Zřícenina gotického hradu Hazmburk stojící na čedičovém vrchu je nejznámější krajinou dominantou Českého středohoří. Najdeme ji v blízkosti vesnice Klapý, 3,5 km od města Libochovice. Hrad byl sídlem rodu Zajíců od roku 1335 do poloviny 16. století, kdy pozbyl významu. V době romantismu se stala zřícenina předmětem zájmu českých romantiků, např. Karla Hynka Máchy nebo Svatopluka Čecha. Zajícové z Hazmburka Mohutný kamenný hrad byl vybudován pravděpodobně v průběhu 14. století a jeho základ tvořil již dříve zde postavený malý kamenný hrad (spíše tvrz), zvaný Klepy, který koncem 13. století nechali postavit páni z Lichtemburka. V roce 1335 prodává Jan Lucemburský hrad panu Zbyňku Zající z Valdeka. Ten ho přejmenoval na Hasenburg podle svého rodového erbu, ve kterém měl zajíce (německy Hase - „zajíc“). Hrad byl postupně přestavován a rozšiřován na pohodlnější sídlo především zástavbou východní části vrcholové planiny. Během husitských válek byl hrad na straně katolíků. Největší oporou krále Zikmunda byli právě Házmburská vojska. Roku 1424 pozorovali obyvatelé hradu dobytí Libochovic husity vedené Janem Žižkou. Husité také neúspěšně obléhali i hrad. Podruhé se o jeho dobytí pokusili v roce 1429, hrad také odolal i pozdějšímu třetímu pokusu. Kvůli jeho nedobytnosti tehdy královští stoupenci uvažovali, že zde uschovají kostelní poklady z chrámu sv. Víta. Kolem roku 1459 byly na hradě Hazmburku provedeny poslední stavební úpravy. Posledním majitelem hradu z rodu Zajíců byl Kryštof Zajíc z Hazmburka. Ten jej roku 1558 prodal Lobkowiczům. V historii hradu se vystřídala celá řada majitelů - Šternberkové, Ditrichsteinové, Hebersteinové, až v roce 1954 byl převeden pod státní správu. Dvě věže - Bílá a Černá Hrad Hazmburk byl jeden z největších a nejpevnějších hradů své doby. Díky své poloze na vysokém kopci, byl prakticky nedobytný. V době své největší slávy za husitských válek měl protáhlý tvar od západu k východu a zabíral plochu asi 170 m × 30 m. Dominantou hradu jsou dvě věže - oválná (tzv. Černá) 25 metrů vysoká a hranolová (tzv. Bílá) o výšce 26 metrů. Jádrem hradu byl patrový palác s dvěma dalšími palácovými budovami odděleném od předhradí příkopem s padacím můstkem a obaleným mohutnou a vysokou zdí s cimbuřím a ochozem, částečně dochovanou. Novodobé dějiny hazmburské zříceniny jsou datovány rokem 1994, kdy začali sanační práce na jednotlivých dochovaných konstrukcích, proběhla i elektrifikace hradu a 31. prosince 1996 byla zřícenina otevřena veřejnosti. Z Bíle věže je neopakovatelný výhled do krajiny Českého středohoří. Kochat se můžete například výhledem na Milešovku, Kletečnou či Lovoš.  Tipy na výlet Dominantou obce Libochovice je barokní zámek. O něco dále najdete Lázně Mšené, zámek Doksany nebo zámek Peruc. Ubytovat se můžete třeba v Lovosicích.

Žďárské vrchy jsou vrchovinou na rozhraní Čech a Moravy, nacházejí se ve východní části Českomoravské vrchoviny a jejich hranice jsou vymezeny většími městy, které leží na jejích okrajích - Nové Město na Moravě, Žďár nad Sázavou, Hlinsko, Polička a Bystřice nad Pernštejnem. Oblast Žďárských vrchů je jednou z ekologicky nejzachovalejších v České republice a proto je nazývána jejím zeleným srdcem. Více než polovina území je zalesněná a to byl jeden z důvodů, proč na velké části oblasti byla roku 1970 zřízena CHKO. Územím prochází hranice evropského rozvodí Labe – Dunaj. Pramení zde několik českých a moravských řek - Sázava, Svratka, Chrudimka, Doubrava a Oslava.Celá oblast je turisticky velmi atraktivní a nabízí širokou škálu vyžití. Hlavním centrem je město Žďár nad Sázavou, které má velký význam z hlediska cestovního ruchu a je bohaté na historické památky. Krajina je protkána stovkami kilometrů turistických tras vhodných i pro výlety na kole. Devět Skal, Tisůvka, Čtyři Palice a další skalní útvary jsou přitažlivé pro horolezce. Právě Devět skal (836 m n.m.) je nejvyšší vrchol Žďárských vrchů, což je skutečně skupina devíti skal, tvořících malé skalní město. Koupání v osvěžující vodě nabízí rybník Velké Dářko. Žďárské vrchy nabízí ideální podmínky i pro vyznavače zimních sportů, především pro běžecké lyžování. Rájem běžkařů je okolí Nového Města na Moravě, kde se každoročně pořádají i závody Světového poháru. Nalezneme zde také 4 naučné stezky.Součástí krajiny na Žďársku, dotvářející její podobu a půvab, jsou dochované lidové stavby. V horských oblastech lze najít roubené lidové stavby a v okolí Žďáru zděné. V oblasti se nacházejí také četné historické a kulturní památky. Pozoruhodná jsou sakrární díla v duchu barokní gotiky provedená barokním architektem Janem Santinim Aichlem, z nichž kostel na Zelené hoře je zapsán v seznamu památek Unesco, i množství gotických hradů a zřícenin. Mezi nejznámější patří Pernštejn, Zubštejn, Dalečín.

