Na tomto místě stály od nepanšti krámky sahající až na samý malostranský začátek mostu. Autorem je Josef Kamil Böhm, který sochu vyhotovil roku 1859 za Klárova ústavu slepců v Praze. Socha vznikla na náklad Pavla Aloise Klára, syna zakladatele ústavu slepců, k 25. výročí jeho založení. Socha představuje postavu svatého Václava, který je pro svou mučednickou smrt od roku 935 symbolem českého vlastenectví a nezávislosti. Je také patronem vinařů a výrobců piva

Polláková Valerie, setra spisovatele Franze Kafky. Usmrcena německými okupanty. Pamětní deska je umístěna na Novém židovském hřbitově na Olšanech, na rodiném hrobě. Hrob je také uctíván jako místo posledního odpočinku spisovatele Franze Kafky, kterého také usmrtili němečtí okupanti.

Jediná dochovaná brána městského opevnění byla vystavěna současně s opevněním ve druhé polovině 13. století. Po požárech v letech 1652 a 1799 prošla proměnou. Ve třetí čtvrtině 19. století byl zřízen přístavek se schody do prvního patra. V roce 1882 byla upravena na vodárnu a takto sloužila až do roku 1930. Přitom v letech 1916-1920 byla rekonstruována architektem Kamilem Hilbertem. Dnes se zde nachází Galerie ve věži, kavárna a čajovna a z posledního pátého patra je možno podívat se na město. Nicméně lepší vyhlídku poskytuje gotická věž kostela sv. Petra a Pavla, která je rovněž přístupná veřejnosti.

Autorem sochy je Ferdinand Maxmilián Brokof, zhotovil ji roku 1712 na objednávku hraběte Remedia Františka Thuna. Také toto sousoší se při povodni roku 1890 zřítilo do Vltavy, ale bylo vyloveno a vráceno na své původní místo. Ve velkoleposti provedení jde o jedno z nejvýznamnějších sousoší mostu a představuje velmi dramatickou kompozici. Jsou zde sv. Vincenc, pocházející z bohaté valencijské rodiny Ferrero, který působil v 17.století mezi francouzskou venkovskou chudinou a pařížskými galejníky. Byl vzýván jako ochránce pokrývačů a také koní a jako pomocník ke šťastnému manželství a klidné smrti. Druhou postavou je český patron sv. Prokop, který založil roku 1032 Sázavský klášter. Sv. Vincenc křísí nebožtíka v rakvi a se zdviženou rukou vyhání ďábla z posedlého člověka. Sv. Prokop odstrkuje berlou satana. Originálně je také vyřešen podstavec, který je zaplněný reliéfy a postavami, které se vážou k životu obou světců. Je zde poprsí Saracéna a Žida, obrácených sv. Vincencem ke křesťanství, a plačícího démona, spoutaného sv. Prokopem. Reliéfy zobrazují Poslední soud a Orání sv. Prokopa s čertem. Na jejich činnost upomínají i četné nápisy na sousoší. Jsou zde 8 000 SARACENOS AD FIDEM CATHOLICAM - 8 000 pohanů k víře katolické, 70 DAEMONES DOMUIT - 70 ďáblů zkrotil a 2 500 IUDAEOS AD CHRISTUM - 2 500 židů ke Kristu.