Svůj název kaple dostala patrně podle využití prostestanty za švédských válek. První písemná zmínka týkající se vzniku kaple je ze 9.9.1394. Oktogonální stavba z místní slezské droby, promíchané s kusy tufitu, byla vystavěna na mohutných základech z lomového kamene. Při pozdějších opravách se do zdiva dostaly i cihly. Interér byl opatřen načervenalou vápennou omítkou a vyzdobena malbami.  Za třicetileté války při obsazení Opavy ji využívali protestanští Švédové. V letech 1785-1789 se stala světským majetkem a později byla nadále využívána jako skladiště a sýpka. Za tímto účelem zde byla zřízena dvě patra, čímž byly poškozeny malby. Co nezničil člověk dokonal požár dne 16.2.1859. Na konci 19. století se začíná uvažovat o generální opravě kaple, ale až v roce 1907 se daří kapli koupit. Kvůli havarijnímu stavu zdiva musela být stržena střecha a rovněž vnitřní rozdělení na patra. Objeveny byly malby a komisí doporučena jejich obnova. Té se ujal vídeňský malíř Viertelberger, který postupně objevil na 13 obrazů. Pro jejich zachování byla zazděna průduchová okénka a prolomena nová okna. Postaven nový strop a břidlicová střecha. Další restaurátorské práce proběhly v roce 1995. V roce 1996 byla kaple předána veřejnosti. lokalizace: Opava – Ratibořská / Hlučínská               přístup: exteriér - volný, interiér - neznámý               turistické značení: NE                      hromadná doprava: MHD                  parkování: v blízkosti kaple

Zoologická zahrada v Jihlavě leží v malebném údolí řeky Jihlavky. Celý areál je velmi příjemný a vhodný pro rodinné vycházky. Jsou zde vodní plochy, svahy plné stromů, skály a pásy trávníků. A to vše jen kousek od centra. Jihlavská ZOO - zahrada bez mříží Na ploše takřka 13 ha zde žije více než 100 druhů zvířat. Rozlohou spíše „rodinná“ ZOO se specializuje na chov kočkovitých šelem, opic a plazů. Mají tu  největší kolekci drápkatých opic v republice. Pro návštěvníky jsou zpřístupněny tři pavilony -  exotarium s expozicemi opic a plazů, pavilon šelem a Amazonský pavilon. Jihlavská ZOO je ideálním místem pro rodinný výlet. Pro Vaše ratolesti je zde připraveno netradiční dětské hřiště i mini zoo kde si děti mohou zvířátka pohladit či nakrmit. Po celém areálu je mnoho laviček pro odpočinek, možnosti občerstvení, prodejna suvenýrů a podrobný informační systém. Parkoviště je hned u východu. Africká vesnice Matongo Největší atrakcí a chloubou je ovšem Africká vesnice Matongo. Je to originálně vyřešený komplex chýší a domov afrických exotických zvířat. Žijí zde mangusta žíhaná, želvy ostruhaté, gabunské zmije, plameňáci a kamerunské kozičky. Nachází se zde také horolezecká stěna, lanovka a spousta prolézaček. Součástí vesnice je také volně přístupný výběh koz kamerunských, které pocházejí ze severní Afriky. V létě je možné si projet celou ZOO vláčkem. Samozřejmostí je mnoho pořádaných akcí pro veřejnost, včetně kometovaných krmení. Do jihlavské ZOO vlakem či autobusem Z hlavního nádraží ČD v Jihlavě doporučujeme jet trolejbusem (A, B nebo B1) na zastávku "Masarykovo náměstí", dále pěšky kolem kostela sv. Jakuba dle směrovek lesoparkem Heulos (cca 10 minut pěší chůze - příjemná procházka) až k Zoo. Případně lze jet trolejbusem (B nebo B1) na zastávku "Brněnský kopec", odtud potom pěšky z kopce dolů - k parkovišti Zoo a novému vstupnímu areálu. Tato cesta není lesem, ale je o něco kratší. Z městského vlakového nádraží se lze podobně jako z autobusového nádraží do Zoo dostat příjemnou pěší procházkou během 20-30 minut (přes Masarykovo náměstí - popis výše).

