Židovský hřbitov v Hranicích je další vzpomínkou na existenci židovské komunity v tomto městečku. Najdeme ho v ulici Zborovské, severovýchodním směrem od synagogy. Je pravděpodobné, že byl založen v polovině 17. století, nejstarší náhrobek s čitelným nápisem je z roku 1686. K pohřbívání byl využíván až do roku 1956. Hřbitov sloužil k pohřbívání židů nejen z Hranic, ale i z Potštátska, Oderska, Novojičínska, Valašskomeziříčska a Vsetínska. Odhadem se na hřbitově v Hranicích uskutečnilo jen v průběhu 19. a 20. století přibližně 1000 pohřbů. Dochovalo se asi 676 stél, některé už jen jako torza. Je zde pohřben například bratr Sigmunda Freuda, Julius. V roce 1989 měl být hřbitov zdemolován městským úřadem, ale likvidace byla pozastavena.

Vinohradský hřbitov byl založen roku 1885 a měl tehdy jen 12 oddělení, poprvé se zde pohřbívalo 30.3.1885. Hřbitov byl za svoji existenci třikrát rozšířen. Uprostřed stojí novogotický kostel sv. Václava s arkádami z roku 1897 od arch. Antonína Turka se 14 arkádovými hrobkami po obou stranách (mj. je zde hrobka rodiny prezidenta Václava Havla). Hřbitov má dneska rozlohu 9,63 ha a podle údajů z roku 1999 je zde 930 hrobek, 16500 hrobů, 4500 urnových hrobů, 1850 kolumbárních schránek. Mají zde hroby mj. tito význační umělci a osobnosti: Jaroslav Foglar, Julius Fučík, Jiří Grossmann, Emil Hácha, Karel Hugo Hilar ( režisér, dramatik, básník ), Jan Kotěra, Stanislav Neumann, Jan a Theodor Pištěkovi, Jan Pivec, Karel Václav Rais, Jiří Šlitr, Jaroslav Štercl, Karel Štorch, Václav Trégl, Zikmund Winter, Josef Ženíšek a další.

Kostel sv. Máří Magdalény v Přední Kopanině patří mezi nejzajímavější pražské kostely. Jeho vznik se odhaduje na první polovinu 12. století, kdy zde byla původně postavena rotunda. V roce 1779 se zřítila původní klenba. Kostel byl stavebně upraven a obnoven až v letech 1852 – 1858 díky K. Wiensenfeldemovi. V rámci opravy kostela byla přistavěna boční loď a zvýšena jeho věž. Kostel stojí téměř ve středu kopaninského hřbitova. V jeho blízkosti proto byla postavena z bývalé jezuitské kaple márnice.Nejstarší písemná zmínka o kostele v Přední Kopanině pochází z roku 1285, ale svatyně je nesporně starší. V jádru románská rotunda s podkovovitou apsidou a hranolovitou věží z opukových kvádříků byla postavena v první polovině 12. století. Podle pověsti vznikla rotunda na místě, kde kněžna Libuše, ještě než se stala křesťankou, obětovala bohům. Když se pak nechala pokřtít, přeměnila prý tento pohanský chrámek v křesťanský. Po roce 1572 daroval císař Maxmilián Kopaninu jezuitům a ti obsadili faru duchovním svého řádu. V roce 1779 se zřítila část klenby, a zdálo se že tato starobylá památka zanikne. K záchraně přispěl penzionovaný rakouský císař a český král Ferdinand Dobrotivý. Kostel byl v roce 1853 opraven, vybudována dřevěná kupole, zvýšena věž, prolomena nová okna a na jižní straně dostavěna obdélná loď. Celková úprava kostela pak proběhla v první polovině 80. let 20. stol. 

Jeden ze dvou železničních přejezdů přes Nádražní ulici, severní, který umožňuje spojení mezi Smíchovským nádražím a Železničním mostem přes Vltavu.