Do dnešní oblasti Police nad Metují přišel na počátku 13. století rajhradský mnich Jurik, který zde postavil poustevnu. Po jeho smrti sem přišel břevnovský mnich Vitalis a s několika dalšími bratry vystavěl dřevěnou kapli Panny Marie. V roce 1213 si vyprosil břevnovský opat Kuno u krále Přemysla Otakara I. dárování polického újezdu. Snad již za jeho působení zde vzniklo probošství, doložené v roce 1260. V letech 1255-94 proběhla výstavba kamenného klášterního kostela Panny Marie jehož součástí je dodnes dochovaný raně gotický portál. Na konci 13. století započal opat Bavor z Nečtin s výstavbou dormitáře a refektáře, postaven byl i třetí díl ambitu s obytnými prostory pro probošta, dokončen byl také kostel. V roce 1300 bylo probošství přepadeno a proto byl areál v roce 1306 obehnán zdí. Po založení broumovského kláštera začíná význam tohoto polického upadat. Za husitských bouří bylo probošství vypáleno a pobořeno. Z kostela zůstaly jen boční zdi a presbyterium. Další škody utrpěl při bojích o český trůn v druhé polovině 15. století. Po smrti krále Jiřího z Poděbrad získal Polici jeho syn kníže Jindřich Münsterberský. V roce 1488 vykoupil celé území opat Pavel. Po celé 16. století ohrožovaly klášter požáry. Při stavovském povstání se dostal pod správu direktorů, ale po bitvě na Bílé hoře se vrátil zpět břevnovským benediktinům. V roce 1709 bylo započato s přestavbou kláštera za účasti Pavla Ignáce Bayera. Autory dalších úprav byly Kryštof Dientzenhofer a jeho syn Kilián Ignác. K dalším přestavbám dochází v letech 1753-1757 (konvent) a v letech 1767-1772 (průčelní křídlo prelatury). Za reforem Josefa II. byl v roce 1786 klášter zrušen a majetek přešel do Náboženského fondu. Již v roce 1809 bylo panství a klášterní budovy opět navráceny benediktinům v jejichž vlastnictví zůstaly až do roku 1948. Pak zde bylo muzeum Policka, městská knihovna nebo i pohřební služba. Část kláštera byla přeměněna na byty pro občany města. V roce 2006 byl polický klášter vrácen řádu benediktinů, ale využití budov zatím (2010) zůstalo stejné. Konventní budovy jsou jednopatrové a obíhají kolem dvou obdélných budov. Místnosti jsou většinou plochostropé, největší „Laudonův sál“ pojmenovaný podle generála Giedona Ernsta Laudona (jenž v roce 1758 v klášteře pobýval) je zaklenut valeně s lunetami. Kostel Nanebevzetí Panny Marie je raně gotická trojlodní bazilika s pětiboce uzavřeným protáhlým presbyteriem. Stavěn byl v letech 1253-78 a dokončen v roce 1294. V letech 1894-95 byly provedeny novogotické úpravy týkající se zejména vnitřního zařízení a výmalby interiéru. Na jižní stěně presbyteria se dochovalo sedile s freskou Kristovy hlavy z doby kolem roku 1300. Na severní stěně pak hrotitý portál se zkoseným ostěním. Hlavní loď má barokně gotickou křížovou klenbu z roku 1716, boční lodi klenbu původní gotickou křížovou.

Malý téměř zaniklý židovský hřbitůvek je ukrytý na okraji lesa zhruba 100 m od silnice mezi obcemi Bosyně a Janova ves při lesní pěšině vedoucí od silnice mezi těmito obcemi směrem na Harasov.Hřbitov byl založen patrně v polovině 18. století. V současné době se na téměř zaniklém a zarostlém hřbitově nachází něco okolo 40 náhrobků. Nejstarší pochází zřejmě z období založení hřbitova. Nejmladší čitelný náhrobek je z roku 1886. Nic jiného se z hřbitova nedochovalo.

Zámek Petrohrad, okres Louny.

