Vyhledávané turistické místo se nachází přibližně 5 km jihozápadně od Broumova. Je důležitou křižovatkou turistických cest v Broumovských stěnách, odedávna se nazývala „Polická hora“. Roku 1670 zde nechal opat Tomáš Sartorius postavit na skále dřevěný kříž s pozlacenou hvězdou. Tato plechová hvězda pocházela z tzv. „červené věže“ broumovského kláštera. Jméno „Polická hora“ vystřídal název Hvězda, který se používá dodnes. V roce 1855 zde byl postavena hostinec ve švýcarském stylu. Za druhé světové války, po odtržení Sudet byla chata nepřístupná a to až do 2.6.1945 kdy byla znovu otevřena. V červenci 1958 bylo na popud turistů z TJ Spartak Police nad Metují započato se rekonstrukcí polní cesty vedoucí z Hlavňova na Hvězdu a tak 5.7.1959 mohla být slavnostně otevřena nová asfaltová silnice. Turistická chata má svůj zdroj pitné vody zajištěn 102 metrů hlubokým geologickým vrtem, provedeným v roce 1962. Sem na Hvězdu se rád vracel spisovatel Alois Jirásek, který zde vzpomínal na svá studentská léta v broumovském klášterním gymnáziu a tudy chodíval domů do svého rodného Hronova. Kousek vedle turistické chaty stojí kaple Panny Marie Sněžné. Roku 1733 ji zde nechal opat Otmar Zinke na místě původně dřevěného kříže postavit podle návrhu stavitele K.I.Dientzenhofera. Stavba z tesaného pískovce dominující celému kraji má půdorys pěticípé hvězdy. Vedle ní pak byl ještě domeček pro poustevníka, který se o kapli staral. Na svátek Panny Marie se zde konaly slavné bohoslužby. V roce 1787 za císaře Josefa II. byla kaple zrušena a prodána polickému barvíři Josefu Theerovi k rozebrání na stavební kámen. Nový majitel strhl stěchu, odvezl oltáře a lavice. Kaple pak dál chátrala až  zůstaly jen základy a kamenný můstek. V té době ještě student Jan Rotter slíbil, že pokud se stane broumovským opatem, kapli nechá obnovit. To však ještě trvalo desítky let a torzo kaple tak bylo přístřeškem pro cestující přes Broumovské stěny. Až v roce 1854 splnil Jan Rotter svůj dávný slib a 5.8.1855 mohla být na svátek Panny Marie Sněžné kaple znovu vysvěcena teď již opatem Janem Nepomukem Rotterem. Mobiliář nové kaple dílem polického truhláře a kostelníka Kajetána Pejskara.

Chotkovy sady na západě navazují na Královskou zahradu a na východě na Letenské sady. Jižní část sousedí s Jelením příkopem, severní je ohrazena Mariánskými hradbami.Sady byly vybudovány v letech 1833 – 1841 v anglickém stylu a staly se prvními veřejnými sady v Praze. V letech 1887 – 1899 prostor upravil pražský zahradní architekt F. Thomayer.Chotkovy sady jsou součástí dlouhé „zahradní“ cesty vedoucí z Pražského hradu přes Královskou zahradu, Chotkovy sady a letenské sady do Holešovic. Jižní část sadů poskytuje krásný výhled na jižní část Prahy.Park nese pojmenování po hraběti Karlu Chotkovi.

Smetanovo nábřeží leží na pravém břehu Vltavy mezi mostem Legií a Křížovnickým náměstím. V době Karla IV. po nábřeží lemovala zeď, za níž žili rybáři a ještě v polovině 19. století byl v těchto místech porostlý písečný břeh Vltavy. Nábřeží bylo vybudováno v letech 1841 - 1845 po dokončení železné lávky, která přemosťovala Vltavu v místě dnešního Mánesova mostu. Jeho délka je cca 500 m. Původně se nazývalo jen Nábřeží nebo Staroměstské nábřeží. V roce 1894 bylo pojmenováno na Františkovo nábřeží, v roce 1919 na Masarykovo nábřeží. V době německé okupace se jmenovalo nejdříve, v letech 1940 – 1942, Vltavské nábřeží a v letech 1942 – 1945 Reinhard Heydrich Ufer. Po osvobození Československa od německé okupace, v letech 1945 – 1952, se opět jmenovalo Masarykovo nábřeží a od roku 1952 Smetanovo nábřeží. Nábřeží slouží automobilové a tramvajové dopravě a pro pěší. Poskytuje jedinečný pohled na panorama Pražského hradu.

Lipnická synagoga je nejvýznamnější stavbou židovské čtvrti, stojící v ulici Perštýnská. První zmínka o ní je sice z roku 1540, ale vybudována byla patrně s hradbami někdy ve 20. letech 16. století. Je nejstarší synagogou na Moravě a druhou nejstarší v České republice. Během staletí byla několikrát upravována, výrazná úprava co se týče velikosti proběhla v 70. letech 19. století. Svému účelu sloužila synagoga až do druhé světové války. Po ní zde bylo nakrátko skladiště. Poslední úprava v letech 1948-1950 na modlitebnu Církve Československé husitské setřela téměř zcela její původní výraz. V hlavním sále se dochovala gotická klenba o třech polích s cihlovými žebry.