Český režisér.

Přírodní památka Dutý kámen je přibližně 600 m dlouhý hřbítek vybíhající od silnice ze Cvikova do Kunratic přibližně 2 km východním směrem od Cvikova.Hřbet vystupuje 20-30 m nad okolní terén a je tvořen lokálně zpevněným křídovým pískovcem, proťatým po celé délce asi 3-4 m mocnou žílou třetihorní vyvřelé horniny, zvané polzenit. Jelikož tato žíla nevystupuje až na povrch byla zjištěna až v 70. letech 20. století při hloubení silničního zářezu. Již v 19. století byl Dutý kámen využíván k těžbě pískovce, což je patrné dodnes. Kámen ze zdejších lomů měl být použit i na stavbu cvikovského kostela sv. Alžběty. V jižní části hřbetu bylo v letech 1913-1914 kunratickou sekcí Horského spolku pro nejsevernější Čechy upraveno výletní místo. Vede sem upravená cesta se zbytky tesaných schodů, které vedou na vytesanou plošinku s kamenou lavicí, jejíž opěradlo zdobí reliéf koruny s dnes již téměř nečitelným názvem „Karolinenruh“. Kdysi odtud byl výhled, dnes tomu však brání vzrostlé stromy. V sousední skále je vyhloubena malá jeskyňka a za odpočívadlem vyčnívá nejvýznamnější skalní suk, nazývaný Vějíř nebo také Varhany. Skalní útvar je 2,5 m vysoký a je složený ze čtyř až šestibokých pískovcových sloupečků, širokých 2-5 cm a vysokých až 3 metry, které se směrem vzhůru vějířovitě rozvírají. Cesta pokračuje dále do prostranství vytvořeném lámáním pískovcových bloků. Do jedné ze stěn byl v roce 1913 vytesán reliéf hlavy s vavřínovým věncem. Autory jsou řídící učitel Karl Beckert a strážmistr Karl Bundesmann (také autoři skalního reliéfu na nedaleké Skále smrti). Jde o upomínku stého výročí úmrtí německého básníka Theodora Körnera. Reliéf ještě doplňují symboly lyry a meče což je název sbírky, která vyšla v roce 1814. Do skály za reliéfem je vytesané úzké schodiště, které vede na  vyhlídkové ploché temeno Širokého kamene s osmihranným kamenným stolem a lavicí. Kdysi na něm byla astronomicko-geografická orientační tabule, do dnešní doby z ní zbyly jen nepatrné zbytky. Na stole ještě dnes najdeme vytesaný eliptický medailon, údaje o místní odchylce od středoevropského času a o zeměpisné poloze místa. V sousedství vyhlídky je několik skal, z nichž ta nejvyšší se zajímavou dutinou v horní části, dostávala v minulosti díky lidské fantazii několik jmen: Zvon, jehla, Rytíř, Soví hlava, ale nejčastěji Dutý kámen a toto jméno pak postupně přešlo na celou tuto lokalitu. Celá lokalita Dutý kámen je pozoruhodná hlavně sloupkovým rozpadem pískovce, který je vidět na několika místech. Jejich vznik způsobila vyvřelá hornina, která sice nepronikla až k povrchu, ale horké plyny a páry, které její průnik doprovázely, stoupaly po puklinách vzhůru a zahřály okolní pískovec na vysokou teplotu. Při následném chladnutí došlo se zmenšováním objemu horniny ke vzniku trhlin a k rozpukání pískovce na tenké a svislé desky.Tam kde bylo zahřátí nejintenzivnější, byly tyto desky rozděleny ještě příčnými trhlinami na menší části a tam, kde bylo došlo v velkému zhuštění příčných trhlin, vznikly drobné čtyř až šestiboké pískovcové sloupečky. Sloupkové pískovce se nacházejí i na jiných místech, ale zde na Dutém kameni jsou nejlépe vyvinuté.Také v severní části hřebetu se nacházejí skály, některé užívané i horolezci. V jejich blízkosti se nachází 20 m dlouhá, nízká a částečně zasypaná puklinová jeskyně, nazývaná Ševcovská díra. Hlavní chodba se směrem dovnitř zužuje a po cca 7 metrech se větví na dvě nízké chodbičky, přičemž levá ústí do nevelké prostory, vysoké cca 2 metry. Traduje se že zde v roce 1905 žil jeden z barabů, pracující na dnes již zrušené trati ze Cvikova do Jablonného.

