Do dnešní oblasti Police nad Metují přišel na počátku 13. století rajhradský mnich Jurik, který zde postavil poustevnu. Po jeho smrti sem přišel břevnovský mnich Vitalis a s několika dalšími bratry vystavěl dřevěnou kapli Panny Marie. V roce 1213 si vyprosil břevnovský opat Kuno u krále Přemysla Otakara I. dárování polického újezdu. Snad již za jeho působení zde vzniklo probošství, doložené v roce 1260. V letech 1255-94 proběhla výstavba kamenného klášterního kostela Panny Marie jehož součástí je dodnes dochovaný raně gotický portál. Na konci 13. století započal opat Bavor z Nečtin s výstavbou dormitáře a refektáře, postaven byl i třetí díl ambitu s obytnými prostory pro probošta, dokončen byl také kostel. V roce 1300 bylo probošství přepadeno a proto byl areál v roce 1306 obehnán zdí. Po založení broumovského kláštera začíná význam tohoto polického upadat. Za husitských bouří bylo probošství vypáleno a pobořeno. Z kostela zůstaly jen boční zdi a presbyterium. Další škody utrpěl při bojích o český trůn v druhé polovině 15. století. Po smrti krále Jiřího z Poděbrad získal Polici jeho syn kníže Jindřich Münsterberský. V roce 1488 vykoupil celé území opat Pavel. Po celé 16. století ohrožovaly klášter požáry. Při stavovském povstání se dostal pod správu direktorů, ale po bitvě na Bílé hoře se vrátil zpět břevnovským benediktinům. V roce 1709 bylo započato s přestavbou kláštera za účasti Pavla Ignáce Bayera. Autory dalších úprav byly Kryštof Dientzenhofer a jeho syn Kilián Ignác. K dalším přestavbám dochází v letech 1753-1757 (konvent) a v letech 1767-1772 (průčelní křídlo prelatury). Za reforem Josefa II. byl v roce 1786 klášter zrušen a majetek přešel do Náboženského fondu. Již v roce 1809 bylo panství a klášterní budovy opět navráceny benediktinům v jejichž vlastnictví zůstaly až do roku 1948. Pak zde bylo muzeum Policka, městská knihovna nebo i pohřební služba. Část kláštera byla přeměněna na byty pro občany města. V roce 2006 byl polický klášter vrácen řádu benediktinů, ale využití budov zatím (2010) zůstalo stejné. Konventní budovy jsou jednopatrové a obíhají kolem dvou obdélných budov. Místnosti jsou většinou plochostropé, největší „Laudonův sál“ pojmenovaný podle generála Giedona Ernsta Laudona (jenž v roce 1758 v klášteře pobýval) je zaklenut valeně s lunetami. Kostel Nanebevzetí Panny Marie je raně gotická trojlodní bazilika s pětiboce uzavřeným protáhlým presbyteriem. Stavěn byl v letech 1253-78 a dokončen v roce 1294. V letech 1894-95 byly provedeny novogotické úpravy týkající se zejména vnitřního zařízení a výmalby interiéru. Na jižní stěně presbyteria se dochovalo sedile s freskou Kristovy hlavy z doby kolem roku 1300. Na severní stěně pak hrotitý portál se zkoseným ostěním. Hlavní loď má barokně gotickou křížovou klenbu z roku 1716, boční lodi klenbu původní gotickou křížovou.

Stanice metra Vltavská je situována u areálu nádraží Praha – BubnyZprovozněna byla III. úseku trasy C v roce 1984. Hloubka nástupiště je 20,75 m pod povrchemStanice je hloubená, založená v otevřené jámě, zajištěné kotvenými pilotovými stěnami. Konstrukce tvoří šestipodlažní monolitický rám, s mezistropy zavěšenými na horní masivní strop stanice. Obklad tvoří přírodní keramika.Stanice má jeden výstup do atriového vestibulu.Počet provozně-služebních místností: 262Obestavěný prostor: 88.430 m3.Stavební náklady: 198 mil. korun.

Tvoří výrazný žulový útes. Na horní ploše skály jsou miskovité prohlubně, podle pověsti jsou to otisky zad a kopyt čerta.

Rozhlednu se jménem Petřín můžete navštívit nejen v Praze, ale i v Jablonci nad Nisou. Konkrétně na jeho jižním okraji ve Vrkoslavicích. Místo, které nabízí nádherný výhled na město bižuterie, si občané Jablonce velmi oblíbili, pro své nedělní vycházky. Této skutečnosti chtěl využít podnikavý hostinský Richard Fellinghauer. Roku 1906 zakoupil pozemek a vystavěl na něm výletní restauraci. Udělal vše pro to, aby byla úspěšná. Objekt byl vybaven tanečním sálem, pánským salonem a kulečníkem a také dvacet metrů vysokou vyhlídkovou věží. Objekt se prvním návštěvníkům otevřel 2. prosince 1906. Jablonečtí občané v prvních letech navštěvovali Petřín v hojném počtu, ale nadšení brzy vyprchalo a podnik přestal prosperovat. Nešťastný Fellinghauer byl nucen objekt prodat. Majitelé se zde rychle střídali, ale nikomu se nedařilo. Nezabralo ani časté střídání názvů. Původní "Nickelkoppe", na "Öserwarte", potom na "Hohenwarte" až po současný Petřín. Po 2. světové válce sloužila jako dětský domov a ke svému původnímu účelu se vrátila opět až v polovině šedesátých let. Tehdy ji provozoval státní podnik „Restaurace a jídelny“. Po roce 1989 se dostal Petřín do privatizačního kolotoče. Koupili jej spekulanti, kteří měli jiné zájmy než jeho provoz. Budova zůstala opuštěna, okna byla zabedněna a došlo k celkové devastaci. Zlomem byl příchod nového majitele Evžena Hejska v roce 1996, který objekt po vyjasnění majetkových vztahů od ledna 1999 do června 2000 kompletně zrekonstruoval. Opravený objekt nabízí restauraci, ubytování a vyhlídkovou věž. Na vyhlídkový ochoz ve výšce 15 metrů, vede 91 schodů, když je vystoupáte naskytne se Vám výhled na Jablonec nad Nisou, Liberec, Jizerské hory a Ještěd.