Barokní zámek v Jetřichovicích stojí přímo uprostřed obce. Sídlo tvoří 2 části, starší barokní část je patrový obdélný objekt s mansardovou střechou a jižní novogotická dvoupatrová část má polygonální nárožní věž s cimbuřím a rizalitem na zahradním průčelí. Za zámkem je anglický park s barokními plastikami z 18. století. Historie zámku                 Vladykové z Jetřichovic jsou poprvé zmiňováni roku 1394, zdejší tvrz zde stávala až v 1. polovině 15. století. Na tvrzi sídlili Opršalové z Jetřichovic. Po roce 1500 prodal Jindřich Opršal tvrz, dvůr a ves Jetřichovice Bohuslavu Mitrovskému z Nemyšle na Mitrovicích. Zřejmě za Viléma Mitrovského byla tvrz přestavěna na malý barokní zámek. Roku 1700 nechal vystavět majitel zámku František Sezima v Jetřichovicích nedaleko zámecké zahrady kapli Bolestné Matky boží. Působení dr. Kaňky na zámku Poté vystřídalo panství různé majitele. Až od roku 1785 bylo sídlo v rychlém sledu pronajímáno. Posledním nájemcem a posléze i majitelem zámku byl dr. Jan N. Kaňka, který v Jetřichovicích založil školu v roce 1839. Ke starému zámku nechal v letech 1857 - 1859 přistavět podle návrhu prof. Josefa Niklasa nový zámek v anglickém a gotickém slohu s osmihrannou věží ozdobenou zubatým cimbuřím. Okolo zámku zřídil dr. Kaňka park a umístil zde několik pískovcových soch rázu Platzerova. Současná podoba kaple Bolesné P. Marie pochází také od dr. Kaňky, který ji nechal roku 1859 přestavět v románském slohu opět podle plánů prof. Niklase. Před oltářem byla zřízena hrobka, kde spočívá pan Jan N. Kaňka. Po dr. Kaňkovi byla majitelkou zámku jeho žena Vilemína Apt – Kaňková. Velkostatek v Jetřichovicích postoupila svému příbuznému generálu z Neuwirthů, no na zámku žila až do své smrti v roce 1899. Po dalším prodeji sídla pak celé Jetřichovice vykoupila Marie Milnerová a v roce 1923 došlo na základě pozemkové reformy k rozprodání více než 27 ha pozemků. V dalších letech se majitelé často střídali, až jej roku 1938 koupil Václav Zákostelna, architekt a stavitel v Praze, který věnoval velkou péči zvelebení zámku. V roce 1945 zakoupil velkostatek pan Karel Navrátil, kterému byl v červnu 1948 zestátněn. Od roku 1950 sloužil jako rodinná škola (děti bez rodičů) a to až do roku 2006. Zámek i ostatní budovy byly předmětem restituce a v současnosti je zámek v Jetřichovicích na prodej a není přístupný pro veřejnost. V okolí můžete navštívit malebnou přírodu v okolí Čertova břemena, jet si v zimě zasjezdovat na Javorovou skálu nebo zaběžkovat na upravené tratě u Monince. Za návštěvu stojí i cíl známého pochodu Praha - Prčice - Sedlec-Prčice. Za návštěvu stojí i vzdálenější zřícenina hradu Borotín. Ubytovat se můžete třeba v Sedleci-Prčicích.  

Výstavba vodního díla Skalka probíhala v letech 1962-1964. Jejím hlavním účelem je společně s VD Jesenice zlepšovat průtok v řece Ohři pro tepelné elektrárny, průmyslové podniky a zajišťovat minimální průtok v řece.Hráz nádrže je přímá, sypaná, kamenitá s návodním betonovým těsnícím pláštěm. Délka hráze v koruně je 115 m a šířka 4 m. Celková zatopená plocha činí 378 ha o objemu 19,555 mil. m3.V letech 1998-2000 byla v oblasti zavázání hráze do pravého břehu vybudován doplňkový bezpečnostní přeliv hrazený klapkou. Součástí VD je malá vodní elektrárna na pravém břehu obsahující dvě Kaplanovy turbíny o výkonu 2 x 350 kW.

V jihozápadním rohu Havlíčkova náměstí stojí pak budova nové radnice. Původně zde byla stará rychta zřízená ve 13. století. Od první poloviny 16. století až do roku 1836 tu fungoval městský pivovar. Objekt byl v minulosti hostincem i sídlem vojenské posádky. V roce 1891 prošel přestavbou na pseudobarokní radnici. V přízemí můžeme vidět síň sklenutou valeně s lunetami na centrální sloup. Objekt je sídlem městského úřadu a nachází se zde rovněž městské infocentrum.

Židovský hřbitov se nachází na jihovýchodním okraji obce. Od hlavní silnice je potřeba odbočit na Bohdašice a před kostelem sejít uličkou vlevo dolů. Na konci obce se pak dát vpravo po polní cestě a po cca 100 m se hřbitov nachází vpravo od cesty. Hřbitov byl založen nejpozději v první čtvrtině 18. století a pohřbívalo se zde až do 30. let 20. století. Za druhé světové války byl hřbitov zpustošen nacisty. Po válce se pak při rekonstrukci hřbitova vrátily pouze starší náhrobky. Dnes je plocha hřbitova 1.097 m2 zaplněna z necelé poloviny asi 49 náhrobky pocházející z let 1742-1893, většinou barokního a klasicistního typu. Na hřbitově je pochován mimo jiné 105-letý Mathias Kraus.