Divadlo Pod Palmovkou se nachází v domě, kde původně byla restaurace. Divadlo zde vzniklo po přestavbě budovy koncem 19. století. V letech 1949 – 1990 se nazývalo divadlo S. K. Neumanna. Souměrný objekt se třemi pseudogotickými štíty a osmiosým hlavním průčelím má 4 nadzemní podlaží a podkroví. Tady sídlí divadlo pod Palmovkou. Dávným předchůdcem byl sál hostince u Deutschů. Libeňský hostinský František Deutsch byl majitelem nejen hostince ali jednopatrového domu. V sále svého hostince pak pořádal hudební a deklamační akademie. V roce 1892 získal divadelní koncesi Jan Hurt a usadil se sále hostince U Deutschů, který nechal upravit a renovovat. V restaurační zahradě nechal postavit letní dřevěnou divadelní arénu. Jevištní část byla vysoká 4,8 m, měla pevnou dřevěnou kostru pobitou prkny a střechu krytou lepenkou. Jeviště bylo postaveno 1,3 m nad úrovní hlediště na dřevěných kůlech. Kulisy se posunovaly v dřevěných drážkách a po železných kolejnicích, prospekty byly navinuty na dřevěných válcích. Dvoudílná opona se posouvala do stran. Diváků kteří seděli na železných zahradních židlích se sem vešlo na 280, celková kapacita pak až 450 diváků. Návštěvnost nebyla tak velká jak se původně očekávalo a tak se nájemci střídali. V roce 1899 musela dřevěná divadelní scéna ustoupit výstavbě činžovního domu. V sále hostince se hrálo divadlo dál a dá se říci že hraje dodnes i když v jiné podobě interiéru, například tam co je dnes foyer, byl dříve výčep. V roce 1920 začali v sále U Deutschů hrát místní ochotníci. Potom nadlouho zůstala Libeň bez vlastního divadla, neboť byl v sále zřízen fenomén tehdejší doby – biograf. V roce 1948 se skupina mladých herců, plných nadšení rozhodla založit nové divadlo na vysoké umělecké úrovni. Nejdříve působili v paláci Akropolis na Žižkově o rok později po zavření sálu z hygienických důvodů přešli sem do Libně do bývalého kinosálu který byl opět přestavěn na divadelní účely. Divadlo pak neslo více jak 40 let název Divadlo S.K.Neumanna. Po revoluci se změnil název divadla na současný Divadlo pod Palmovkou. V letech 1994-95 prošlo divadlo velkou rekonstrukcí. Opravena byla vstupní část, foyer a hlediště. Byla zabudována moderní vzduchotechnika a nové akustické panely, vyměněny byly všechny dveře, okna a lustry. Byla obnovena původní funkce skleněného světlíku ve stropě hlediště, umožňující provádět dopolední zkoušky za denního světla. Proveden byl bezbariérový přístup a sociální zařízení. To všechno poškodila povodeň v roce 2002. Divadlo patřilo k nejpostiženějším v metropoli. Pod vodou skončily sklady, kotelna, vzduchotechnika, šatny, předsálí, pokladna, klub a hlediště, kde se po opadnutí vody propadla podlaha. Škoda byla vyčíslena na zhruba 50 mil. korun. Nakonec se vše podařilo opravit a 14.3.2003 mohlo divadlo opět zahájit svůj provoz.

Okolí Uherského Hradiště je na rozhledny velmi bohaté. Jsou tu hned tři. Ta která stojí u Hradčovic na úpatí vrchu Kamenná (304 m.n.m.) je nejmladší. Jedná se o lehkou vyhlídku na trubkovém stožáru, sloužící návštěvníkům od roku 2001. Tehdy ji zde postavila společnost Český mobil. Rozhlednu, podobně elegantně vypadající konstrukce, můžeme vidět i na Mackově hoře u Nového Strašecí či v Pětnici u Záboří na Blatensku. Celková výše věže činí 35 metrů. Ochoz je umístěn ve výšce 18 metrů a dostanete se na něj po 99 točitých schodech. Budete odměněni výhledem na Uherský Brod a hřeben Bílých Karpat. Rozhledna je volně přístupná po celý rok.

