Na bezejmenném vršku severozápadně od obce Petrovice II byla postavena v roce 2004 železná telekomunikační věž příhradové konstrukce, ke zlepšení signálu mobilních operátorů v této oblasti. Telekomunikační věž je vysoká 45,5 m a na ochoz ve výšce 30 m vede točité schodiště o 158 schodech. Věž je přístupná po dohodě se správcem pí Kuřelová (Petrovice II č. 5), případně aktuálního správce lze nalézt na uvedených webových stránkách.

Průmyslové město Kopřivnice leží v okrese Nový Jičín v Moravskoslezském kraji. Město, s více než 23 tis. obyvateli, leží v překrásné krajině beskydského podhůří v malebném údolí pod kopci Červený kámen a Bílá hora, pod zříceninou hradu Šostýna. Společně s nedalekými městy Příbor, Štramberk a hradem Hukvaldy tvoří lašskou bránu do Beskyd a Valašska. Historie osídlení je na místě současného města velmi dlouhá. Není divu, těmito místy vedla důležitá obchodní stezka mezi Baltem a Středozemním mořem. Takže z archeologických nálezů je doloženo osídlení již v době bronzové. Samotná osada Kopřivnice vznikla až ve druhé polovině 13.století, po založení hradu Šostýna, který byl vystavěn pravděpodobně roku 1280. Držitelé Kopřivnice byli podobní jako na okolních panstvích. Zakladatelem hradu tak byl Jindřich z Hückeswagenu a panství držel do roku 1307. Pak se stalo majetkem olomouckého biskupství, které jej často udělovalo v léno světským feudálům. V jeho drženi se tak vystřídali Mikuláš z Rýzmburka, husitský hejtman Jan Čapek ze Sán nebo král Jiří z Poděbrad. Ten postoupil panství olomouckému biskupu Tasovi z Boskovic a obec postupně získává úlevy a osvobození od roboty. V té době už Šostýn po zničení během husitských válek nebyl obýván a postupně chátral. Válečné vřavě neušla ani samotná obec, která během třicetileté války velmi trpěla. Nejprve přepadli obec vzbouření Valaši a později dánská vojska. Aby se kraj z těchto událostí vzpamatoval, zvýšila vrchnost robotní dávky, což vyvolalo nepokoje a vzpoury na konci 17.století. Ani 18.století nebylo pro Kopřivnici příliš šťastné. Požáry, povodně, neúroda, epidemie moru, drahota a hlad těžce doléhaly na zdejší lid. Přelomem v historii byla až průmyslová revoluce a založení továrny na kameninu a hliněné zboží roku 1812. Hlavní hybnou silou se ovšem stává továrna na kočáry založená roku 1853 Ignácem Schustalou, která později vyrábí železniční vagóny a od konce roku 1897 i automobily. Roku 1919 opouštějí závod první vozy s názvem Tatra, jejichž následující úspěchy rozšířily věhlas značky v celém světě. Právě značka Tatra stojí za proměnou Kopřivnice z vesnice na město s moderní výstavbou. Dne 10. října 1938 je Kopřivnice zabrána zóny nacistickým Německem. Po osvobození zaznamenává Kopřivnice bouřlivá rozvoj, prudce roste počet obyvatelstva a roku 1948 je konečně povýšena na město. Lákadlem pro návštěvu Kopřivnice je zejména Technické muzeum Tatra Kopřivnice, zachycující 150ti letou historii kopřivnického závodu. Budova muzea Fojtství je zase úzce spjata s historií kopřivnické automobilky. Jedná se o stavbu bývalé dědičné rychty, kde Ignác Šustala zahájil první řemeslnou výrobu lehkých kočárů a bryček. V okolí města je možné navštívit rozhlednu Bílá hora, zříceninu Šostýna,hrad Hukvaldy nebo hrad Trúba ve Štramberku. Kopřivnice má řadu významných rodáků. Nejznámější jsou Zdeněk Burian, malíř jehož zobrazení pravěku hodnotí nadšeně vědci celého světa nebo olympionik Emil Zátopek, který má společně se svou manželkou Danou, rovněž úspěšnou atletkou, v muzeu Síň slávy.

Český režisér.

Bronzová socha sv. Jan Nepomuckého je nejznámější sochou Karlova mostu. Zhotovit jí v roce 1683 nechal svobodný pán Wunšvic za náklad 7000 zlatých. Na jejím vzniku se podílelo několik mistrů. Hliněnou skicu sochy vytvořil vídeňský sochař Matyáš Rauchmüller. Dřevěný model zhotovil v roce 1682 Jan Brokoff. Bronzový originál v roce 1683 v Norimberku odlil Wolfgang Jeroným Heroldt.Plastika znázorňuje světce s tradiční gloriolou s hvězdami. Je umístěna na trojdílném podstavci s reliéfy zachycujícími jeho příběh.