Městské opevnění bylo typickým rysem středověkého Krumlova, budovaného již od počátku 14. století. Důmyslný obranný systém města tvořily zdvojený pás hradební zdi, devět bran a několik bašt. Do dnešní doby se zachovala jen jedna brána (Budějovická), torzo hradební zdi při mostu Dr. E. Beneše a bašta z počátku 16. století v blízkosti bývalého panského pivovaru. Budovějovické bráně je věnováno samostatné heslo. Latránská brána stávala někde poblíž spojnice ulic Pivovarská a Latrán. Byla třípatrová, vysoká zhruba 24,5 m. Před bránou byl dřevěný padací most. Měla nízký a úzký průjezd což bránilo stále se zvyšujícímu provozu, v roce 1848 ji navíc poškodila povodeň a tak byla následně v letech 1848-52 zbořena. Druhá Latránská brána stávala při Lazebnickém mostu na straně Latránu. Byla jednopatrová a zbořena roku 1835 při rekonstrukci mostu. Mostecká brána (vnější), stávala při Lazebnickém mostu v Radniční ulici. Byla dvoupatrová a uvnitř se nacházel menší byt. Pro špatný stav byla v roce 1860 zbourána. O kousek dál stála ještě  druhá Mostecká brána (vnitřní). Dvoupatrová věžní stavba byla vysoká zhruba 18,5 m. I tato byla pro špatný stav zbourána, avšak o něco dříve v letech 1842-44. Obdobný systém jako u Mostecké brány byly vystavěny i Kájovské brány (v blízkosti dnešního mostu Dr. E.Beneše). Jedna stála přímo u mostu, byla třípatrová s nápadně vysokou střechou. Využívaná jako skladiště. Zbourána v roce 1860. Druhá stojící o kousek dál byla čtyřpatrová vysoká 24,5 m. V prvním patře se nacházel menší byt, přístupný vnějším schodištěm. Zbourána byla v roce 1842. Cestu od jihu střežila poslední brána zvaná Horní. Stávala na konci mostu mezi dnešními domy čp. 152 a 153 v Horní ulici. Byla nejvyšší městskou branou (31,5 m), na jejím vrcholku byl malý zvon, který odměřoval pracovní dobu horníkům nedaleko těžících stříbro. I když se jednalo o jednu z nejvýznamnějších bran, padla jako první v roce 1839. Poslední devátou bránou byla brána stojící v Široké ulici, o ní však nejsou zprávy.

Stanice Nebozízek je jednou ze tří zastávek Petřínské lanovky. Je prostřední stanicí, kde dochází míjení vozů lanové dráhy. Pod kolejovou dráhou je zde podchod umožňující cestujícím bezpečný pohyb.

Konvent augustiniánů poustevníků se nachází v severozápadní části centra města Domažlic. V jeho prostorách nyní sídlí Základní umělecká škola. Augustiniánský konvent s kostelem Nanebevzetí Panny Marie založil český král Přemysl Otakar II. nedlouho po vzniku samotného města během 60. let 13. století (fundace však pochází až od Václava II. a jeho manželky Judity z roku 1287). Krátce poté následovala výstavba klášterního areálu. V konventu se již roku 1315 konala provinciální kapitula a o dostavbě kostela máme zprávy z roku 1379, kdy bylo augustiniánům povoleno vybírat almužny na jeho dokončení. O několik let později přišlo s husitskými válkami roku 1420 vyplenění konventu s rozvrácením tamní komunity. Do Domažlic se řeholníci vrátili až po bitvě u Lipan (1434) a od té doby zde přebývali pouze v provizorních podmínkách mezi rozvalinami konventu, které v roce 1499 postihl požár. Roku 1530 opustil poslední augustinián Domažlice. O tři roky později dal Ferdinand I. klášterní jmění do zástavy městu. K obnově řeholní komunity došlo z rozhodnutí místodržícího Karla z Liechtensteina v dubnu 1621, přičemž město muselo vrátit augustiniánům majetek a obnovit budovu konventu, což se v úplnosti podařilo až v polovině 18. století. Poté se přistoupilo i k zásadnější přestavbě kostela, která trvala více než 60 let a byla zakončena vysvěcením stavby 18. listopadu 1832. Augustiniáni v Domažlicích působili až do roku 1950 kdy bylo jejich zdejší společenství násilně přerušeno komunistickým režimem. Ačkoli byl konvent řádu v roce 1990 vrácen zpět, řeholní život se obnovit prozatím nepodařilo. Objekt konventu prošel od té doby rekonstrukcí a v současnosti zde sídlí Základní umělecká škola. Čtyřkřídlá budova konventu se nachází na severní straně kostela Nanebevzetí Panny Marie. Nejvýstavnějším prostorem je v něm refektář, který zdobí nástropní malby Františka Julia Luxe zobrazující scény ze života sv. Tomáše z Villanovy a sv. Mikuláše Tolentinského z poloviny 18. století. Jednolodní kostel Nanebevzetí Panny Marie byl ve středověku vystavěn jako trojlodní, z něhož se do dnešních dnů zachovalo pouze zdivo kněžiště a část severní boční zdi. Současný stav reflektuje novověké úpravy s vnitřním zařízením z první poloviny 19. století. A.Š.

Sochu Amorka z bílého carrarského mramoru a nechala zbudovat císařovna Marie Terezie. Učinila tak na paměť Josefa Steplinga - autora matematických spisů, ředitele filozofských studií, organizátora astronomických a meteorologických pozorování v Klementinu. Stalo se tak roku 1780 a autorem je Ignác Platzera.