Cheb je okresní město na západě Čech v Karlovarském kraji. Město Cheb leží na řece Ohři. V minulosti byl centrem oblasti Chebsko, které ale ne vždy bylo součástí Českého státu. Definitivně se jím stalo až v roce 1322. za vlády Jana Lucemburského. Chebské hradiště bylo osídleno již v 9. století Slovany. První zmínky o Chebu pocházejí z roku 1061 v souvislosti se stavbou kamenného hradu. Nechal jej postavit německý král Jindřich IV. jako součást opevnění hranice své říše. Ve středověku se Cheb stal městem, kde se dařilo řemeslníkům i obchodníkům. Poloha na pomezí Čech a Německa byla výhodná obchodně, horší už to však bylo s bezpečností. Velký průlom ve vývoji přineslo 12. století, kdy se Cheb dostal do rukou panujícího rodu německé říše Hohenštaufů. Nejznámější i nejvýznamnější z nich, císař Friedrich Barbarossa, učinil město opěrným bodem své mocenské politiky vůči českým zemím. Rostoucí císařská moc se odrazila ve stavbě velkolepé románské císařské rezidence, tzv. falce, která měla reprezentovat novou feudální moc. V době kdy se stal Cheb definitivní součástí Českého státu byl již městem a získal výsadní postavení samosprávného území s vlastním sněmem. Cheb se výrazně zapsal do dějin 25. února 1634 kdy zde byl během třicetileté války zavražděn generalissimus císařských vojsk, vévoda Albrecht z Valdštejna. Od druhé poloviny 17. století nastal prudký rozvoj města, které se postupně stalo významným turistickým cílem. Inspirovali se zde takoví velikáni jako Friderik Schiller či Johann Wolfgang Goethe.Cheb má velmi pěkné a zachovalé historické centrum. Dodnes se z císařské falce  Chebského hradu, zachovalo hradní opevnění s románskými pětidílnými okny, Černá věž a románsko-gotická kaple sv. Erharda a Uršuly. Dále je k vidění řada sakrálních staveb. Gotický kostel sv. Mikuláše a Alžběty, z původní románské stavby kolem 1220 jsou zachovány obě věže. Kostel byl goticky přestavěn v letech 1456 - 1476 na trojlodní halu, poškozené vrcholky věží byly barokně přestavěny roku 1746. Nejznámější historickou památkou v Chebu je Špalíček, malebná skupina jedenácti středověkých kupeckých domů na náměstí rozdělených Kramářskou uličkou. Dále je zde bývalý františkánský klášter, gotická stavba s kostelem a křížovou chodbou ze 13.-14. století a bývalý kostel sv. Kláry (dnes koncertní síň), barokní stavba z let 1708 - 1711, patrně od K. Dienzenhofera. Už v roce 1873 bylo ve městě založeno muzeum. Bylo založeno v Pachelbelově domě, tedy tam kde došlo k zavraždění Albrechta z Valdštejna.  To nabízí návštěvníkům nejen prohlídku místnosti, kde byl Albrecht z Valdštejna zavražděn, ale i uměleckořemeslné sbírky, výstavu chebského lidového nábytku a Valdštejnskou obrazárnu. Okolí Chebu nabízí i velmi krásnou přírodu a nestoje také atraktivní pro svou blízkost k třem hlavním lázeňským střediskům kraje.

Nejstarší památka Karlových Varů stojí zhruba 3 km od centra města v oblíbeném výletním parku. Dříve románský kostel sv. Linharta byl postaven v roce 1246. V té době byl darován Václavem I. řádů Křížovníků s červenou hvězdou. Kolem něj pak později vznikla středověká ves Obora, jenž neměla dlouhého trvání, kolem roku 1350 byly založeny Karlovy Vary a lidé přesídlili do pohodlnějšího města. Poslední zmínka je ze 16. století. Do dnešní doby se z této vsi dochovaly jen nepatrné zbytky v terénu a hlavně základy kostela sv. Linharta. V letech 1989-1992 provedlo karlovarské muzeum archeologický průzkum, který odkryl do té doby zarostlé zbytky kostela. K nejzajímavějším nálezům patřily kostrové pohřby v kostele, základy oltářů, zbytky podlah s původní dlažbou, desítky mincí a další předměty. V letech 1998-1999 byly zbytky kostela zakonzervovány a okolí pěkně upraveno. Nedaleko základů kostela se nachází restaurace s kavárnou Linhart, kterou měl v oblibě i československý prezident T.G.Masaryk. Nedaleko zříceniny kostela stojí kaplička zasvěcená také sv. Linhartovi. Podle historických pramenů z kláštera Teplá sem přišel poustevník Linhart až ze vzdálené Itálie, coby kajícný hříšník, který svou sobeckostí zavinil smrt nevinné dívky. Až do konce svého života žil zde a léčil termální vodou a bylinami nemocné lidi i zvířata.

Babiččino údolí je chráněné území a národní kulturní památka v okrese Náchod.

Na severním okraji města nedaleko silnice směřující k dálnici D1 stojí trojice železničních viaduktů o délce 430 m. První cihlový viadukt zde byl postaven na budované jednokolejné trati spojující Vídeň s Haličí. Dokončen 23.8.1844 měl 32 oblouků. Následné rozšíření o druhou kolej si vyžádalo v letech 1870-1872 vybudování druhého viaduktu. Poslední třetí na kterém se měla nacházet třetí a čtvrtá kolej začal být budován v letech 1916-1918, ale bylo přerušeno a třiceti olboukový viadukt byl dokončen až v červnu 1937. Druhou světovou válku přečkal pokudivu bez úhony ačkoliv se stal terčem bombardování a následně jej chtěli vyhodit do povětří i nacisté. V roce 2004 přestal být používán první nejstarší viadukt v souvislosti s budováním železničního koridoru. Stavba byla v roce 2007 prohlášena za kulturní památku. Výstavba viaduktů byla náročná, na starších viaduktech pracovalo na 2.500 osob. Pro 20 lidí se stavba stala osudnou, z toho 14 z nich zahynulo při zřícení jednoho z pilířů. Na nejnovějším viaduktu při první fázi pracovalo zase na 2.000 italských zajatců. V září 1918 se při stavbě jednoho pílíře zřítili a zahynuli dva italští dělníci. Na 21. pilíři je zhruba ve výšce sedmi metrů zachován nápis pravděpodně se jejich iniciálami. Podle vyprávění jsou zazděni jejich ostatky a kámen představuje jejich náhrobek.