Kříž na uhříněvském hřbitově.

Romantický zámek Žleby je dominantou a největším lákadlem stejnojmenné obce s přibližně 1300 obyvateli nedaleko města Kutná Hora ve Středočeském kraji. Od gotického hradu po romantický zámek Již v roce 1052 zde stávala strážní věž, kterou změnil Jindřich z Lichtenburku na gotický hrad, dnes neznámé podoby, zmiňovaný roku 1289. Zámek byl tedy původně gotický hrad pánů z Lichtenburku. V roce 1353 se staly Žleby královským majetkem. Za husitských válek byl rozbořen, a na starých základech vznikl v 15. stol. nový hrad. Královský majetek pak přešel do vlastnictví rodu Černínů, později Trčků z Lípy. V polovině 18. stol. získali žlebské panství Auerspergové, kterým patřilo téměř dvě století. Po barokní vnější a vnitřní úpravě doznaly Žleby největší změnu za romantické přestavby v letech 1849 - 1868, provedené arch. Fr. Schmoranzem a B. Škvorem podle anglických předloh. Poblíž zámku se nachází ZOO park, kde si může návštěvník prohlídnout bílé jeleny, dravé ptáky, černou i domácí zvířenou. V letních měsících je možné vidět sokolníky při ukázkách své práce s cvičenými dravci. Zámek Žleby - kouzlo staré Anglie Dominantou zámku Žleby je mohutná válcová věž s kuželovitou střechou. Nad bránou vstupního průčelí si můžeme prohlídnout reliéf býka od sochaře J. Maxe. Zámek je čtyřkřídlý, jedno a dvoupatrový s lichoběžníkovým nádvořím ještě z renesančních dob s arkádami v přízemí i v patře. K zámku přiléhají bývalé hospodářské budovy, byty pro úřednictvo a zámecké divadlo. Hlavní schodiště vede k reprezentační velké jídelně (rytířskému sálu) v 1. patře. V zámku je přístupných 16 místností a velká veranda, interiéry jsou vybaveny cenným historickým mobiliářem ze 16. a 17. století. Jsou zde pozoruhodné šperkovnice s intarziemi, sekretáře, skříně, truhly, sedací nábytek. Pseudohistorický nábytek je dílem místních truhlářů a řezbářů. Ti zhotovili i dřevěné obklady stěn a kazetové stropy. Historizující atmosféru prostředí podtrhují soubory rytířských brnění, pušek, sečných a bodných zbraní, dále obrazy, italská majolika, české sklo, delftská a německá fajáns, malované poháry, kovotepecké práce, lustry, kachlová kamna, hodiny a ojedinělá sbírka barevných vitráží ze 16. a 17. století. Na stěnách jsou četné lovecké trofeje i kožené tapety. Pro návštěvníky je prohlídka rozdělena do dvou tras. První zahrnuje romantické interiéry, gotickou zámeckou kapli a kuchyni s původním vybavením. Na druhém okruhu je možné se kochat výhledem do okolí z Velké věže - vidět je např. blízká Čáslav či Golčův Jeníkov. Okruh pokračuje prohlídkami pokojů a ložnic pro hosty a prohlídkou rozsáhlých sklepních prostor, kde po celou sezónu probíhají výstavy Sdružení výtvarníků České republiky. Také je možné navštívit nově zrestaurované zámecké divadlo se zázemím. Tipy na výlet V nedaleké Čáslavi najdete staré městské opevnění nebo synagogu. V Nových Dvorech je k vidění zámek Kačina.  U Licoměřic stojí malá soukromá rozhledna Na kopečku. V Třemošnici můžete navštívit městskou galerii. Vydat se můžete i na gotickou tvrz Semteš, zříceninu tvrze Svojšice a zříceninu hradu Oheb. Ubytování naleznete v Třemošnici.

Altamira je dětský pravěký skanzen v Kosmonosech. Své jméno dostal podle jeskyně v severním Španělsku, kde byly v roce 1879 objeveny nástěnné malby lovců zvěře z doby kamenné. Budování skanzenu začalo v roce 1992 celkem nevinně. Tehdy si oddíl ochránců přírody zvolil za téma svého letního tábora pravěk a vše vyústilo do dnešní podoby skanzenu nad kterým má záštitu řada odborných poradců z akademického světa. Nejvíce se o podobu Altamira zasloužil ing. arch. Jiří Štěrba, který jako předlohu použil prehistorickou usedlost z anglického Butser Hilus. Dětem se zde předestírá tajuplný svět pradávné historie, starých hliněných pecí a dobrodružství pravěkých lovců.Největší stavbou je tzv. malá klubovna, s ohništěm uprostřed. Vedle stojící velká klubovna je vyzdobena artefakty z doby kamenné, které vyrobili děti. Skanzen dále tvoří devět pravěkých objektů, které jsou doplněny ukázkami středověkých řemeslnických dílen. Lze tak vidět pekařskou a tkalcovskou dílnu, metalurgické a keramické pracoviště, keltskou polozemnici, prehistorické obětiště a středověkou sklářskou huť. Děti zde nahlédnou do života našich předků a dostanou odpovědi na otázky co lidé jedli, jak se oblékali nebo jaké používali nástroje? Otvírací doba pro veřejnost je v od dubna do října, v sobotu od 9 do 12 hodin. Kosmonosy sousedí s Mladou Boleslaví, skanzen je kousek od zámku.

