Historie kláštera spadá až do 11. století, kdy sem přišel zbožný muž Prokop, později prohlášený za jednoho z českých patronů. Ten zde žil jako poustevník a podle pověsti se zde setkal s knížetem Oldřichem, jemuž podal trochu vody, než se však Oldřich stačil napít, voda se změnila ve víno. Z vděčnosti pak kníže Oldřich zde nechal založit klášter a z Prokopa učinil opata. Nastalo složité období kdy na území Čech v církevních záležitostech soupeřili zastánci latinské a slovanské liturgie. Zmatek v Sázavském klášteře vyvrcholil vyhnáním zdejších mnichů. Za Vratislava II. se vyhnaní řeholníci vrátili zpět. V roce 1095 se dočkal právě dokončený konventní chrám za účasti pražského biskupa Kosmy vysvěcení. V roce 1315 položil tehdejší opat Matyáš základní kámen k nové budově v nejsevernější části areálu. Husitské války se Sázavského kláštera velmi dotkly. V roce 1421 byly zdejší řeholníci vyhnáni a klášter přestal být církevním majetkem. Dostal se do majetku pánů z Kunštátu od nich je pak získal rod Slavatů z Chlumu. V roce 1547 se stává majetkem královské správy za účast Diviše Slavaty v odboji proti Ferdinandovi I. V roce 1551 poškodil klášter požár a začaly krušné časy. Dokonce byl  klášter rozebírán na stavební materiál. Od roku 1558 vlastnili zdejší statky Valdštejnové, samotný areál kláštera se stal majetkem rodu Švihovských z Risenberka. V roce 1611 získal Sázavu od císaře Rudolfa II. Adam z Valdštejna. V roce 1663 vykupuje Augustin Seifert, opat v Broumově klášter od Valdštejnů a započíná se stavebními pracemi. Proběhly rozsáhlé rekonstrukce a řeholníci tak opět získali prostor pro bydlení a konání obřadů. V roce 1746 postihl klášter rozsáhlý požár. Po něm probíhají stavební úpravy, při kterých získává klášter barokní prvky. V roce 1785 zanikl v rámci rušení klášterů na celém našem území i zdejší konvent a budovy i statky přešly do správy Náboženského fondu. V roce 1809 získává zdejší objekt do svého vlastnictví Vilém Tiegl a v jeho majetku zůstal až do roku 1869. V roce 1951 převzal klášter stát a roku 1962 byl vyhlášen kulturní památkou.Do klášterního komplexu vstupujeme jižní bránou jejíž podoba je z 50. let 20. století. Kdysi zde stávala gotická budova. Po pravé straně se nachází zámek na místě bývalé klauzury (obydlí mnichů). Klauzura byla v 19. století výrazně přestavěna na dnešní zámek. Stavba svými čtyřmi křídly uzavírá tzv. rajský dvůr se středověkou studnou. V budově zámku se nachází barokní refektář, gotická místnost mnichů a kapitulní síň z doby kolem roku 1340, jejíž klenbu podpírá sloup se zvířecími postavami. Stěny kapitulní síně zdobí mariánské fresky nazvané Zvěstování, Zasnoubení, Narození, Klanění, Panna Marie v naději, Madona, Panna Marie Ochranitelka, Infantia Christi a známá Sázavská Madona. Na zámek navazuje kostel Panny Marie, sv. Jana Křtitele a sv. Prokopa. Realizovaný v letech 1663-87. Hlavní oltář zdobí sochy sv. Václava, sv. Vojtěcha a sv. Jana Křtitele. V oltářní části chóru se nachází rokokový relikviářový oltář se skleněnou rakvičkou z roku 1669, která slouží jako schránka pro prokopské relikvie: kalich, dřevěnou lžíci a část Prokopovy ramenní kosti. V severní části chóru se nachází oltář sv. Prokopa z roku 1756. Vyobrazení Prokopa je ale výrazně starší. O této malbě se říkalo, že na ni Prokop zavírá oči a dokonce mění výraz tváře. Tyto zázraky prý vidělo mnoho svědků a v roce 1711 se celou věcí zabývala i zvláštní komise, jež zázračné jevy potvrdila. V samém středu chóru se nachází vstup do kostelní krypty. Její vznik se datuje do 13. století. Je tak nejstarší částí celé stavby. Mezi kostelem a zámkem se nachází gotická kaple Panny Marie. Místnost překlenují dvě pole křížové klenby. Hruškovitá žebra navazují na kružbové konzoly, z nichž některé mají tvar lidské tváře. Před průčelím kostela při pravé straně se nachází nedostavěný konventní chrám, budovaný od konce 13. století do začátku 15. století. Původně tu měla vyrůst pozdně románská bazilika, později byly plány změněny na gotické síňové trojlodí. Dnes zde stojí jen torzo jižní lodi a jedna ze dvou zamýšlených věží. Vlevo pak můžeme vstupit do severní zahrady. V těchto místech původně přebývali lidé, kteří obstarávali všední potřeby kláštera. Dnes zde najdeme základy kostela sv. Kříže vysvěceného v roce 1070. Dále pak zbytky zemnice, paláce přeměného v husitských dobách na hospodářskou budovu a psudogotický altán.

Stálá expozice soukromých sbírek,z nichž mnoho vystavovaných exponátů pochází z dílen českých mistrů, je k nejen k vidění v Muzeu hracích strojů. V muzeu může být předveden jakýkoliv hrací stroj a tak i uslyšet, jak bylo těžké vykouzlit z těchto strojů zvučnou melodii.

Rozhledna se jménem Babylon stojí nejen na Zeleném kopci u Náměště nad Oslavou, ale i na vrchu Babylon (656 m) u obce Kozárov, v jihomoravském kraji. Vrchol kopce je pro daleké výhledy jako stvořený. Proto nynější, kovová rozhledna, měla svou dřevěnou předchůdkyni. Jednoduchá konstrukce zde stávala v 50. letech 20. století. O půl století později napadlo místní, že by bylo pěkné na tuto tradici navázat. Ve stejné době prováděla společnost Český mobil na Babylonu průzkum na zjištění možnosti stavby vysílače. Obec Kozárov se dohodla se společností Český mobil, že součástí projektovaného vysílače bude i veřejnosti přístupná vyhlídková plošina. Obec dodala pozemky, energii a stavební povolení a firma Český mobil stavbu financovala. 42 metrů vysoká věž byla návštěvníkům oficiálně otevřena v červnu 2001. Když zdoláte 140 schodů, dostanete se do výšky 24 metrů nad zemí, odkud lze spatřit, přilehlou část Českomoravské vrchoviny či pás pohoří Jeseníky. Výhledu na jihovýchod brání vysoké stromy. Otevřeno je od května do října o víkendech.

Stanice metra I.P.Pavlova je umístěna pod Legerovou třídou mezi náměstím I.P.Pavlova a Rumunskou ulicí. Zprovozněna byla na I. úseku trasy C v roce 1974 což byl i úplně první otevřený úsek metra v Praze.Hloubka nástupiště je 19 m pod povrchem.Stanice je hloubená, založená v jámě pod ochranou pilotových stěn a rozpěrných mezistropů. Konstrukce tvoří čtyř až šestipodlažní monolitická konstrukce zastropená předpínanými prefabrikovanými nosníky, uložených na pilotových stěnách. Obklad stěn tvoří mramorové desky. Ze stanice vedou eskalátory do podzemního vestibulu. Počet provozně-služebních místností: 101Obestavěný prostor: 75.600 m3.Stavební náklady: 160,8 mil. korun.