Most přes Rokytku v Hloubětíně přemosťuje údolí Rokytky. Je součástí rychlostní komunikace, ulice Průmyslová, vedoucí z Hloubětína na jih na Malešice. Most byl uveden do provozu v roce 1985. Má dvanáct polí o rozpětí 24 – 36 m. Délka mostu je 392 m, šířka 19,94 m a výška 20 m. Most je určen pro automobilovou dopravu a pro pěší.

Mohutný od brdských hřebenů oddělený vrch (654 m.n.m.), který spisovatel Karel Sezima nazval jako „Olymp podbrdského kraje“ se nachází 6,5 km jihovýchodně od Hořovic. Vrch je směsicí různorodých nerostných vrstev, tvoří jej tvrdé žíly křemenců, železem prosycené diabasy, jinecké břidlice a jiné. Podle vnímajících lidí je to místo vyzařující silnou energii. Zajímavostí je, že je vrch pozorovatelný ze všech okolních kultovních hradišť jako Závist, Stradonice, Damil, Otmičská hora a také z příbramské Svaté Hory. Podle archeologických průzkumů se zdejší pravěké osídlení datuje do kultury knovízské nebo mladší doby bronzové. Pozůstatkem hradiště je dodnes patrný mohutný val o délce 3 km, který ohrazoval plochu o velikosti 56 ha. V severozápadním cípu pak menší val ohrazoval menší místo, zřejmě akropoli, která byla vyhrazena vládcům a bohům. Zde také kořenářky nacházely ty nejmocnější bylinky a dnes se tomuto místu říká Fabiánova zahrádka. Hradiště však bylo prý podle archeologů brzo opuštěno a jako důvod se uvádí nedostatek vody, přitom však hora je téměř jako houba a nachází se tu vcelku dost pramenů, většina z nich byla porušena až mnohem později při lámání kamene. Přesto však hradiště nemělo zřejmě příliš obytnou funkci, ale sloužilo jako místo strážní, pro zpracovatele bronzu a také jako poutní svatyně, něco jako dnešní příbramská Svatá Hora. Z tohoto důvodu se tu zejména v 19. století nacházelo mnoho rozličných bronzových předmětů. Bohužel většina jich skončila špatně, lidé je dávali na hraní svým dětem a nebo je kováři použili ke zušlechťování svých výrobků. V okolních muzejích se dochoval jen patrně zlomek toho co se zde našlo. Při lámání kamene bylo také objeveno v různých puklinách na devět tzv. „bronzových pokladů“. Poslední objev byl učiněn na jaře roku 1923, šlo o džbán s českými denáry. Dle legend je Plešivec nejen místem silné energie, ale také místem kde schází mnoho různých legendárních bytostí, ať již brdský Fabián, Hadí královna z Krkavčích hor, nebo za Svatojánské noci se tu rozhoří vatra a slétají čarodějnice k jedinému brdskému sabatu v roce. Na vrch vede turistická značka ze dvou úbočí vrchu, téměř vrcholová plošina nad bývalým lomem kde se lámal kámen, poskytuje dobrý výhled západním směrem na brdské vrcholy zatím stále vojenské újezdu, Hořovicko, částečně Příbramsko a další místa.

Římskokatolický kostel sv. Jiljí se nachází na svitavském hřbitově v západní části města. Přístupný je ze Hřbitovní ulice. Kostel sv. Jiljí byl založen litomyšlskými premonstráty v polovině 12. století a je tak nejstarší dochovanou stavbou ve Svitavách. Původně byl vystavěn v románském slohu, jak tomu nasvědčují některé architektonické prvky. Během doby byl několikrát přetavován, poslední přestavba z let 1679 – 1683 mu vtiskla nynější ranně barokní podobu. V roce 1726 prošly dalšími úpravami postranní kaple Svatého Mikuláše a Matky Boží Bolestné. V té době byla přistavěna i sakristie. Dnešní podoba věže kostela pochází z přelomu 16. a 17. století, kdy byla spojena s kostelem přístavbou vstupní síně. Věž stála původně před kostelem a sloužila jako zvonice. Zařízení kostela je z velké části barokní. Hlavní oltář pochází z roku 1684. Oltářní obraz s výjevem Sv. Jiljí uprostřed lovecké družiny byl namalován v roce 1742 svitavským malířem Ludvíkem Geisslerem. V presbytáři se nachází také oltář Nejsvětější Trojice z roku 1746 od svitavských umělců J. Jahla a J. Leikerta. Po stranách vítězného oblouku jsou umístěny dva rozvilinové oltáříky z konce 17. století. Na severní straně kostela se nachází kaple P. Marie Bolestné, nazývaná též Dušiček nebo Mrtvých, která je bohatě zdobena štukatérskou prací Baltazara Fontany. Kostel byl původně farním, ale z farních matrik se dovídáme, že v roce 1672 je kostel nazýván "starším farním kostelem". V roce 1781, kdy požár zcela zničil kostel Navštívení Panny Marie, se kostel sv. Jiljí se stává hlavním farním kostelem. V roce 1804 se stal kostelem hřbitovním. Kostel je přístupný v době pravidelných bohoslužeb v úterý od 18hod.

Vyhlídková skála Paličník, okres Liberec.