Délka toku: cca 6 km.Povodí: cca 12,4 km2.Břežanský potok pramení v okrese Praha – západ v obci Zlatníky. Protéká Břežanským údolím a u mostu Závodu míru ústí zprava do Vltavy.Protéká katastrem Zbraslav.

Za počátek Mariánské Týnice lze považovat malou kapli se sošku Zvěstování P. Marii doloženou již v roce 1186. Po stavovském povstání, někdy po roce 1640 byla kaple rozšířena na menší kostelík. V roce 1692 nechal plaský opat Ondřej Troyer vybudovat kolem kostela ambity se šesti zpovědnicemi a na západní straně budovu pro duchovenstvo. V roce 1699 bylo zdejší místo povýšeno na probošství. Dnešní barokní komplex s probošstvím vznikl zásluhou dalšího plaského opata Eugena Tyttla a to v místech asi 50 m od starého kostelíka. Základní kámen byl položen v červenci roku 1711 a architektem se stal nikdo jiný než J.B.Santini. Pro nedostatek financí se stavba táhla docela dlouho. Poutní komplex byl dokončen až v roce 1751 a proboštví dokonce až v roce 1764. Za reforem císaře Josefa II. byl komplex včetně probošství zrušen a zařízení různě rozvezeno. Panství v roce 1826 zakoupili v dražbě Metternichové. Traduje se, že nechali vytrhat dlažbu a ze střešního plechu kupole vyrobit pivovarské kotle do Plas. Ambit sloužil snad jako kolny, refektář jako sýpka  a přízemí probošství bylo přeměněno na chlévy. Dne 17.1.1920 vlivem chátrání stavby se zřítila klenba kostela a s ní freska provedená Siardem Noseckým z roku 1750. V roce 1936 sice vznikla Jednota pro záchranu Mariánské Týnice, do toho však zasáhla nejen válka, ale i únor 1948 a tak opravy s přestávkami pokračovaly až do roku 1989, kdy byly interiéry kostela zpřístupněny, rekonstrukce probíhaly i dál po roce 1989. Celý komplex nebyl nikdo dostavěn, k centrálnímu kostelu se měly na východní i západní straně připojovat trojkřídlé ambity uzavírající čtvercové dvory. Dostavěn tak byl jen západní ambit. Neorientovaný kostel má dispozici řeckého kříže, nároží zjemňují okosené hrany. Na jižní straně se přes malé spojovací prostory ke kostelu přimyká budova probošství, které má víceméně zámeckou dispozici. Nejvýznamnějším jeho prostorem je hlavní plochostropý sál zdobený nástropní freskou, datovanou do roku 1768.

Janáčkovo nábřeží lemuje levý břeh Vltavy mezi Palackého mostem a mostem Legií v délce cca 970 m. Koncem 19. století se severní části nazývala Ferdinandovo nábřeží. Jižní části, kterou tvořila cesta, se říkalo Nábřežní ulice. Současný název je používán od počátku 20. století. Nábřeží slouží automobilovému provozu a pro pěší. Mezi nábřežím a Dětským ostrovem, který lemuje je vodní zdymadlo Smíchov. Lávkami spojuje Dětský a Petržílkovský ostrov s pevninou.

Kovový most mezi ulicemi Moskevská a Bohdalecká. Přemosťuje železniční trať vedoucí z nádraží Praha Vršovice na Benešov a Dobříš.