Kotulova dřevěnka je jednou z mnoha expozic Muzea Těšínska se sídlem v Českém Těšíně. Tento objekt byl po náročných adaptačních pracích zpřístupněn veřejnosti poprvé v roce 1979 jako expozice lidové bytové kultury na přelomu 19. a 20. století. Kotulova chalupa na dnešní Hálkově ulici v Havířově, byla spolu s areálem přilehlé zahrady při moderní zástavbě města záměrně zachována jako ukázka původní vesnické zástavby. Takovéto a podobné stavby, byly pro Těšínsko typické v období od konce 18. až do konce 19. století. Budova prezentuje bytový standart středně zámožného chalupníka, přičemž poslední generace majitelů se věnovaly zemědělství již jen částečně a hlavní zdroj výdělku nalézali v okolních průmyslových podnicích nebo dolech. Uváděné datum výstavby této chalupy rok 1781, je nutno brát s určitou rezervou. Prvním majitelem a snad také stavitelem budovy byl jistý Folwarczny, jehož jméno najdeme vyryté v trámu u dveří. Koupí se dům stal majetkem rodiny Kotulů, jejichž potomci zde bydleli až do roku 1975. Říká se jí Kotulova dřevěnka, a to podle rodu, který chaloupku vlastnil nejdéle. Dnes funguje jako muzejní expozice a my se podíváme na to, jakže to byli naši předkové důvtipní a důmyslní, jaký komfort si dokázali vymyslet a vyrobit dvě stě let před námi.Tato chalupa obdélně čtvercového půdorysu stojí na omítnuté podezdívce z lomeného kamene a cihel. Některé části vnitřních stěn, komín a pec jsou zděné a omítnuté, ostatní části jsou roubené ze středně silných jen málo opracovaných kmenů. Spáry jsou těsněné suchým mechem. Sedlová střecha je pokrytá slaměnými došky. Plochy štítů jsou hladké bez ozdob. Podle půdorysní dispozice se jedná o trojdílný, komorový dům. To znamená, že střední chodba, ve které najdeme pec na pečení chleba a schodiště na půdu, rozděluje budovu na dvě části, z nichž každá má jednu větší a jednu menší místnost.Vybavení jizby bylo jednoduché. V jizbě se vařilo, spalo a pracovalo, sloužila jako skladovací prostor pro různé pracovní nářadí. Pec stávala zpravidla po levé straně dveří ze síně. V protějším rohu byl umístěn stůl a rohové lavice na spaní s posuvnými opěradly. V rohu nad stolem visely svaté obrázky z pouti, rodinné fotografie apod. Někdy zde také visela rohová malovaná skříňka, kde se ukládaly rodinné cennosti (dokumenty, kupní smlouvy, peníze, kancionály). Všichni obyvatelé mimo svobodných spávali v jizbě. Dospělí a děti na lavicích u pece nebo přímo na peci, hospodář a hospodyně na posteli v komoře. Mládež spávala v létě na seníku nebo na půdě. Pracovní nářadí, drobné předměty k běžnému dennímu použití se uskladňovaly na půdě nebo v komoře a síni. V komoře také stávala malovaná truhla, skříň na šaty a později další postel. Jednotlivé místnosti ztratily v průběhu let svoji původní funkci a upravovaly se podle místních podmínek. Pro svou osobní spotřebu se pěstovaly v zahrádce zelenina, luštěniny a ovoce. Bylo to především zelí, fazole, hrách, boby, česnek, cibule, okurky, mrkev a petržel. Z ovocných druhů převládaly jablka, hrušky a švestky. Téměř v každé usedlosti chovali krávu nebo kozu a ovce. Koně vlastnili pouze na větších statcích a chovali je pro zápřah. Z drobného domácího zvířectva se chovaly slepice, husy, prasata, od konce 19. století i králíci. Na poli se pěstovaly brambory, žito, pšenice a oves. Tradiční formy zemědělství se udržely i přes bouřlivý průmyslový rozvoje regionu až do počátku 20. století. V zahradním areálu je funkční větrný mlýnek „viatrak“, který sloužil především ke šrotování obilí. Ve zděné stodole s chlévem jsou vystavena různá zemědělská nářadí. Obnovena je také tradiční zeleninová zahrádka s plodinami, které se na Těšínsku pěstovaly. Muzeum v areálu pořádá pro veřejnost různé akce např.: setkání se starými řemesly (ukázka výroby dřevěné plastiky, paličkování, výroba košíků, zdobení medového pečiva, výroba sýrů apod.)

