Masné krámy, kde se prodávalo maso a chléb se původně nacházely uprostřed centrálního náměstí. Jejich umístění se však nezamlouvalo Karlu IV. a tak byly přesunuty do nově stavby v roce 1364 zde na rohu Krajinské a Hroznové. V roce 1554 dostala nevzhledná stavba renesanční podobu a roku 1830 empírový vstupní štít. Původně se do masných krámů vstupovalo středem a uvnitř pak byla stavba členěna na 14 oddílů. Každý z nich pak měl ještě vlastní vchod kvůli zásobování. Po zrušení jatek byly zrušeny i masné krámy a stavba se na nějaký čas stala i výdejnou jídla pro chudinu. Zchátralé stavbě hrozila i demolice, nakonec však v roce 1953 byla adaptována na proslulou restauraci.

Starý židovský hřbitov se nacházel v sousedství ghetta na valech pod Chornickou (Židovskou) bránou, na vnější straně městských hradeb. Užíván byl v letech 1630-1836. Nový hřbitov o ploše 7.795 m2 byl založen roku 1836 za městem při silnici do Zadního Arnoštova. Za německé okupace sem byly převezeny všechny náhrobky ze starého hřbitova. Plocha hřbitova byla v 70. letech 20. století přeměněna na park a jen v okrajové části ponechána skupina asi 13 novějších náhrobků jako takové lapidárium. Přístup je sem volný.

Most se klene nad potokem Mastník u rybníka Velký Mastník necelé dva kilometry od obce Martinice.Starý barokní most má dva půlkruhové oblouky. Postaven byl v roce 1709 a jeho stavebníkem byl Ferdinand František z Vrtby, majitel tehdejšího votického a janovického panství. Původně pouze kamenný most (později zpevněn betonem) nevynikal nijak svoji výstavností, byl především důležitou místní komunikací. Pouze ve výklenku zděného pilíře se nacházel barokní reliéf Panny Marie s dítětem. Most je dnes technickou památkou.

Ústředním bodem ještě neopevněného města byl již od počátku kostel Panny Marie. Vznikl na vyvýšeném místě pravděpodobně již se vznikem města. Kostel byl městskou dominantou a to nejen stavební, ale už od svého vzniku byl farním kostelem nejen pro město, ale i široké okolí. Při požáru v srpnu 1706 sice zasažen nebyl, přesto jeho starší podoba není známa. V první polovině 18. století stále rostoucímu zájmu již nepostačoval a pravděpodobně i jeho stavební stav nebyl příliš dobrý. Proto jej nechal patron kostela řád křížovníků s červenou hvězdou zbourat a na jeho místě vybudovat v letech 1721-27 nový barokní kostel. Stavbu řídil tepelský stavitel Jan Volfgang Braunbock, autor kostel znám není. Vystavěn byl jednolodní kostel s polygonálním presbytářem a dvojicí postranních věží. Z mobliáře starého kostela moc použito nebylo, mezi nimi vyniká plastika Madony z konce 15. století. V jižní zdi kostela najdeme kámen s letopočtem 1543, pochází ze starého kostela a zřejmě upomínal obnovu staršího kostela v době stavebního ruchu za doby Šliků. Na severní straně kostela byla při rekonstrukci v roce 2005 nalezena malba oltářní architektury s postavami světců sv. Víta a sv. Diviše Pařížského a ústředním obrazem s biblickými výjevy. Ústřední motiv na oltářním obraze znázorňuje zázrak nebo přímluvu sv. Barbory. Freska je signována malířem Dollhopfem v roce 1727. Její výjmečnost je v tom, že malba je kompletní včetně oltářní architektury a 13 postav světců a patronů. Vedle kostel stojí budova fary. Postavena byla zřejmě také v době výstavby kostela. I když byla v roce 1878 přestavěna v neogotickém slohu, zůstala nadále v podstatě barokní. Kromě fary se ještě u kostela nachází kaple Olivetské hory.