. Hřbitov byl údajně založen v 15. století, ale doložen je teprve v první polovině 18. století. Pohřby se zde konaly až do konce 19. století. Za druhé světové války byl hřbitov zpustošen. Dnes se na ploše 1.393 m2 nachází něco okolo 100 náhrobků od roku 1735. Ohradní zeď byla zbořena a hřbitov je tak volně přístupný. Na jižním okraji obce, zhruba 100 m od městského hřbitova se nachází ještě nový židovský hřbitov, který byl založen v roce 1890, tedy po ukončení činnosti starého hřbitova. I tento hřbitov byl zdevastován nacisty a v roce 1950 byla zbořena obřadní síň s maurskými prvky, na konci 90. let 20. století prošel hřbitov rekonstrukcí. Dnes je zde dochováno okolo 120 náhrobků.

Na Blatnické hoře, severně od obce Blatnice pod Svatým Antonínkem se nachází poutní místo s kaplí sv. Antonína. Základ zdejšího poutního místa je dán výstavbou kaple sv. Antonína v roce 1688 a to Hartmanem, synem knížete z Lichtenštejna, který soudil české stavy při stavovském povstání. Kaple měla tehdy tvar osmiúhelníkové rotundy a dnes tvoří část kaple, ve které se nachází hlavní oltář. Kaple záhy nepostačovala a tak byla nákladem Maxmiliána z Lichtenštejna rozšířena o dvanáct metrů dlouhou loď. Krušné časy pro zdejší místo nastaly po roce 1783, kdy císař Josef II. zakázal zdejší poutě. Kaple byla odsvěcena a prodána jedné židovce. Ta co mohla odvezla a prodala, včetně oken, dveří a cihelné klenby. Zůstaly stát jen holé zdi, které se nevyplatilo bourat. Zbytky kdysi výstavného poutního místa tu trčely jako němý svědek pokoření zdejšího místa. Až v roce 1814 požádala blatnická obec císaře o obnovení kaple. Ten to povolil, pod podmínkou, že se obec zaváže z vlastních prostředků o obnovu a údržbu kaple včetně starost o bohoslužby. Obec pozemky včetně zbořeniště odkoupila od knížete Lichtenštejna a obnovená kaple mohla být 16.5.1819 znovu vysvěcena. Na konci 19. století byla provedena generální oprava kaple, zejména její střechy. V roce 1904 byl pořízen nový oltář. Další velká generální oprava probehla kolem roku 1936. Tehdy kaple dostala nový železobetonový strop, vyzděna kopule, nová střecha, zvětšena malá věž, přistavěna druhá místnost sakristie a vnitřek kaple vymalován. Poslední opravy proběhly v letech 1996-1997. Uvnitř se nachází hlavní oltář sv. Antonína z roku 1904 v kombinaci italského mramoru a moravského pískovce. Nad oltářem je poutní obraz sv. Antonína z roku 1885 od Josefa Hány. Na obrazu je také vidět jak tehdy vypadala Blatnická hora. Pod obrazem je znázorněna Poslední večeře Páně, plastika zhotovená strážnickým stavitelem Slovákem v roce 1887. Kromě toho jsou zde dva boční oltáře (sv. Josefa a Panny Marie), soška Panny Marie pořízená roku 1917. Výmalbu kaple provedl v roce 1937 malíř Ježek z Bystřice pod Hostýnem. Dále jsou k vidění dva nástěnné obrazy od Jana Köhlera ze Stražovic u Kyjova. Nad oltářem Panny Marie je to Zázrak v Rimini, nad oltářem sv. Josefa pak Postní kázání v Padově. V presbytáři můžeme pak vidět nedokončený obraz Smrt sv. Antonína. Původně měl Köhler namalovat čtyři obrazy, ale při malbě toho třetího onemocněl a 20.1.1941 zemřel. Obraz tak dává úvahy o majestnátosti smrti: „Buď připraven, nevíš dne ani hodiny. Můžeš začít a nedokončit!“. V poutním areálu se pak ještě nachází křížová cesta. Z vrcholu od kaple je dobrý výhled směrem k obci.

Přístav určený pro osobní dopravu byl v této lokalitě využíván již od roku 1878. Jako kotviště slouží náplavka pod Rašínovým nábřežím. V přístavišti mimojiné kotví dva jediné parníky v Praze, Vltava a Vyšehrad, patřící Pražské paroplavební společnosti.

Muzeum sídlí v zámku, jehož historie sahá do konce 13. století, kdy zde stála kruhová vodní tvrz. Ta byla kolem roku 1480 zcela přestavěna na pozdně gotický hrad téměř čtvercového půdorysu s nárožními věžemi. V pol. 16 století byl hrad přestavěn na renesanční zámek, který byl těžce poničen požáry za 30-ti leté války. V roce 1622 získal zámek rod Nosticů, který držel Sokolov až do roku 1945. Roku 1663 byl objekt barokizován a v r. 1805 přestavěn v klasicistním stylu. V roce 1960 byla v zámku otevřena expozice Hornického Sokolovska a od roku 1986 Okresního muzea Sokolov. Muzeum je specializované historii regionu, hornictví a návazné výroby. Jsou zde k vidění nerosty z regionu, ukázky flóry a fauny, vývoj řemesel, produkce porcelánu, hudebních nástrojů apod. Součástí muzea jsou rozsáhlé výstavní sály pro pořádání krátkodobých výstav. Stálá expozice Příroda, historie a etnografie regionu Geologie, rudné a uhelné hornictví Sokolovské pánve Slavkovského lesa a západních Krušných hor