Vznik poutního místa sahá do první poloviny 16. století. Tehdy se objevily legendy važící se k balvanu rozděleném na dvě části. Prý se tu zjevila pastýřům Panna Maria obklopená nebeskou září doprovázená anděly. Ti prý také rozdělili kámen na dvě části a mezera se prý zvětšuje. Až ji projede vůz se senem nastane podle legendy konec světa. Tyto a další legendy vedly v 17. století k založení zdejšího poutního místa. Roku 1653 byla zbudována za příspění českokrumlovských klarisek nad posvátným kamenem menší jednoduchá kaple, která však záhy nestačila přívalu poutníků. Proto byla v roce 1655 zbudován menší poutní kostel Panny Marie Sněžné což je dnešní presbytář a kněžiště. Později byla přibudována ještě rozlehlá chrámová loď s věží. Autorem této stavby, která vznikla do první poloviny 18. století byl Antonín Erhard Martinelli. Souběžně s kostelem vznikl i menší klášter klarisek přiléhající ke kostelu od východu. Sestával se ze tří ramen ambitu a jednopatrové budovy s celami. Za císaře Josefa II. byl zrušen řád českokrumlovských klarisek a zdejší poutní místo na několik let uzavřeno. O něco později jeho správu převzali cisterciáti z Vyššího Brodu. Ve 40. letech 19. století byli pověřeni správou redemptoristé, které roku 1895 vystřídala kongregace bratří Nejsvětější Svátosti z Českých Budějovic. Redemptoristé se vrátili roku 1924 a zůstali až do roku 1949. Tehdy se poutní místo ocitlo v pohraničním pásmu a začala naprostá devastace. Během 70. let zcela zanikly klášterní budovy. Kostel byl devastován. Věž využívána pohraničníky jako pozorovatelna, kostel pak jako skladiště či dokonce stáj pro ovce. Až po revoluci díky darům zdejších rodáků a za přispění hejtmana Horního Rakouska mohla být započata rekonstrukce, ukončená v roce 1993. Zachránit se však podařilo již jen poutní kostel. Kostel je barokní, jednolodní s trojboce zakončeným kněžištěm. Na východní straně se nachází sakristie a dále pak trojboká kaple s posvatným kamenem. Na západní straně je situována hranolová věž. Vnitřní prostor je sklenut valenou klenbou s výsečemi. Původní barokní zařízení se bohužel nedochovalo. Kousek dál od kostela se nachází kaple s pramenem, který má podle legendy léčivé účinky.

Výrazné zříceniny tvrze Vyšehořovice se nacházejí v blízkosti centra stejnojmenné obce, ležící v polovině cesty mezi Čelákovicemi a Úvaly. Již ve 12. století získala vyšehradská kapitula od knížete Soběslava ve vsi Vyšehořovice popluží. V průběhu 13. století je ve vsi zmiňováno několik dalších popluží, z nichž několik náleželo pod vliv pražské kapituly. Vyšehradská kapitula není v tu dobu ve Vyšehořovicích v pramenech zmiňována. Historie tvrze Tvrz nechal na počátku 15. století postavit Vilém z Rožmitálu, kanovník vyšehradské kapituly. V pramenech jako stavitel není zmiňován, ale dokládá to dnes již ze stěny nad vchodem do tvrze snesená erbovní deska s rožmitálským erbem, která je uložena mimo tvrz. K dispozici měl Vilém prvotřídní řemeslníky a kvalitní materiál, proto byla tvrz velmi výstavná. První písemná zmínka o tvrzi pochází až z roku 1456. Do roku 1524, kdy byla připojena k Přerovu nad Labem, jehož majiteli bylo Staré a Nové Město pražské, sloužila tvrz obytným účelům. V roce 1527 při dělení majetku Vyšehořovice získalo Nové Město pražské. Ovšem již v roce 1547 pro účast ve stavovském povstání o ně přišlo. Vyšehořovice pak jako konfiskát připadly královské komoře. Po důkladné přestavbě v druhé polovině 16. století tvrz sloužila přibližně po jedno století jako sýpka. V 18. a 19. století nebyla tvrz již udržována a pomalu pustla. Podoba tvrze Tvrz stojí na nejvyšším místě jádra vesnice. Hradba již od počátku vymezovala pro areál tvrze čtvercový půdorys. Obsahovala v sobě trojprostorový palác, věž a vstupní stavení, jímž vedla na jihovýchodní straně hradby brána do areálu. V druhé polovině 16. století při přestavbě na sýpku byla obvodová hradba ukončena atikou a k hradbě byly na volná místa přistavěny další budovy s pultovými střechami. Dnes se z tvrze dochovaly mohutné zříceniny, gotická věž zcela zanikla, z ostatních objektů stojí zdi někdy až do původní výše. V roce 1991 se prolomila hradba v jihovýchodním nároží. Areál tvrze není volně přístupný. Další výlet odsud můžete podniknout do Městského muzea v Čelákovicích nebo navštívit krásný rebnesanční zámek Přerov nad Labem. Zde stojí za vidění i skanzen. Ubytovat se můžete v Mochově nebo v Jirnech. M.K.

Pozoruhodné technické dílo se nachází zhruba 3 km jihozápadním směrem od Stráže pod Ralskem. Průrva Ploučnice je vlastně podzemním náhonem bývalého hamru. Do průrvy je svedena říčka Ploučnice, která nejprve protéká asi 50 m mezi vysokými pískovcovými stěnami a potom se vnořuje do tunelu, krátce nato se vynořuje v otevřené propadlině aby se pak opět vnořila do dlkouhého tunelu vysokého cca 6 m. Celková délka náhonu je cca 150 m. V 19. století zde místní mlynář vozil průrvou zájemce o tuto památku za svitu louče.