Vodopád se nachází na Černém potoce v Jizerských horách. Vede k němu značená odbočka ze zelené turistické značky vedoucí z obce Bílý Potok na sedlo Holubníku.Černý potok vytváří řadu vodopádů, ten ke kterému vede odbočka měří zhruba 7 metrů.

Svého zástupce na seznamu Světového kulturního dědictví UNESCO má i české baroko. Je jím monumentální sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci. Ochrana proti moru Byl postaven v letech 1716-1754 a je představitelem vlny barokních morových, mariánských a čestných sloupů, které se rozšířilo po Tridentském koncilu. Sloupy byly chápany jako ztělesnění modlitby za ochranu proti morovým epidemiím. Nejinak tomu bylo i u Sloupu Nejsvětější trojice v Olomouci. Město postihla morová epidemie v letech 1713-1715. Sloupy byly osazovány sochami svatých ochránců a měly také zdůrazňovat slávu a moc katolické církve. To, že byl postaven právě v Olomouci je dokladem zbožnosti tohoto města a také jeho historického významu. Město Olomouc bývalo hlavním městem Moravy a od roku 1063 také sídlem biskupů. Původcem, autorem i mecenášem byl architekt Václav Render. Po jeho smrti na sloupu pracovala řada dalších lokálních umělců, z nichž nejvýznamnější byl sochař Ondřej Zahner, který vytvořil z pískovce jedenadvacet soch v nadživotní velikosti. Sousoší bylo posvěceno v roce 1754, i za účasti císařovny Marie Terezie. Největší skulptura střední Evropy Svým rozsahem, hojnou sochařskou výzdobou i celkovou koncepcí se sloup řadí mezi nejvýznamnější evropská díla svého druhu a je vůbec největším seskupením barokních soch v rámci jedné skulptury ve střední Evropě. Sloup je vysoký třicet pět metrů, na jeho základně se nachází kaple. Sochařskou výzdobu tvoří 18 soch světců, 12 figur světlonošů, 6 reliéfů s postavami apoštolů a dvě sousoší. Na spodním patře lze mimo jiné spatřit postavy sv. Mořice a dalšího českého patrona sv. Václava jímž byly zasvěceny dva důležité olomoucké chrámy. Patro nad nim náleží moravským světcům sv. Cyrilovi a sv. Metodějovi, kteří roku 863 přišli šířit křesťanství na Velkou Moravu a také patronům Čech sv. Vojtěchu a sv. Janu Nepomuckému, jejichž kult byl i na Moravě velmi silný. Ve třetím podlaží jsou svatí spojení s pozemským životem Ježíše, rodiče jeho matky sv. Anna a sv. Jáchym, jeho nevlastní otec sv. Josef a sv. Jan Křtitel, který připravoval jeho příchod – a spolu s nimi sv. Vavřinec a sv. Jeroným. Tři reliéfy zastupují tři křesťanské ctnosti Naději, Lásku a Víru. Ve střední části sloupu je umístěné sousoší Nanebevzetí Panny Marie. Na nejvyšším místě je pozlacená dominanta sloupu, sousoší Boha Otce, Kristus s křížem a v zářivém slunci holubice symbolizující Ducha svatého, pod Nejsvětější trojicí je umístěn archanděl Michael s mečem a štítem. V roce 2000 byl zařazen mezi památky světového kulturního dědictví UNESCO pod názvem „Sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci“ jako vrcholné dílo středoevropského baroka. Interiér Trojice je přístupný v období duben – září 9 – 14 hod.