Lázně Jeseník, které se oficiálně jmenují Priessnitzovy léčebné lázně, pojmenované podle svého zakladatele a průkopníka vodoléčby leží v nejsevernějším cípu Moravy. najdeme je asi 2 km od města Jeseník, na svazích Studničního vrchu. Celý lázeňský komplex leží v nádherné přírodě a patří mezi nejnavštěvovanější u nás. V jeho okolí, které je proslulé svým unikátním mikroklimatem, vyvěrá až 80 léčivých pramenů. Právě mimořádně příznivé klimatické podmínky jsou ideální pro léčení horních a dolních cest dýchacích, potíží krevního oběhu, nervové soustavy a vegetativního nervstva. Právě osoba Vincenze Priessnitze zaručovala zdejším lázním po celou dobu jejich existence proslulost a příliv hostů. Ty láká kromě úspěšné lázeňské léčby především nádherné prostředí hor a tak mezi klienty nejsou jen nemocní, ale i Ti, kteří si chtějí jen odpočinout od shonu všedního dne. Lázně, které fungují po celý rok, navštíví ročně na 17 tis. spokojených návštěvníků. Historie U vzniku Lázní Jeseník stál sedlák Vincenz Priessnitze (1799-1851), který proslul jako „vodní doktor“. V mládí byl při nehodě, kdy spadl pod koňský povoz, zraněn. podle tehdejších lékařů smrtelně. Nevzdal se a vyléčil se místní vodou. Tato zpráva se velmi rychle rozkřikla a na Gräfenberg, jak se tehdy Jeseník nazýval, začali přicházet nemocní se žádostí o pomoc. Prvním vodoléčebným zařízením se stala jeho chalupa. Ta brzy kapacitou nestačila a tak ji roku 1822 Priessnitz zbořil a na jejím místě postavil větší zděnou budovu, jež se tak stala prvním vodoléčebným ústavem na světě. I přes projevy závist jeho proslulost stále rostla. Roku 1831 byl ústav uznán za lázně. Kromě studených obkladů, mok¬rých zábalů a omývání postiže¬ných míst uplatňoval při svém léčení i další, do té doby nepoužívané metody, k nimž patřila zejména zábaly a potná kůra, po níž se propocený pacient na krátkou chvíli ponořil do kádě se studenou vodou. Vodoléčba se kombinovala s cvičením a pitím pramenité vody, procházkami a prací. Priessnitz za své velké pracovní nasazení zaplatil cenu nejvyšší. Roku 1851 onemocněl a zemřel. Na přání vdovy Žofie Priessnitzové se jeho pokračovatelem stal doktor Josef Schindler (1814-1890), vynikající lékař a majitel vodoléčebného ústavu, zřízeného podle Priessnitzova vzoru jako první v Čechách v Potočné v Jizerských horách. Koncem 19. století se vodoléčba stala velkou módou a věhlas lázní neustále stoupal. V létech 1938 až 1945 byla lázeňská zařízení využívána pro rehabilitaci raněných německých vojáků. V roce 1989 byly Lázně Jeseník privatizovány a staly se akciovou společností. O lázníchPřírodní léčivé zdroje: klimatické lázně v podhorském pásmu a prameny minerální i prosté vodyIndikace: nemoci oběhového ústrojí, nemoci z poruch výměny látkové a žláz s vnitřní sekrecí, duševní poruchy, nemoci kožníProcedury: klimatické lázně doplněné o podávání všech balneologických a fyziatrických procedur, pohybová léčba, dietoterapie a mnohé dalšíLázeňské objekty: sanatorium Priessnitz, dům Petr Bezruč, léčebna Karolina, lázeňské domy Jan Ripper, Mír, Wolker, Maryčka, Bílý křížKapacita: 724 osobVolný čas: V místě jsou k dispozici tenisové kurty, minigolf, squash, bowling, krytý plavecký bazén, sauna, půjčovna sportovního nářadí, horské minikáry. Optimální podmínky jsou zde pro turistiku a cykloturistiku, v zimě pro lyžování a bruslení. Zajímavost: Vodoléčebné lázně Jeseník byly první svého druhu na světěKontakt: Priessnitzovy léčebné lázně a. s., Priessnitzova 12/299, 790 03 Jeseník, http://www.priessnitz.cz

