Jeskyně Blanických rytířů nazývaná také jako Moravský Blaník se nachází při silnici spojující Rudku s Kunštátem. Nenápadná jeskyně zhmotňující legendu o sv. Václavu se ukrývá ve svahu vrchu Milenka. Její vznik je spjat se dvěma osobami, samouckým sochařem Stanislavem Rolínkem a zcestovalým řezníkem a uzenářem a později i starostou Kunštátu, Františkem Burianem. Stanislav Rolínek narozený roku 1902 byl plachým čalounickým tovaryšem, který trpěl tuberkolózou, ale byl velmi nadaný. Svým výtvorem sousoší Jana Husa, Jana Žižky a Prokopa Holého který vytesal jen pomocí hasičské sekyrky a nůžek na úpatí vrchu Velký Chlum nedaleko Boskovic na sebe upoutal pozornost. Ujal se ho právě František Burian, který zde nedaleko Rudky u Kunštátu zakoupil zdejší skalnaté pozemky na vrchu Milenka. Jako první dílo ale nevznikla jeskyně nýbrž dnes již neexistující největší socha prvního československého prezidenta T.G.Masaryka. Rolínek ji vytesal z jednoho kusu kamene během 6,5 měsíců!! Socha vážící asi 600 tun měla na výšku 10,5 m, přičemž jen hlava měla výšku 1,68 (zprvu ji tesal podle poštovní známky), klobouk v průměru 85 cm a rozpětí ramen činilo 3,5 m. Slavnostní odhalení proběhlo na 10. výročí vzniku samostatné republiky (28.10.1928) a zúčastnilo se ho desetitisíce lidí. Následný rok (1929) začíná vznikat jeskyně. Bohužel roku 1931 Rolínek umírá ve svých 29 letech. Stihl jen vytesat lva a sochu sv. Václava. Zbývající dodnes existující i neexistující sochy pak spolu se svými pomocníky vytváří František Burian. Do druhé světové války se ještě stihne osázet na 9.000 m2 různými dřevinami a postavit zděnou rozhlednu na vrchu Milenka. Pak přichází okupace německými vojsky a druhá světová válka. Burian se pokouší sochu Masaryka ukrýt. Obezdí ji a hlavu skryje jakousi provizorní dřevěnou chatkou. Bohužel marně, socha nakonec musí být roku 1941 rozřezána a když se nepodaří ukrýt ani její části, je téměř zcela zničena (zůstaly jen boty). Stejně tak musí být zničení legionáři v jeskyni. To už je na Buriana moc a nedožije se ani osvobození, roku 1943 umírá. Za komunistického režimu nebyla této památce věnována přílišná pozornost, tedy aspoň ta pozitivní. V roce 1962 musely být dokonce průvodkyní z ideologického hlediska zničeny trpaslíci v malé jeskňce, kterou tesal sám Burian. Po revoluci byla památka navrácena Burianově vnučce Zdeňce Popelkové a jeskyňka se sedmi trpaslíky byla obnovena. V současné době tak můžeme obdivovat asi zhruba 100 dlouhý jednoduchý labyrint vytesaný v pískovcovém podloží. Vchodu do jeskyně dominuje lev. Hned za vchodem sedí rytíř (strážce vrchu), následuje reliéf svatováclavské koruny střežená dvěma ozvrojenci. Při cestě do rytířského sálu se pak ještě prochází kolem sv. Václava na koni v nadživotní velikosti. Vrcholem jeskyně je pak zmíněný rytířský sál kde odpočívá 12 bojovníků. Za sálem byly ještě plánovány stáje, zbrojnice a chodba slavných, to se však již vzhledem k poměrům při okupaci nepodařilo vytvořit. Kromě toho je možno navštívit ještě síň legionářů (bohužel již bez sousoší) a jeskyňku sedmi trpaslíků se sněhurkou. Kolem jeskyně je možno navštívit ještě park a již zmíněnou Burianovu rozhlednu. Provoz jeskyně je celoroční.

Původní barokní kostel nechal postavit v roce 1680 francouzský šlechtic Jan Ludvík Radult de Souches a to na místě malé dřevěné kapličky. V roce 1701 převzali nad kostelem správu premonstráti z kláštera v Louce u Znojma. Tato správa zanikla při zrušení kláštera za císaře Josefa II. V roce 1885 pak vznikla samostatná farnost. Poutní místo pak začalo žít svým životem. O pět let později vznikla na zalesněném vrcholu za kostelem křížová cesta (dříve dřevěné zastavení později nahradily zděné). Velký rozkvět pro poutní místo znamenalo osmileté působení prof. Josefa Parmy po druhé světové válce. Za jeho dobu vzniklo úžasné dílo: byla opravena křížová cesta, vybudována lurdská jeskyně a založení Mariánské cesty pomocí 12 obrazů Mariánských poutních míst. V letech 1949-1953 proběhla dostavba kostela. Nejprve přistavěna nová loď a posléze i věž. Do nové průčelí byl vsazen raně barokní portál s rodovými znaky Souchesů a Ugartů, do niky nad portálem pak moderní skupultura Krista. V roce 1953 musí prof. Parma odejít. Za éry komunistického režimu není žádoucí rozvoj poutních míst, přesto sem však poutníci i v této době přicházejí. Po pádu režimu začíná nová epocha tohoto místa. V současné době je kostel v dobrém stavu a opravený. Za ním se pak nachází i dnes krásně upravené místo s lurdskou jeskyní a léčivým pramenem. Na zalesněném vršku pak křížová cesta zakončená kalvárií v podobě tří křížů a nedalekým Božím hrobem. Mezi jeskyní a křížovou cestou pak ještě najdeme Mariánskou cestu, kterou dnes zdobí již 50 obrazů Mariánských poutních míst z Česka, Slovenska a Rakouska.

Turistické informační centrum a Městská knihovna SečOtevírací doba sezóna: 8:30-12:00, 13:00-17:00mimo sezónu: po-pá 8:30-12:00, 13:00-16:30, so: 9:30-12:00

V Suchovršicích, kousek za Úpou se nachází dvě zajímavé dřevěné mostní stavby, přecházející řeku Úpu. Na okraji Suchovršic je to dřevěná lávka pro pěší postavená v roce 1942. Její stavbu si vynutila výstavba vilové čtvrti za řekou. Její délka je 25 m a šířka 1,5 m. Hřeben střechy s 27 krokvemi je 4,8 m nad mostovkou. Druhou mostní stavbou je dřevěný most převádějící přes Úpu silniční komunikaci Úpice-Trutnov. Zajímavá konstrukční mostní stavba dlouhá 26 m a široká 4 m pochází z roku 1912.