Rozsáhlé zříceniny zajímavého skalního hradu Valečov jsou jednou z dominant západní části Českého ráje. Jeho charakteristická silueta na pískovcových skalách u obce Boseň náleží k dominantám okolí Mužského. Valečov je spíše výjimkou mezi názvy hradů v Českém ráji, neboť většina tehdejších hradů nese název německý. Páni na Valečově Přesná doba založení hradu není známa. První písemné zprávy o jeho majitelích jsou z let 1316 – 1318, takže pravděpodobně jeho zakladateli byli místní šlechtici, kteří jméno hradu užívali ve svém predikátu. Hrad byl v té době pravděpodobně jen dřevěný a z části vytesaný do skály. Nejznámější příslušníky tohoto rodu představují Bernard a Bartoš z Valečova, významní husitští hejtmané a přátelé Jana Žižky z Trocnova. Nejkritičtější okamžiky přišly pro Valečov roku 1439. Tehdy se jej lstí a zradou zmocnil Jindřich z Vartemberka a Valečov byl vypálen. Valečov byl v rozvalinách až do pol. 15. stol., kdy jej Vaněk z Valečova, královský úředník Jiřího z Poděbrad, znovu vybudoval a řádně opevnil. V té doby bylo také vybudované podhradí s kamennými hradbami a hospodářskými budovami. Předhradí sloužilo jako zimoviště vojska. Páni z Valečova zde sídlili až do vymření rodu v roce 1481 a poté hrad rychle střídal majitele.  V 16. století byl hrad dokonce rozdělen mezi dva majitele. Bylo to po smrti Jiřího Vančury z Řehnic, kdy bylo panství i hrad rozděleno mezi jeho syny Hynka a Zikmunda. Rozdělením vznikly z kdysi celistvého hradního komplexu dvě torza s podstatně menší možností využití. Palácové jádro ztratilo svůj pevnostní charakter a hrad sloužil jako přechodné sídlo panstva a sídlo správy obou částí panství. Tento stav trval i za dalších majitelů Kapounů ze Svojkova, jímž hrad roku 1622 císař zkonfiskoval. Tímto aktem Valečov ztratil rezidenční funkci, známý vojevůdce Albrecht z Valdštejna ho pak připojil k nedalekému Mnichovu Hradišti.  Poté hrad pustl a sloužil jako obydlí chudiny a zdroj levného stavebního materiálu.  Poslední obyvatelé skalních bytů na Valečově se museli vystěhovat na základě nařízení c. k. okresního hejtmanství v Mnichově Hradišti z 5. října 1892. Největší skalní hrad Pro stavbu hradu bylo výhodně využito přírodní konfigurace pískovcových skalních útvarů.  Kromě jádra a dvou předhradí k němu náležela ještě zvláštní, rozsáhlá opevněná část s množstvím obytných objektů, z velké části vytesaných v měkké skále.  Tyto pukliny sloužily také jako pomocné prostory - vinné, pivní a chlební sklepy, kuchyně a komunikace. Valečov s tak představuje nejrozsáhlejší a nejkomplikovanější skalní hrad v Čechách, doplněný i o zděnou zástavbu. Jeho jádro, přes nesporné ovlivnění jedinečnou terénní situací, zjevně navazuje na hrady s palácem jako hlavní obrannou a obytnou stavbou. Valečov se nachází na Zlaté stezce Českého ráje a jeho návštěvu lze spojit s nedalekým zámkem Mnichovo Hradiště či s dalším velmi zajímavým skalním hradem Drábské Světničky. Ubytování jistě najdete v Mnichově Hradišti.

Staroměstský jez leží mezi Kampou a Novotného lávkou. Je nejstarším jezem v Praze, vznikl již ve 13. století a také jediným, který si zachoval původní vzhled a tvar. Jen původní konstrukce byla dřevěná s kamennou výplní. Jez zajišťoval vodu pro pohon Sovových mlýnů na Kampě, pro Staroměstské mlýny a také pro napájení vodního náhonu Čertoka. Délka jezu je 321 m, ploha zdrže je 24,823 ha a objem zadržené vody činí 607 957,5 m3. Uprostřed jezu je propusť pro vory široká 12 m. Název jezu je odvozen od Staroměstských mlýnů.