V omezeném prostoru mezi řekou Jihlavou a skalami se rozkládá třebíčská židovská čtvrť, jehož historie sahá do 15. století. V letech 1556-1573 zde stálo 18 domů, v roce 1660 to bylo 51 domů. Roku 1726 se rozvoj ghetta zastavil. Po roce 1849 když byly zrušeny diskriminační podmínky začalo se ghetto vylidňovat. Bohatší odcházeli do Vídně nebo si kupovali domy na hlavním třebíčském náměstí, jejich místo pak zaujímali chudší obyvatelé. Do dnešní doby se dochovalo na 123 domů a židovská čtvrť patří mezi evropský unikát a jako jediná židovská památka zapsaná v UNESCO mimo Izrael. Čtvrť je tvořena dvěma hlavními páteřními ulicemi z nichž vybíhá 14 příčných uliček. Na řadě domů jsou dochovány cenné architektonické detaily. Úzké uličky, verandy, balkony, přízemí některých domů jsou dodnes propojena klenutými veřejnými průchody. Typická jsou rohová loubí a některé portálky mají dochované drážky pro zasouvání protipovodňových zábran. V třebíčské židovské čtvrti najdeme hlavně dvě synagogy, radnici, bývalou školu, rabinát, špitál, chudobinec a další stavby. V minulosti zde byl i pivovar, rituální porážka a ve východní části byly v druhé polovině 19 století postaveny objekty kožedělné továrny. Čtvrť je veřejnosti volně přístupná a od roku 2001 tudy vede naučná stezka se 14 zastaveními. Obou synagogám jsou věnovány samostatná hesla, další výběr: Dům čp. 53 (L. Pokorného 25): Je nejpozoruhodnějším domem v ghettu. Dům s barokním jádrem byl postaven v 17. století.  Jinak má zachovanou klasicistní fasádu s pavlačí osazenou na sedmi kamenných podpěrách a železnými dvěřmi do bývalého krámku. V ostění kamenného portálku jsou zřetelné drážky pro zasouvání prken při povodních. Dům čp. 9 (L. Pokorného 5): Renesanční dům s rohovým loubím pochází ze 16. století a patří tak k nejstarším domům v ghettu. Původně přízemní získal poschodí kolem poloviny 18. století. Další stavební úpravy prodělal v letech 1870, 1965, 1997. Severní stěnu zajišťuje mohutný opěrný pilíř. Špitál (Pomezní 23): postaven v roce 1853 s kapacitou pro 24 pacientů. Škola (L. Pokorného 15): existovala již roku 1603, od roku 1887 se v ní vyučovalo česky. Chudobinec (Blahoslavova 23): postaven roku 1908 jako malý areál domků seskupených kolem malého dvorku. Radnice čp. 14 (L. Pokorného 8): původní patrový objekt s mansardovou střechou byl postaven ve druhé polovině 17. století. Sloužil k potřebám židovské obce. Scházela ae tu židovská samospráva, v přízemí byly kupecké krámy a také rituální lázeň – mikve. V letech 1898-1899 prošel zasádní rekonstrukcí. Subakova koželužna (Subakova 13): Na konci 18. století vznikla ve východní části židovské čtvrti koželužna rodu Subáků. V průběhu 19. století se rozrostla na velkou továrnu. Ještě v 90. letech 19. století zde pracovalo na 400-600 zaměstnanců. V roce 1931 byla uzavřena a později část továrny přeměněn na malometrážní byty.

Děkanský kostel sv. Mikuláše se nachází v ulici Jiráskova severním směrem od centrálního náměstí. Poprvé se kostel připomíná roku 1357. Jeho mohutná věž vysoká 25 m plnila jistě i obrannou funkci, jelikož město nemělo souvislé kamenné hradby. Současnou podobu dostal kostel po požáru (kdy až na věž shořel) v období baroka. Naproti hlavnímu vchodu stával malý oltář s obrazem Neposkvrněného početí, který byl pořízen turnovskými brusiči drahokamů. Dnes ho najdeme v turnovském muzeu. Starší dějiny kostela připomínají renesanční náhrobky čtyř členů rodiny Vartemberků, osazené dnes pod kruchtou.