Povodeň která postihla oblast od Jaroměře po Hradec Králové v červenci roku 1897, kdy korytem protékala voda 330 m3/s tedy voda skoro stoletá, dala podnět k výstavbě přehrady. Prvořadým účelem tohoto vodního díla je snížení povodňových průtoků na Labi. Ochranný prostor nádrže 6,4 mil. m3 sníží povodňové průtoky pod přehradou na 90 m3/s. Druhým účelem je využití vodní energie – nádrž má 2 mil. m3 zásobní prostor. Vodou z nádrže se také nalepšují nízké průtoky, zajišťuje se voda pro zemědělské závlahy a usnadňuje se odchod ledů. Přehradní profil je geologicky příznivý. Dno tvoří pevný nepropustný melafýr, boky kvádrový pískovec. Stavební práce byly zahájeny v roce 1910 a zhruba dokončeny v roce 1914. Přehrada je tížná, zděná z králodvorského pískovcového lomového kamene na trasocementovou maltu, v půdorysu zakřivená poloměrem 200 m. Je od základu vysoká 45 m, dlouhá v koruně 224 m, široká v základech 37 m. Objem přehradního tělesa je 95.000 m3 a celkový objem nádrže 9,2 mil m3. Náklady na výstavbu dosáhly 4,7 milionu rakouských korun.  Hrází prochází dvě revizní štoly, do nichž ústí dva systémy drenážních trub o průměru 20 cm, odvodňujících návodní líc přehrady. V elektrárně na pravém břehu jsou dvě horizontální Francisovy turbíny. Přívodní potrubí má průměr 2.600 mm a před elektrárnou se dělí na dvě o průměru 1.700 mm. Vodní dílo provázely opravy vyvolané zejména průsaky vody. Generální oprava se prováděla ve čtyřech etapách v letech 1952-59.

Původní hradební systém z roku 1257 zcela zanikl. Následně byl vystavěn nový ve dvou etapách. První byla vnitřní hradba vystavěná v letech 1360-1380 (1502-1505 opravována), tvořila ji až 10 m vysoká zeď s cimbuřím, silná až 2 metry, doplněná hranolovitými dovnitř otevřenými věžemi. Kolem roku 1513 přibyla parkánová hradba vysoká zhruba 4,5 m, silná cca 1,2 m s podkovovitými baštami rovněž dovnitř otevřenými. Celek doplňovaly čtyři brány (ani jedna se nedochovala). Do dnešní doby se dochoval obvod hradeb o délce 1.800 m. Největší zachovanou částí je západní a jižní část. Západní část při Klášterní zahradě tvoří bývalá vnitřní hradba. Zde také můžeme najít věžici přestavěnou v roce 1705 na vyhlídkový pavilon, dnes známá jako jezuitská hvězdárna. Jižní část tvoří parkánová hradba mezi ulicemi Máchovy schody a Krajskou (zde i obvodové zdi bývalé bašty), hradební pás dále pokračuje až k bývalé jezuitské rezidenci. Další část hradeb se dochovala při ulici Mezibraní na jihovýchodním okraji centra. Zde můžeme vidět i bývalou baštu, která původně otevřená byla ve druhé polovině 18. století adaptována na kapli pro blízkou věznici. Prý zde ministroval i sám J. Babinský, který se roku 1796 narodil na litoměřickém předměstí. V roce 1951 byla bašta opravena a roku 1992 adaptována na dnešní vinárnu či restauraci. Dále dochovaná část opevnění pokračuje za ulicí Dlouhou a mezi ulicemi Zítkova a Novobranská. Mezi ulicemi Dlouhá a Zítkova za parkovištěm je vidět hlavní hradba s věžemi upravenými pro obytné účely. Druhý úsek mezi Zítkovou a Novobranskou tvoří hradba s původními neupravenými věžemi.

Hrad a později zámek Orlík se po dlouhá staletí tyčil na vysokém skalnatém ostrohu vysoko nad ohbím řeky Vltavy, na jejím levém břehu asi 12 km severozápadně od města Milevska. Podle pověsti získal své jméno právě pro svoji polohu vysoko na skále nad hlubokým údolím Vltavy, připomínaje tak orlí hnízdo. Po vzniku Orlické přehrady však bylo údolí pod zámkem zatopeno a hladina vody v nádrži dnes dosahuje těsně pod zámecké zdi. Jako strážný orel Orlík byl původně založen jako královský raně gotický hrad ve druhé polovině 13. století (první písemné zmínky z roku 1253). Byl důležitým opěrným bodem královské moci v oblasti a sloužil také na ochranu blízkého brodu. Z tohoto období pochází zámecká okrouhlá věž. Při úpadku královské moci po vymření Přemyslovců přešel ve 14. století do rukou české šlechty. Od té doby se na hradě vystřídala celá řada šlechtických rodů (např. Zmrzlíci ze Svojšína, Švamberkové, Eggenbergové). V průběhu staletí byl hrad postupně přestavován a zvyšován. Ve století šestnáctém byl renesančně přestavován, bylo přistavěno druhé patro a Orlík dostal zámeckou podobu. Roku 1719 jej získali do vlastnictví knížata ze Schwarzenbergu (jedna větev rodu se podle zámku nazývá Orlická). Počátkem 19. století zámek vyhořel, byl však ihned opraven a zároveň zvýšen o třetí patro. V druhé polovině 19. století dostal Orlík při další přestavbě romantickou gotizující tvář. Impozantní interiéry a schwarzenberská hrobka Zámek tvoří čtyři křídla, která uzavírají dvůr. Obklopen je rozsáhlým anglickým parkem v podobě zhruba ze začátku 19. století. Park je zároveň přírodní galerií dřevěných plastik. Schwarzenbergy bohatě vybavené zámecké interiéry jsou vynikající ukázkou životního stylu šlechty v 19. století. Výzdobou vyniká tzv. Teskův sál s vyřezávaným kazetovým stropem. V podobném romantickém duchu je vyzdoben a zařízen honosný Rytířský sál. Zámek je znám svojí rozsáhlou sbírkou pušek různých významných osobností, čítající přes 300 kusů. Zajímavá je též knihovna s asi 18 tisíci svazky, s nejstaršími kusy z druhé poloviny 18. století. Na zámku je také zastoupen empírový styl a to především nábytkem, který si přivezl již zmíněný Karel Schwarzenberg z Paříže. Nedaleko zámku stojí novogotická schwarzenberská hrobka z poloviny 19. století. Tipy na výlet Orlík je jedním z nejnavštěvovanějších zámků Česka, zejména pro spojení s Orlickou přehradou, která nabízí rozmanité možnosti rekreace. Blízko u zámku se nachází kotviště pro parník, na kterém lze přejet ke hradu Zvíkovu a poté zpět. Dále můžete navštívit skalní bránu u Kovářova, zámek a lázně Vráž. Ubytovat se můžete přímo v Orlíku nad Vltavou.

Tramvajová zastávka městské hromadné dopravy Malostranská.