Původně stála až do 50. let 20. století na nejvyšším místě v obci dřevěná rozhledna. V roce 2005 byla společností T-mobile na vrchu Kanihůra u Bílova postavena nová telekomunikační věž, železobetonové tubusové konstrukce o výšce 62,3 metrů. Vyhlídkový ochoz se nachází ve výšce 26,2 metrů a vede na něj 137 schodů. Rozhledna byla zpřístupněna 18.5.2006. Z ochozu je výhled na Beskydy, Hostýnské vrchy, Oderské vrchy, Ostravsko, Starý Jičín, zámek Fulnek a další. Rozhledna je přístupná od května do října.

Sousoší je zhotoveno z hořického pískovce a znázorňuje postavu sv.Ivona jako duchovního soudce stojícího na straně chudých. Za postavou světce je matka s dítětem a postava starce. Dále je zde symbolická postava Spravedlnosti. Na podstavci sochy je reliéf znázorňující mši sv.Ivona na usmíření mezi matkou a synem.Sochu nechala zhotovit právnická fakulta University Karlovy v Praze.Autor: Matyáš Braun, 1711 (originál uložen v lapidáriu).Autor kopie: František Hergesel, 1908.

Velký a několik menších vodopádů se nachází v údolí západně od Karlovy Studánky při cestě na Praděd. Údolí jímž protéká Bílá Opava pramenící mezi Petrovými kameny a Pradědem, je dlouhé necelé 4 km. Spodní část se nachází ve výšce okolo 760 m.n.m., konec pak zhruba mezi 1300-1310 m.n.m. Střední a spodní část tvoří šedé až zelené břidlice a bílé či žlutavé křemence. Horní část je pak tvořena pradědskou rulou. Vše vzniklé z mořských usazenin prvohorního stáří. Průtok Opavy značně kolísá mezi 0,2 – 2 m3/s. V sušším období je průtok velmi nízký, při tání či přívalových deštích se dokáže velmi rychle zvednout. V roce 1997 při povodních se hladina zvedla místy až o tři metry. Jindy potok se změnil v dravou říčku, která odnesla všechny dřevěné lávky a mostky, které se zde nacházely a dokonce přemístila i některé vetší balvany. V horní části se nachází několik menších vodopádů a pak velký vodopád o výčce 7,9 m. V místech velkého vodopádu je možno spatřit tzv. „obří hrnce“ v Jeseníkách ojedinělý jev. Jde o prohlubně na rulových plotnách, v průměru velkých až několik decimetrů, jenž se vytvářely po staletí vířivým pohybem vody a vodou unášených kouskách hornin. V údolí kolem Bílé Opavy a přes vodopády vede turisticky značená cesta s naučnou stezkou. V místech kde se nacházejí vodopády je výstup trochu náročnější. Jinak je možno tuto část obejít po nenáročné turistické cestě.

Území bylo chráněným přírodním výtvorem vyhlášeno v roce 1982. Má rozlohu 34,07 ha a rozkládá se na území katastru Vinoře. Vyskytují se zde výchozy křídových pískovců. Porost tvoří převážně duby a mokřadní olšiny. Z vegetace zde dále nalezneme kosatec žlutý, dymnivky, lilii zlatohlavou, vstavače a další. Na území chráněné oblasti jsou také rybníky. Proto je místo hnízdištěm řady vodních ptáků.Zámecký park navazuje na jižní stranu vinořského zámku a přilehlého hospodářského dvora. Autorem původní barokní zahrady a přilehlé štěpnice, stejně jako zámku, dvora a vinořského kostela, byl kolem roku 1720 arch. F.M.Kaňka. K zahradě byla volně připojena jižním směrem se táhnoucí obora. Po polovině 18. století, kdy Černínové získali i sousední ves Satalice, dali v blízkém lese zřídit bažantnici spojenou s oborou a zámkem alejemi. V 19. století byla barokní zámecká zahrada i s přilehlou částí obory v údolí vinořského potoka proměněna na přírodně krajinářský park. Dnes je část tohoto parku, navazující na zahradní průčelí zámku, oplocena a je součástí zámeckého areálu, která slouží ministerstvu vnitra. Další úsek parku při potoce je neudržovaný a má charakter lesa a je volně přístupný. Od obory,v jejímž středu leží zatravněná plocha bývalého slovanského hradiště s valy a příkopy, jej dělí přirozená hradba pískovcových skalek.