Svůj název kaple dostala patrně podle využití prostestanty za švédských válek. První písemná zmínka týkající se vzniku kaple je ze 9.9.1394. Oktogonální stavba z místní slezské droby, promíchané s kusy tufitu, byla vystavěna na mohutných základech z lomového kamene. Při pozdějších opravách se do zdiva dostaly i cihly. Interér byl opatřen načervenalou vápennou omítkou a vyzdobena malbami.  Za třicetileté války při obsazení Opavy ji využívali protestanští Švédové. V letech 1785-1789 se stala světským majetkem a později byla nadále využívána jako skladiště a sýpka. Za tímto účelem zde byla zřízena dvě patra, čímž byly poškozeny malby. Co nezničil člověk dokonal požár dne 16.2.1859. Na konci 19. století se začíná uvažovat o generální opravě kaple, ale až v roce 1907 se daří kapli koupit. Kvůli havarijnímu stavu zdiva musela být stržena střecha a rovněž vnitřní rozdělení na patra. Objeveny byly malby a komisí doporučena jejich obnova. Té se ujal vídeňský malíř Viertelberger, který postupně objevil na 13 obrazů. Pro jejich zachování byla zazděna průduchová okénka a prolomena nová okna. Postaven nový strop a břidlicová střecha. Další restaurátorské práce proběhly v roce 1995. V roce 1996 byla kaple předána veřejnosti. lokalizace: Opava – Ratibořská / Hlučínská               přístup: exteriér - volný, interiér - neznámý               turistické značení: NE                      hromadná doprava: MHD                  parkování: v blízkosti kaple

Kostel sv. Jana Křtitele stojí ve Dvoře Králové nad Labem na náměstí Republiky. Byl vystavěn jako gotický na místě ještě starší dřevěné svatyně. V průběhu existence byl dvakrát rozšířen a přestavěn. Svoji dnešní podobu má z pseudogotické přestavby v 90. letech 19. století. Kostelní věž byla přistavěna roku 1644, ale jen po římsu. Její dokončení do dnešní výšky 64 m proběhlo v roce 1894. Kostel tvoří nepravidelné síňové trojlodí se čtvercovým presbytářem. V interiéru se nachází raně barokní hlavní oltář (1674), v zasklené skříni pozdně gotická socha Panny Marie (16. století) a další sochy. Ve věži jsou umístěny tři zvony, z nichž největší sv. Jan pochází z roku 1505. Věž kostela bývá přístupná veřejnosti. V klenuté kopce kostelní věže objevil roku 1817 Václav Hanka rukopis, který je dnes známý pod jménem Královedvorský rukopis. Byť jde o dokonalý falzifikát, není možné mu upřít vliv na kulturní dění v době národního obrození.

Drátenická skála se nachází asi 3 km východním směrem od obce Sněžné nedaleko osady Blatiny. Skalní útvar tvořený migmatitickými a biotitickými rulami vznikl vypreparováním z okolních méně odolných hornin procesy mrazového zvětrávání ve starších čtvrtohorách. Rovnoběžným ústupem mrazových srubů byla zforomována mohutná 200 m dlouhá skalní hradba rozčleněná podél puklin do několik vrcholů, z nichž ten nejvyšší dosahuje výšky 35 m. Mrazovým zvětráváním byl na skále vytvořen 7,5 m dlouhý puklinový tunel a pod skalami ukloněná balvanitá plošina – kryoplanační terasa na kterou navazuje balvanový proud 50x16 m, přecházející v rozvlečné nesouvislé balvanovité pokryvy na svazích. Na skalách a sutích roste mech, lišejníky a chudý bylinný podrost s kapradinami, borůvkou a metlicemi. Okolí skály je volně přístupné a vedem sem turistická značka.