Pozdně renesanční a raně barokní sokolovský zámek se nachází ve středu města Sokolov v Karlovarském kraj. Historie zámku Na místě dnešního zámku stávala ještě ve 13. století vodní tvrz, kterou ve druhé polovině 15. století za dob Šliků nechali přestavět na pozdně gotický hrádek se čtyřmi věžemi. Po Bílé hoře bylo panství prodáno Nosticům, kteří sídlo přestavěli. Z této doby se nám dochovala také kašna na nádvoří. V roce 1618 na zámku pobýval i "zimní král" Fridrich Falcký. Již v roce 1648 byl zámek zničen švédským vojskem. Z tohoto důvodu se rozhodl jeho tehdejší majitel Jan Hartvik Nostic pro přestavbu na své sídlo. Na novém zámku pobýval taky císař Josef I. s chotí Vilemínou Amálií Brunšvickou v roce 1702. Pro další škody na zámku jej nechal hrabě Bedřich Nostic na počátku 19. století opravit v klasicistním stylu. Tento rod vlastnil zámek až do roku 1945. V roce 1945 v něm měl sídlo štáb americké armády, která osvobodila Sokolovsko připojené v roce 1938 k Německu. Od roku 1960 se v zámku nachází muzeum, koncipované jako Hornické muzeum Sokolovska a od roku 1984 jako Okresní muzeum v Sokolově se zaměřením na dějiny regionu, historii hornictví a na s nimi související geologii a ekologii. Můžeme zde vidět doklady k těžbě a zpracování rud, hutnictví, výrobu skla a porcelánu, produkce krajek a hudebních nástrojů. Tyto obory jsou dále doplněny o přírodu regionu, život lidí a etnografii. Poslední generální oprava byla provedena v letech 1993 – 1994. Od roku 2003 sídlí v zámku Krajské muzeum Sokolov a Městská knihovna Sokolov. Podoba zámku Zámek měl původně dvě brány a na věžích báně, obklopoval jej vodní příkop, park se sochami a obora s daňky a jeleny. V 18. století byla upravena zahrada kolem sídla ve francouzském stylu. Dnešní podoba zámku je z poslední klasicistní přestavby z roku 1805. Dnes zámek tvoří čtyřkřídlá budova s uzavřeným nádvořím a čtyřmi nárožními věžemi. Střed nádvoří zdobí kašna. Jeho severní věže jsou válcovité a jižní věže hranaté s okrouhlou spodní části. Na jižní straně můžeme vidět balkón s malým portálem. Nad hlavním portálem je erb J. H. Nostice a jeho druhé manželky Marie Eleonory Popelové z Lobkovic. Tipy na výlet U Sokolova najdete rozhlednu Hrad. Například můžete navštívit nedaleký novorománský zámeček Doubí, hrad Loket nebo Muzeum knižní vazby v Lokti. Ubytovat se můžete přímo v Sokolově.

Stavba vrcholné české pozdní gotiky v podobě kostela sv. Mikuláše se nachází v ulici Beneše z Loun. Dnešní stavba vyrostla na místě staršího kostela tehdy zasvěceného jako sv. Kříže, poprvé zmiňovaného v roce 1332 a v 80. letech přestavěna a zasvěcena na sv. Mikuláše. V roce 1517 vyhořela a na jejím místě vznikla v letech 1519-1538 dnešní nádherná pozdně gotická stavba, na které se podílel významnou měrou architekt Benedikt Ried. Koncem 19. století byla ještě novogoticky upravena Josefem Mockerem a následně Kamilem Hilbertem. Z původního vyhořelého kostela se zachovala jen dnešní 60 m vysoká masivní věž. Pozdně gotický kostel tvoří síňové trojlodí s krouženou klenbou a trojitou jehlancovou střechou. V interiéru se nachází cenný oltář od Jeronýma Kohla z let 1701-1706, pozdně gotická kazatelna (1540) a cínová křtitelnice (1518). Vstup do kostela je volný, na věž otevřenou celoročně se platí vstupné. Výstup se doporučuje, z ochozu je krásný výhled na město a zejména při dobrém počasí pak na nedaleké vrcholky Raná, Oblík, Stříbrník a jiné.