Letiště Kbely.

Na konci 80. let 19. století se rozhodl Carl Weisshuhn postavit v Žimrovicích továrnu na výrobu papíru. Pro přívod tolik potřebné vody chtěl zbudovat papírenský náhon. Kromě zdroje potřebné suroviny měl být přívodem vody pro výrobu elektrické energie a k dopravě další potřebné suroviny – dřeva. Tehdejší úředníci výstavbu náhonu hodnotili ve zdejším terénu jako nemožnou. Přesto Weisshuhn v roce 1889 začal spolu se svými syny s vyměřováním terénu a 24.5.1890 předal projekt, který byl úřadníky schválen a začaly práce na výstavbě kanálu. Náhon je dlouhý 3,5 km a začíná od řeky Moravice v prostoru pod zámkem v Hradci nad Moravicí. Na počátku jeho zprovoznění byl zalit povodňovou vlnou, zasypán bahnem, kamením a také poškozen, přesto byl hned opraven a v květnu 1891 uveden do provozu. Na trase se nachází dva akvadukty a tři tunely. Přístupný je ten první, 45 m dlouhý a 4 m široký, vykopaný ručně. Jinak přístupná je většina vedení náhonu. Náhon byl stavěn tzv. košíkářským způsobem. Do země byly zatrlučeny kůly, prostor mezi nimi vypleten proutím a nepropustnost zajistil udusaný jíl. Při ústí do papírny je náhon převýšen o 26 m nad řekou Moravicí. Dobře byl vymyšlen i způsob vykládání dřeva v papírně. Jeho sklad byl umístěn 10 m pod úrovní hladiny v náhonu, z něhož kulatina do skladu klouzala dřevěným korytem. Do něj se případně vkládaly i důmyslné vyhazovací zařízení, které poleno vyhodilo ven z koryta. Pro výrobu elektrické energie byly instalovány zpočátku Girardovy turbíny, které v roce 1926 nahradily Francisovy. Kanál i papírna je dodnes funkční, jen místo dřeva se dnes pro výrobu používá sběrového papíru. Při nedávných povodních v květnu 2010 byl kanál poškozen a je tak momentálně nefunkční, uvidíme jestli proběhne stejná blesková oprava jako při jeho zprovoznění v roce 1891.

V Podhradí nedaleko zříceniny hradu a bývalého zámku se nachází evangelický kostel Dobrého Pastýře. Zřejmě první evangelický kostel v tehdejším Rakousku-Uhersku. Dnešní raně barokní stavba byla vystavěna v roce 1682 na místě starší gotické svatyně pocházející z let 1470-1490. Jednolodní kostel s obdélnou lodí a hranolovou věží ukončenou polygonální horní částí, ukrývá dřevěný vnitřek, při jehož výstavbě nebylo použito jediného hřebíku, pouze dřevěné čepy a kolíky. Dřevěnou klenbu a strop pokrývá malba holdujících andělů od neznámého autora. Oltář z roku 1710 zdobí obrazy Křtu Páně a Poslední večeře Páně. Dále zde můžeme nalézt malovaný epitaf z roku 1682 a původní dřevěné lavice s označením jména nebo čísla věřícího.

Přízemní a z části jednopatrový dům je v jádru stěředověký. Jeho renesanční podobu překryla gotická úprava v 19. století. Dům upoutá zejména svým cimbuřím a nárožním renesančním arkýřem.