Renesanční vodní zámek Blatná leží v severozápadní části Jihočeského kraje, ve stejnojmenném městě s přibližně 6700 obyvateli, okres Strakonice. V Blatné vzniká soutokem několika potoků řeka Lomnice. První písemná zmínka o městě je již z roku 1235, roku 1601 byla Blatná povýšená na město císařem Rudolfem II. Mezi místní památky kromě zámku patří kostel Nanebevzetí Panny Marie a Mariánský sloup na náměstí Míru. Historické jádro města je městskou památkovou zónou. Historie hradu Uprostřed bažin byl postaven blatný hrad, poprvé zmíněný již v roce 1235, který dal název i při něm vyrůstající osadě. Nejstarší částí hradu je částečně dochovaná románská centrální kaple z 1. poloviny 13. stol. Začátkem 15. stol. změnili Bavorové ze Strakonic Blatnou na vodní hrad. Pro hrad je ale významná doba 15. stol., kdy se majitelem stal rod Lvů z Rožmitálu. Sestra blatenského Lva Johanka se provdala za Jiřího z Poděbrad a stala se českou královnou. Lev vynikl v diplomatických službách, když úspěšně vedl poselstvo českého krále po západní Evropě. V této době byla postavena většina budov, ze kterých vyniká zejména obranná věž s nástěnnými malbami z roku 1480 a pozdně gotický palác s trojbokými arkýři postavený B. Rejtem a nástěnné malby v Rytířském sále. Starý hrad se rozrůstal o další stavby za pozdějších majitelů hrabat z Rozdražova, kdy vznikl vedle hradní věže dvoupatrový renesanční palác. Mezera mezi novým a starým gotickým stavením byla vyplněna nízkou budovou s kuchyní a byty pro služebnictvo. V 18. stol. za Serenyiů byl v přilehlé oboře vybudován empírový pavilón s představeným dvouramenným schodištěm. V roce 1798 získávají Blatnou Hildprandtové z Ottenhausenu, kteří v 1. pol. 19. stol. uskutečnili vnitřní úpravy zámku i regotizaci celého objektu stavitelem B. Gruberem, kdy zámek dostal svůj dnešní vzhled. Rod zde sídlil až do roku 1945, kdy přešel zámek do vlastnictví státu. V roce 1991 však byl v restituci navrácen Hildprandtům, kteří pokračují i nyní v jeho rozsáhlé rekonstrukci. Z dřívější obory byl upraven velký anglický park, který je celoročně přístupný návštěvníkům, a kde můžeme vidět stádo daňků skvrnitých. Pod staletými stromy jsou dosud uchovány sejpy - zbytky po pradávném rýžování zlata. Zámecká expozice Expozice zámku Blatná nám nabízí pracovnu Jana Evangelisty Purkyně, který zde působil jako domácí učitel Františka Hildprandta, Lovecký salón, Empírový salon, rodinnou galerii, soukromou sbírku z Etiopie i prohlídku „Zelené světnice“ ve věži s nástěnnými malbami z konce 15. stol. Většina místnosti na prohlídkové trase, včetně obrazárny a jídelny, je vybavena nábytkem z 19. století. V okolí Blatné můžete navštívit celou řadu zajímavostí, jako například lom Paštiky, rozhlednu Pětnice u Záboří, rozlehlou tvrz Tchořovice, zámek Lnáře nebo tvrz Kadov. Ubytovat se můžete v Blatné.

Původní kostel zřejmě dřevěný byl postaven ve Vranově jako vděk za uzdravení Viléma moravského zemského maršála. V kostele byla umístěna soška Panny Marie z lipového dřeva. V letech 1617-1633 byl vystavěn dnešní nový monumentální chrám, iniciátor byl Maxmilián z Lichtensteina. Současně s tím byl v letech 1626-1633 při chrámu vystavěn klášter pro řád Nejmenších bratří sv. Františka z Pauly – paulánů. Za josefínských reforem byl klášter zrušen a zčásti pobořen. Z jeho cihel byla postavena kasárna v Brně-Cejlu. V roce 1992 se konal návrat paulánů, kteří zde budují duchovní centrum. Jednolodní barokní kostel s klasicizujícími prvky doplňují dvě věže. Interiér zdobí několik uměleckých děl od různých autorů a kostelní klenbu freska od Jana Jiřího Etgense. Hlavní oltář zdobí obraz Nejsvětější Trojice od malíře P. Trogera a soška Panny Marie Vranovské od neznámého francouzského řezbáře z počátku 16. století. Pod kostelem se nachází krypta rodu Lichtensteinů. Kromě zhruba 50 pochovaných členů rodu jsou zde i umístěna balzamovaná srdce manželek, které kvůli svému původu nemohly být pochovány vedle svých manželů.

Halda Terezie-Ema je jedinou kuželovitou haldou na Ostravsku. Typické kuželovité haldy souvisejí s hlubinou těžbou provozovanou na Ostravsku od poloviny 19. století aby zabíraly co nejmenší plochu. Vysoký podíl uhlí v hlušině a provzdušňování horniny vytvořilo podmínky ke samovznícení, což mělo velký vliv na znečištění ovzduší v celém ostravském regionu. Jejich likvidace je velmi náročná a zdlouhavá. Proto se od 50. Let 20. Století místo vysokých hald vytvářely ploché, tabulovité odvaly se záměrem vytvořit podmínky pro jejich případné další využití. Staré haldy představují dnes na Ostravsku výrazný krajinotvorný prvek. Odhaduje se, že obsahují dohromady až 226 mil. tun hlušiny. Na část těchto odvalů se začala přirozenou cestou opět navracet příroda. Tvořila se navážkou ze tří dolů Ema, Terezie a Trojice od konce 19. století až do roku 1960. Po prvních dvou z výše jmenovaných dolů, dostala své jméno. Po ukončení navážky dosahovala výšky 327 m.n.m., do dnešní doby poklesla o 12 m na 315 m.n.m. Její objem se odhaduje na 4 miliony m3. Halda je dodnes aktivní a prohořívající, což je ideální prostředí pro výskyt teplomilné flóry. I dnes lze najít místy na svazích sálající průduchy. Vrchol je pak částečně zalesněn převážně břízami a nejlepší výhled je směrem na centrum Ostravy.

Rozhledna na Sylvánském vrchu (414 m) na plzeňském Severním předměstí je jednou z možností jak se podívat na město piva z ptačí perspektivy. Rozhledna je jednou z mnoha, které vznikají pro potřeby mobilní komunikace. Jedná se o šedesát osm metrů vysoký typizovaný stožár Radiomobilu.  Tato výška dělá z rozhledny jednu z našich nejvyšších ocelových konstrukcí. Při jeho výstavbě, v roce 1999, si dali radní města Plzně podmínku, že tato věž musí být přístupná veřejnosti. Po dostavbě v roce 2001 započalo martyrium jednání o to, kdo bude provozovatelem rozhledny. Paradoxem bylo, že o to nejevilo zájem ani město ani Radiomobil. Do této roztržky vstoupil v roce 2003 soukromý podnikatel Alois Mach, který dokázal 30. 5. 2003 rozhlednu na vlastní náklady zpřístupnit veřejnosti. Od dubna 2006 zabezpečuje páteční a víkendové zpřístupnění během turistické sezóny plzeňské gymnázium Fr. Křižíka.