Staronová synagoga v Židovském městě v Praze je jednou z nejstarších a nejcennějších světových židovských památek. Je to nejstarší dochovaná synagoga ve střední Evropě, druhá nejstarší a nejstarší užívaná na světě. Je také jednou z prvních raně gotických pražských staveb. Slouží k bohoslužbám nepřetržitě od poslední čtvrtiny 13. století, s krátkou výjimkou za okupace v letech 1942 – 45. Staronovou synagogu, která je od roku 1995 Národní kulturní památkou, najdeme v Červené ulici. Je jednou z nejnavštěvovanějších českých památek vůbec. Staronová synagoga byla postavena na konci 70.let 13. století ve stylu rané, cisterciácké gotiky, po uvolnění práv Židům za vlády Přemysla Otakara II. Architektonicky patří Staronová synagoga k typicky dvoulodním gotickým stavbám této doby. Byla inspirována patrně již románskou stavbou synagogy ve Wormsu a raně gotickou synagogou v Řezně. Dříve se nazývala Novou, protože v dnešní ulici Dušní existovala Stará synagoga. Synagoga se postupně stala centrem Židovského města. V jejím okolí vzniklo volné prostranství, které sloužilo jako tržiště. Působili v ní i dva nejvýznamnější rabíni: Jehuda Livi ben Becalel (1512 - 1609) podle pověsti tvůrce legendárního Golema, do jehož křesla ve Staronové synagoze vpravo od oltáře na znamení úcty od jeho smrti dodnes nikdo neusedl. Druhým byl proslulý učenec a vrchní rabín Jecheskel Landau zvaný Noda bi Jehuda (1713 - 1793). Obdélníková masivní stavba má vysokou sedlovou střechu s pozdně gotickými cihlovými štíty. Ze tří stran ji obepínají pozdější nízké přístavky, které slouží jako předsíň a galerie pro ženy. Přítomné ženy odtud mohly sledovat bohoslužbu pouze úzkými štěrbinovitými okny, směřujícími do hlavního sálu. Celý vnitřní prostor se v současné době nachází pod úrovní okolního terénu. Dvoulodní interiér klenutý žebrovými klenbami na dva pilíře uprostřed dělá dojem rozlehlého prostoru. Uprostřed východní stěny je schránka na svitky tóry. Uprostřed synagogy je místo pro řečníka, obehnané železnou gotickou mříží, nad ním historický praporec pražské židovské obce se znakem ghetta. (Davidova hvězda, uvnitř židovský klobouk). Prapor souvisí s privilegiem, které pražskému Židovskému městu udělil císař Karel IV. Vstup do hlavního dvoulodního sálu synagogy, který byl pravděpodobně přistaven v poslední čtvrtině 13. století, tvoří portál, na jehož tympanonu můžeme vidět motiv vinné révy s listy a 12 hrozny vína. Číslo 12, připomíná 12 izraelských kmenů. Je to dnes nejstarší pražská dochovaná synagoga a zároveň nejstarší dochovaná v Evropě. Původně se nazývala Velká nebo Nová, od konce 16.stol. po postavení dalších synagog se vžil název Staronová. V roce 1254 ustanovil Přemysl Otakar II. postavení Židů jako královských poddaných a současně jim udělil povolení k výstavbě synagogy a dal jim pravděpodobně k dispozici tytéž stavitele a kameníky, kteří stavěli Anežský klášter. Založena byla asi roku 1250. Dvoulodní objekt je sklenutý na dva střední pilíře, má cihlové gotické štíty a nádherně zdobený kamenný portál s motivem vinných listů a hroznů, nejstarší dochovaný architektonický portál v Praze. Stavebně-stylovou předchůdkyní byla synagoga v německém Wormsu, která byla v roce 1938 zbořena nacisty. Staronová synagoga původně stála na kopci, navážkou Starého Města se dostala však časem pod jeho úroveň. Základním symbolem, který prostupuje celou konstrukcí výzdoby hlavního sálu je číslo 12, připomínající 12 izraelských kmenů. Kabalisté tvrdí, že kameny na stavbu přinesli andělé z rozbitého Šalamounova chrámu v Jeruzalémě s tím, že je potřeba kameny vrátit, pokud bude jeruzalémský chrám obnovován. Známá je i pověst o Golemovi, který odpočíval v podzemí modlitebny. Západní a severní předsíň byly přistavěny v 18.stol. a jsou určeny pro ženy, které při bohoslužbě nakukují dovnitř pouze okénky. Je tomu tak proto, že pravověrní Židé smějí během bohoslužby vidět ženě pouze hlavu. Při východní straně sálu je svatostánek s původně raně gotickým tympanonem, uprostřed gotická železná mříž z 15.stol. Lavice jsou pozdně empírové, bronzové víceramenné lustry pocházejí z doby od 16. do 19.stol. Synagoga jako zázrakem přežila všechny požáry i pogromy, nikdy se jí oheň nedotknul.