Soubor Českých korunovačních klenotů tvoří Svatováclavská koruna Karla IV. s pouzdrem a poduškou, královské žezlo s pouzdrem, královské jablko s pouzdrem a korunovační roucho (plášť zdobený hermelínem, pás, štola a tzv. manipul). Na základě ustanovení císaře Karla IV., od 19. století opět dodržovaného,mohou být České korunovační klenoty vystavovány vždy jen při výjimečných příležitostech a pouze na území Pražského hradu. Jsou trvale uloženy v Korunní komoře nad jižní předsíní katedrály sv. Víta, s výjimkou textilních součástí, které mají své místo v klimatizovaném depozitáři sbírek Pražského hradu. O vystavení korunovačních klenotů rozhoduje prezident republiky a k otevření Korunní komory se musí sejít sedm držitelů klíčů. Jsou jimi prezident republiky, předseda vlády, arcibiskup pražský, předseda Senátu, předseda Poslanecké sněmovny, probošt Metropolitní kapituly a primátor hlavního města Prahy. Při korunovacích českých králů byl užíván také ostatkový kříž, zvaný Korunovační, a obřadní korunovační meč, zvaný Svatováclavský. Oba předměty se obvykle vystavují společně s korunovačními klenoty, jsou ale součástí chrámového pokladu u sv. Víta. Po roce 1918, po vzniku Československé republiky, přestaly korunovační klenoty sloužit svému původnímu účelu, o to více však vzrostl jejich význam jako symbolů české samostatnosti a státnosti. Stalo se proto zvykem vystavovat je při významných historických výročích a mimořádných událostech.Ve 20. století se tak stalo devětkrát, letos jsou České korunovační klenoty vystaveny u příležitosti desátého výročí vzniku České republiky, volby nového prezidenta a osmdesátého pátého výročí založení Československé republiky. Současné zpřístupnění pro veřejnost je také motivováno dvěma státními svátky – Mistra Jana Husa a věrozvěstů Cyrila a Metoděje. SVATOVÁCLAVSKÁ KORUNANechal ji zhotovit Karel IV., který s ní byl jako první korunován na českého krále dne 2. září 1347. Ze stejné doby je i kožené pouzdro na korunu zdobené rytým dekorem. Koruna byla za života císařova několikrát upravována a doplňována o drahé kameny, které pro ni Karel IV. získal mezi lety 1374 až 1378. Koruna je vysoká 19 cm, váží 2 358,3 gramů, zdobí ji celkem 20 perel a 96 drahokamů, z nichž některé patří k největším na světě (rubelit, safíry, spinely, rubíny, smaragdy). Vrchol koruny tvoří zlatý křížek, v jehož středu je zasazena vzácná románská kamej. Čelenku ze zlata o ryzosti 21–22 karátů spojují dva půlkruhové příčné oblouky – tzv. kamary. K jejich výzdobě byly použity části zlatého opasku, který královně Blance z Valois věnoval francouzský král Karel Sličný. KRÁLOVSKÉ JABLKO A ŽEZLOStříbrné pozlacené žezlo a zlaté jablko, které patřily k původnímu gotickému „karlovskému“ souboru korunovačních klenotů, jsou dnes uloženy ve Vídni. Jejich jednoduchý tvar a absence drahých kamenů vedla zřejmě Habsburky k tomu, aby je nahradili insigniemi na pohled atraktivnějšími. Královské jablko a žezlo, které jsou dnes součástí Českých korunovačních klenotů, nechal zhotovit císař Ferdinand I. v letech 1532 až 1534.Královské jablko o ryzosti 18 karátů je vysoké 22 cm a váží 780 gramů. Sestává se ze dvou zploštělých polokoulí zdobených nízkým tepaným reliéfem s výjevy ze života Adamova a krále Davida. K výzdobě jablka bylo použito 6 spinelů, 8 safírů a 31 perel. Královské žezlo o ryzosti 18 karátů je 67 cm dlouhé a váží 1 013 gramů. Je složeno z několika částí zdobených cizelovaným a emailovým dekorem. Jednotlivé díly jsou spojeny prstenci, při rukojeti zvýrazněnými dvěma řadami perel. Žezlo vrcholí hlavicí ve tvaru květu osázenou drahými kameny a perlami. Je ozdobeno 4 safíry, 5 spinely a 62 perlami.KORUNOVAČNÍ ROUCHO ČESKÝCH KRÁLŮtvoří plášť zdobený hermelínem a vzadu prodloužený do vlečky, pás, štola a tzv. manipul. Početný soubor ceremoniálních rouch nechal pravděpodobně zhotovit Ferdinand II. ke své korunovaci českým králem v roce 1617 a římským císařem 1619. Korunovační plášť je zhotoven z luxusní hedvábné tkaniny protkávané zlatem a zdobený hermelínem. Je 312 cm široký a 236 cm dlouhý.ZLATÝ OSTATKOVÝ KŘÍŽbyl zhotoven po roce 1354. Již od počátku 16. století byl prokazatelně používán při korunovacích. Do kříže jsou vloženy vzácné ostatky Kristova umučení (dřevo kříže, trny, části houby, provazu a hřebu). Korpus kříže ze zlatého plechu je zdoben kamejemi, safíry a perlami.SVATOVÁCLAVSKÝ MEČbyl využíván při korunovaci jako součást slavnostního oděvu. V inventářích je připomínán již v roce 1333. Není to předmět z doby světcova života, nýbrž typická gotická zbraň. V horní části čepele je otvor, do kterého byl vložen ostatkový křížek, který se ovšem nedochoval.